Horská zahrada září v barvách lentilek

Pelmel kvetoucích trvalek, dvouletek a letniček dokonale vyjadřuje Janin talent při nakládání s barvami. Ty směle kombinuje podle vlastních pravidel.

„Jako by se tu rozkutálely lentilky,“ vtipkují její synové.

Janin cíl byl od počátku jasný: vtěsnat do zahrady všechny oblíbené, na horský vzduch uvyklé, a hlavně pořádně barevné rostliny, které se budou tvářit optimisticky i v mlze a pod bouřkovými mračny.

Chuť pořádně to s barvami roztočit rostla prý s každým nově založeným záhonem, až se nakonec palouk u lesa proměnil v pestrý ráj, kde radost a inspirace číhá na každém kroku.

Líbí se vám zářivé barvy, ale do zahrady se je bojíte pustit? Jděte na to pomalu, radí zahradnice. Osázejte květináč, hoďte hrst luční směsi mezi trvalky nebo místo zeleného keře sáhněte po druhu s listy červenými či zlatými.

Spojit růžové kohoutky (Lychnis coronaria) s moderním kultivarem echinacey v pomerančovém odstínu? To je mazaný trik, jak zahradu unavenou letním žárem vystavit zájmu a udržet v ní energii, kterou nám předává.

Opojná euforie uniká z balkonových truhlíků s muškáty i z velkorysého záhonu, jenž se mírně zvedá od trávníku ke stromořadí na hranici pozemku. V přitahování pozornosti hmyzu se tu předhánějí modravé úbory hlaváčů (Scabiosa) se sluníčky krásnooček (Coreopsis) a nachovými kopími kypreje (Lythrum salicaria) neboli hadího ocásku, jak téhle vlhkomilné, motýly zbožňované trvalce říkali naši předci.

Rozkvetlou triádu rozpalují svíce popelivek (Ligularia) plápolající před dřišťálem (Berberis thunbergii) Atropurpurea rozžhaveným do ruda od jara do podzimu.

Barevnou smršť usměrňují smaragdové bochánky zakrslých smrčků a borovic a koberečky plazivých jalovců, skalníků a voňavého tymiánu.

Výhledu přes moře květů k domu postavenému v duchu horské roubenky nebrání od příjezdové cesty ani od lesa žádné oplocení. Krom hmyzu se tak v bujarém porostu mezi klečí a trvalkami občas míhají zajíci a srnky.

Při chůzi po vinutých pěšinách čekají na objevení malebná zátiší s přírodními dekoracemi, které si Harcubovi nosí z procházek po zdejší nádherné krajině.

Mezi vínovými čechravami (Astilbe), modrými rozrazily (Veronica), fialovou šalvějí, slunečnicemi a bílým turanem (Erigeron annuus), jenž sem přicestoval po větru a rozrostl se v houštinu, se tyčí odkorněný kmen zdobený rytinami od dřevokazného hmyzu.

Okolo samorostu s parožnatými výstupky skotačí ještěrky a růžovobílé floxy s houževnatým řebříčkem bertrámem (Achillea ptarmica), známým z éry našich babiček.

Divokou krásu hor do záhonů promítají vysoké solitérní kameny. Jejich zašpičatělé vrcholky vtipně kopírují karmínová květenství lupin neboli vlčích bobů (Lupinus polyphyllus), což jsou trvalky úchvatné, jenže nerespektují hranice zahrady a po Krkonoších se šíří rychlostí plevele. Proto je Jana seřezává záhy po odkvětu, aby zabránila tvorbě semen a vyšla tak vstříc správcům Krkonošského národního parku.