Článek
Letničky se už s námi rozloučily nadobro. Samovolně nebo s naším přičiněním vytrousily semena, aby si zajistily budoucnost. Naproti tomu trvalky, vytrvalé trávy a opadavé keře si dopřávají jen chvilku oddychu.
Usychají jim pouze nadzemní části. To hlavní, kořeny, schovávají pod povrchem půdy do doby, než je na jaře probudí příznivější počasí.
Listy, stébla, plody a zbytky květů neupoutají ani tak zemitými odstíny, jako spíš svými tvary. Nepotrvá dlouho a jinovatka z nich vykouzlí jiskřivé ozdůbky.
Vzpomínka na léto
Načechraná květenství hortenzií latnatých (Hydrangea paniculata) přispívala k letní dokonalosti trvalkových záhonů a křovinných pásů pěknými barvami. Nyní mají decentní odstín mléčné kávy a na půvabu jim to nijak neubírá.
Pokud je nespotřebujeme do suchých vazeb, vydrží na keři až do jarního zpětného řezu.
Odkvetlé laty skvěle poslouží jako výplň do nejrůznějších hmyzích hotýlků. Vzpomínky na slunečné prázdniny vyvolává také mochna křovitá (Potentilla fruticosa).
Z nízkého keříku sice zbyly už jen holé výhony, ale při bližším pohledu na místě, kde dřív zářily barevné květy, spatříme skořicově hnědé kališní lístky v podobě pěticípých hvězdiček.
Úžasné tvary
Statnou měsíčnici roční (Lunaria annua), dvouletku odpradávna pěstovanou na venkovských zahrádkách, zdobí hojnost stříbrných tolárků. Mají hedvábnou texturu a v jasném světle se krásně třpytí. Když plody, tzv. šešulky, otevřou blanité přihrádky, uvolní se z nich placatá semena, která v půdě snadno vyklíčí.
Pozoruhodnými tvary se po odkvětu pyšní také mochyně židovská (Physalis alkekengi). Nafouklé kalichy připomínají lampiónky a chrání plod uvnitř. Náramně se hodí pro výrobu podzimních věnců nebo jen tak do vázy na stůl.
Necháme-li tuto rozrůstavou oddenkatou trvalku na záhonu, budou na ní v zimě viset průhledné lampiónky se strukturou síťkovaných punčošek.
Domečky ze semeníků
Barevné květy černuch (Nigella damascena), slézů (Malva) a slunečnic jsou tatam, ale zbyla po nich dekorativní plodenství. Ze suchých schránek se vytrousila semínka, aby si rostliny zajistily existenci v další sezóně a aby tak uvolnila místo drobnému hmyzu, který tu snáze odolá zimnímu nečasu.
Do bytelných semeníků se stěhují slunéčka a podobně zbarvené ruměnice. Až rostliny koncem zimy sestříháme, položíme je do koutu a živočichům dáme šanci zimní příbytek opustit. Nikdy je hned nepálíme ani nedrtíme!
Drahocenné listí
Většina listů už dávno leží na kompostu nebo ještě lépe na hromadě listovky. Ty neshrabané necháme na záhonu a pod keři ležet, protože je docela dobře možné, že jsou v nich zachumlané ruměnice, stonožky, housenky motýlů, škvoři a pavouci.
Zvláštní půvab mají opadavé dřeviny, jejichž listy z větví visí klidně až do nového roku, někdy dokonce mnohem déle. Patří sem např. buky, duby, habry či tavolníky japonské (Spiraea japonica).
Třebaže už ztratily barevné pigmenty, zimní zahradě propůjčují jedinečnou atmosféru, zvlášť když si s nimi pohraje mrazík a každičký lístek olemuje třpytivě bílou krajkou.
Pichlavé ozdoby
Růže svraskalá (Rosa rugosa) přináší krásu i v době zimního odpočinku. Pokud dužnaté šípky, které se formují už od léta, nestihnou sklidit ptáci či veverky, ztmavnou do odstínu hořké čokolády a spolu s ostnitými výhony přispějí k rozmanitosti zimního osázení.
Totéž platí o třapatkovkách (Echinacea purpurea). Po odkvětu na pichlavé, temně hnědé kloboučky usedají stehlíci a vyzobávají z nich semena.
Najdou-li opeřenci dostatek potravy na krmítku, semeníků si nevšimnou a oblíbené trvalky zůstanou na záhonu hrdě stát až do jarního tání.