Článek
Zahradu o výměře 1300 m² paní Helena zdědila spolu s domem, na který mají doma kupní smlouvu ještě z roku 1900. Je v samém centru obce, okolo jsou zahrady sousedů, a tak na ni není z ulice vidět.
„Když jsme zahradu začali užívat, byla jen užitková. Po 'nucených pracích' na ní v dětství jsem měla představu anglického trávníku a střihaného živého plotu. Takže jsem se pustila do zatravňování a rušení záhonů, výsadby tújí a buxusů. Slepičkám jsme zmenšili výběh a slíbili jsme jim, že je necháme dožít. V chovu jsme ale rozhodně pokračovat nechtěli,” popisuje první etapu svého působení na zahradě čtenářka.
V té době také společně s manželem zbourali kůlnu a na jejím místě vyrostla pergola s letním sezením, jednoduchým zahradním krbem a udírnou. Ze starých použitých prken Helenin manžel vyrobil dřevěný nábytek, který slouží dodnes.
„Po éře holé zahrady nastala etapa skalničkaření. Dostala jsem pár sazeniček, založila skalku na hromadě suti, a jak píše Karel Čapek v mé oblíbené knize Zahradníkův rok, tím se mi dostala hlína za nehty a stal se ze mne zahradník,” pokračuje čtenářka.
Když se jí před 18 lety narodil starší syn, rozhodla se, že pro něj zkusí vypěstovat čerstvou zdravou zeleninu. S manželem koupili a postavili skleník. Ošetřování plodin chemickými postřiky majitelka od začátku odmítla a místo toho se postupně propracovala až k permakulturnímu zahradničení, které ji okouzlilo.
„Zjistila jsem ovšem, že ne všechna pravidla jsou pro mě. Když je například potřeba, prostě záhony vypleju. Když je potřeba, záhon zryju. Ale když to nutné není, nechávám všechno být. Od klasických, 'uhrabávaných' s cestičkami jsem se posunula nejdřív k vysokým záhonům a potom k ohrádkám z dřeva z palet (na dříve mnou zatravněné ploše). To se založí kompost v ohrádce, rok, dva se na něj ukládá, pak na kompost sázím dýně a cukety, příští rok rajské, pak ostatní zeleninu. Další rok založím kompost jinde, zahrada se takhle pěkně zúrodňuje. Ráda si ušetřím práci, když to jde. Žádné přesívání kompostu a rozvážení po zahradě. Když hnojím, tak zkvašeným slepičím trusem nebo jíchou z kopřiv. Mulčování nepraktikuji, příliš svědčí slimákům,” radí Helena.
V současné době čtenářka pěstuje desítky druhů zeleniny, ovoce a samozřejmě i bylinek.
„Na jaře sklízím špenát, ředkvičky, saláty, kedlubny, pak rajčata i divoká rajčata, okurky, mangold, cibuli, česnek, mrkev, řepu, fazolky, cukety, dýně, růžičkovou kapustu, kadeřávek. Na zahradě mi nesmí chybět ani bylinky. Mám spoustu druhů - meduňku, mátu, dobromysl, bazalku, koriandr, petrželku hladkolistou i kudrnku, pažitku, libeček, šalvěj... V sadě máme většinou letité stromy, třešně, jablka, švestky, višně, hrušky, ořešáky. Z keřů jsem si zamilovala muchovník, máme několik druhů malin, rybíz, angrešt, černou jeřabinu, moruši, dřín, minikiwi, rakytník i jostu,” vypočítává s nadšením čtenářka.
Převážná část zahrady tedy v současnosti slouží jako užitková, velká plocha je ale vyhrazena i pro odpočinek. Když před 15 lety s manželem rekonstruovali dům, probourali část zdi tak, aby mohli jeho interiér se zahradou hezky propojit.
„Nyní se tu snoubí divočina, trávník, místo pro sport a posezení, zeleninové i květinové záhony. Vím, čemu a kde se daří, kde co roste nebo kvete. Zahradničím s lehkostí a radostí, řekla bych, že tu vládne harmonie, zahrada je přirozeně krásná. Moje první kroky ráno a poslední večer, pokud počasí přeje, vedou na zahradu,” uzavírá Helena.
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.