Hvězdnice na podzim rozzáří zahradu

Tyto rostliny mají rovněž květenství zvané úbor stejně jako skutečné astry a všichni další zástupci jedné z největších botanických čeledí hvězdnicovitých (Asteraceae), která se jmenuje právě po tomto rodu. Pravé astry čínské (Callistephus chinensis) sice byly zprvu řazeny také do rodu Aster, ale pro mnoho odlišností byly v 19. století odděleny.

Podzimní astry čili správně hvězdnice začínají rozkvétat od druhé poloviny srpna a svými spíše drobnějšími úbory zdobí zahrady až do pozdního podzimu. Velmi pěkně se vyjímají mezi prvním padajícím listím a v délce kvetení předčí jiřinky, které spálí první mráz, ale často také chryzantémy neboli listopadky, s jejichž pěstováním mají někteří pěstitelé problémy.

Tvarem úborů, velikostí a především jejich počtem připomínají hvězdnice zářící oblohu. Těch hvězdiček rozkvétá najednou často tolik, že zcela zakrývají listy. Mohou mít čistě bílou barvu, odstíny růžové, červené až nachové, fialové až modré. Zpravidla si zachovávají žlutý střed, i když u plnokvětých kultivarů tomu tak nemusí být.

Zástupce rodu hvězdnice najdeme ve „Starém“ i v „Novém světě“. Ty první kvetou zpravidla na jaře, mají o něco větší úbory a rostou samostatně na dlouhých stopkách. Typickým zástupcem je horská hvězdnice alpská (Aster alpinus). V létě začíná kvést hvězdnice chlumní (Aster amellus), kterou najdeme i v naší přírodě. Roste na slunných, křovinatých a kamenitých stráních a stepních loukách. Vysoká je 60–70 cm a její četné modrofialové úbory mají velikost do 2 cm. Pěstované rostliny mají úbory větší v širší barevné škále. Kvetou zpravidla do září.

Severoamerické druhy bývají bohatě větvené s květy drobnějšími. Rozkvétají zpravidla koncem léta a na podzim.

Zahradníci a šlechtitelé z mimořádně bohatého počtu přírodních druhů získali atraktivní a bohatě kvetoucí kultivary. Obrovskou výhodou je možnost kombinovat tyto nenáročné trvalky do záhonů podle velikosti.

Jsou mezi nimi zcela nízké, které se skvěle hodí do skalek a na obruby, středně vysoké využitelné do rabat a smíšených záhonů i mohutné rostliny vhodné mezi vyšší okrasné trávy, jako solitéry i použitelné k řezu. Ve váze vydrží velmi dlouho.

Jednou z nejčastěji pěstovaných severoamerických hvězdnic je hvězdnice hustokvětá (Aster dumosus), která je v zahradnické kultuře necelých 80 let. Tvoří 20–50 cm vysoké, bohatě olistěné, téměř kulovité rostliny poseté drobnějšími úbory. Mezi kultivary najdeme rostliny kvetoucí od čistě bílé přes růžovou, červenou, modrou až po fialovou. Na slunném stanovišti, kterým může být stejně dobře skalka i záhon, kvete od srpna do října.

K vyšším trvalkám patří také hvězdnice virginská (Aster novi-belgii), která pochází z východního pobřeží Severní Ameriky. Dorůstá výšky kolem jednoho metru. Rovněž kvete v období září a října. Hodí se k výsadbě do vyšších trvalkových skupin. Zcela rozkvetlé úbory můžeme řezat do vázy.

K vysokým hvězdnicím patří hvězdnice novoanglická (Aster novae-anglae). Dorůstá výšky až půl druhého metru. Kulturní rostliny bývají v září a říjnu poseté úbory 3–5 cm velkými. Plané rostliny mají úbory mnohem menší. Jedná se o velmi odolný druh, který se obejde bez jakékoliv péče, pouze v období déletrvajícího sucha je třeba občas zalévat.

Na zahrádkách se pěstuje mnoho kultivarů hybridního původu, ať již záměrně, nebo samovolně vzniklých. Vzájemné křížení u těchto rostlin je poměrně snadné. Mnohdy lze jen těžko vypátrat, jaké kultivary vlastně pěstujeme a jsou-li to ještě kultivary. Pro nás je však důležité, že zahrádka na podzim září barvami. Vysadíme-li hvězdnice do skupinek a vhodně kombinujeme barvy jejich úborů a výšku rostlin, dosáhneme zajímavých efektů.