I po odkvětu mají mnohé rostliny své kouzlo. Nechte je zářit v zimní zahradě

Ve chvíli, kdy na záhonech panuje klidná, nehlučná atmosféra a všechno smířeně čeká, až přijde mráz a sníh, je změť ostatků v lahodivých tónech hřebíčku, skořice a zázvoru obzvlášť přitažlivá. Místo trvalek tam rozkvétá naše fantazie.

V úchvatných siluetách a překvapivých detailech vidí strašidelné pařáty montbrécií (Crocosmia), veverčí oháňky čechrav (Astilbe), palcáty artyčoků (Cynara cardunculus), prskavky česneků (Allium), souhvězdí, které se vyrojilo po odkvětu třemdavy (Dictamnus albus), nebo třeba plavovlasé divoženky plaménku tangutského (Clematis tangutica).

Plody, souplodí a plodenství mnohých rostlin jsou natolik odolné, že záhonům dávají strukturu až do jara. To je bezva zpráva pro rozmanitou hmyzí žoužel, která v suchých zbytcích najde střechu nad hlavou: pavouci, slunéčka, škvoři, zlatoočky, ruměnice i můrky.

Útulné komůrky nabízí jednoletá černucha damašská (Nigella damascena) a mák setý (Papaver somniferum), paznehtník (Acanthus) se sápou (Phlomis russeliana), třemdava, slézovec (Lavatera) či divoká mrkev (Daucus carota). Proti sněhu a dešti rovněž ochrání paraplíčka řebříčku (Achillea), sadce (Eupatorium) a rozchodníkovců (Hylotelephium).

Vejčité hlávky až 2 m vysoké štětky plané (Dipsacus fullonum), soubory nažek ve vypouklých terčích echinaceí (Echinacea purpurea), kulaťoučké strbouly bělotrnů (Echinops ritro) či macaté úbory s hrotitými zákrovními listeny impozantního artyčoku, které po uschnutí vypadají jako vyřezané ze dřeva, jsou z odkvetlého záhonu příliš pěkné na to, aby předčasně skončily ve smetí.

Zdobnost „bodlináčů“ se ještě zvýší, až si je při shonu za potravou vybere za cíl hejno pestrobarevných stehlíků, kteří z nich ostrými zobáčky vyklovávají semínka. Také rejdivým modřinkám, sýkorám babkám a zvonkům pomáhají zahnat hlad. Pokud ptáčci nezbaští všechna semena, rostliny se rozsemení.