Hvězdnice vynikne na zahradní skalce i u plotu

Hvězdnice se rozlišují podle místa původu na americké, pro které se ujímá nový latinský rodový název Symphyotrichum, a evropské, jimž zůstalo staré známé jméno Aster. A podle něj se o hvězdnicích běžně mluví také jako o astrách.

Ovšem pozor! Existuje totiž ještě astra čínská (Callistephus chinensis), která s hvězdnicemi sice sdílí stejnou čeleď Asteraceae, ale na rozdíl od nich vydrží jenom jeden rok. Ať už těmhle trvalkám říkáte jakkoli, rozhodně nebudete litovat, když si je pozvete do zahrady.

Ve skutečnosti jde o úbory složené z desítek až stovek drobných kvítků dvojího typu. Delší jazykovité, které většinou rozhodují o tom, jakou odrůdu si nakonec odneseme, utvářejí paprsek.

Jsou jakousi vábničkou hmyzu, který nejspíš stejně jako my nemůže odolat fantastické škále převážně růžových a fialových odstínů, jimiž se hvězdnice od podzimní rovnodennosti až do zámrazu pyšní.

K mání jsou ale i v bílé a modré až vínově červené barvě. V hloučku uprostřed trůní kvítky trubkovité, zabarvené zpravidla do žluta, s bohatou zásobou pylu a nektaru.

Na stoncích dlouhých 25 až 60 cm nakvétají husté, kompaktní keříky hvězdnice křovité neboli hustokvěté (S. dumosum), které se čile rozšiřují podzemními výběžky. Blýsknou se v záhonových obrubách, před keři, ale také na úpatí skalky či v nádobách a závěsných koších.

Do klasických trvalkových i smíšených záhonů nebo třeba podél plotu jsou perfektní jak hvězdnice novoanglické (S. novaeangliae) s drsnými listy, tak hladkolisté hvězdnice novobelgické (S. novi-belgii) s tolika odrůdami, že by nám k jejich spočítání zdaleka nestačily ani všechny prsty na rukou a nohou. Tzv. angličanky, pocházející ovšem ze Severní Ameriky, záhonům jednoznačně vévodí už kvůli své výšce dosahující bezmála 2 m.

Do trsů širokých 40 až 90 cm a vysokých okolo 90 cm se rozrůstají belgičanky, jejichž domovinou je dnešní oblast New Yorku.

Do zahrad, zvlášť těch v přírodním duchu, se báječně hodí naše domácí hvězdnice chlumní (Aster amellus). I z ní bylo vyšlechtěno mnoho odrůd krásných barev včetně levandulově modré či lososově růžové.

Toužíte-li spíš po varietách jemných jako krajkoví, hvězdnice Pringleova (Symphyotrichum pilosum var. pringlei), vzdušná, přes metr vysoká a jedna z nejodolnějších vůči suchu, je tou správnou volbou.

Klidně smíchejte všechny barvy, které se vám líbí, dohromady. Přidejte zlatobýl (Solidago), vytrvalé slunečnice (Helianthus), pár velkých rozchodníkovců nachových (Hylotelephium telephium), echinacejí a taky bělotrnů (Echinops ritro), jejichž modré hlávky touhle dobou vykvétají už podruhé.

S hvězdnicemi si dobře rozumí okrasné trávy a výsledek vás nadchne, i když k nim vysadíte vrbinu sehnutou (Lysimachia clethroides) s listy zářivějšími než podzimní ohníčky.

Úplně stejně můžete rostliny zkombinovat ve váze s vodou, vydrží v ní až dva týdny.

Na mšice a padlí trpí většinou rostliny vystavené stresu. Může za něj suchá, chudá půda, pomalý odtok přebytečné vody od poměrně mělkých kořenů a nedostatek prostoru mezi rostlinami.

Většině zahradních hvězdnic je nejlépe na místě, kde září slunce a proudí vzduch. Aby se vysoké odrůdy nerozlamovaly, vyvazujte je k opoře.

Dobrým zvykem je zaštipování stonků zkraje léta asi o třetinu, trsy se pěkně rozvětví a nasadí víc poupat.

Rostliny polevující v kvetení na jaře nebo hned po odkvětu rozdělte a přesaďte. Udržíte je v dobré kondici a navíc získáte spoustu nových rostlinek.

Chcete-li pro včely a motýly udělat na konci sezóny dobrý skutek, sáhněte po druzích a odrůdách s jednoduchými úbory.

Platí totiž, že čím více jazykovitých květů úbor má, tím méně potravy obsahuje a obtížněji se k němu dostává.