Článek
Někdy jen nakrátko, jindy se v zahradě usadí natrvalo. Tak nebo tak - zahrada s nimi bude vypadat zajímavěji a mnohem přirozeněji.
Krásné, drobné a nenáročné
Hajničky mají hned několik výhod. Tou první je přirozená krása. Druhou naprostá nenáročnost - dokážou se o sebe postarat samy. Největší předností je jejich schopnost zaplnit v zahradě místa, o která nemají ostatní rostliny zájem. Místa, která často zejí prázdnotou. Třeba pod listnatými stromy, mezi keři nebo před živým plotem.
Hajničky jsou přizpůsobené na nedostatek slunečních paprsků, vlhčí půdu a přítomnost konkurenčních kořenů. Na jaře jim dokonce ani nedělá problém prodrat se skrze silnou vrstvu spadaných listů (ta je často chrání před zničujícími mrazy).
Když se hajničkám na místě líbí, vytvářejí malebné skupinky nebo rovnou celé koberce. Sluší jim to v jednodruhových skupinách a máme-li to štěstí, že se k nám nastěhuje rovnou několik druhů, vytvářejí dokonalé rostlinné společenství.
- Některé druhy (např. sasanky) si zahradníci dokonce oblíbili tak, že z nich vyšlechtili množství nových kultivarů s pozměněnou barvou nebo plnými květy.
- Když se hajničky na zahradě objeví, můžeme se k nim chovat jako k záměrně vysazeným okrasným trvalkám, tedy různě je omezovat, přesazovat či kombinovat.
- Přednost by vždy měly mít formace, které se vyskytují ve volné přírodě - nenásilné a jakoby ledabylé.
- Hajničky jsou milým zpestřením nejen v místech pod stromy, ale díky drobnému vzrůstu i ve skalce či obrubách.
| Deset druhů hajniček, které zkrášlí zahradu | |
|---|---|
| V zahrádce lesního charakteru by neměly chybět některé druhy hajniček. Skvěle se zapojí rovněž do zahrady selského (venkovského) typu. Ve formálnějších okrasných zahradách představují prvek neposlušnosti, který někdo uvítá, strpí, nebo odstraní. | |
| Zběhovec plazivý (Ajuga reptans) - pochází z vlhčích luk, houštin a světlých lesů. Díky nadzemním výhonkům, které snadno zakořeňují, dokáže zakrátko vytvořit vytrvalý hustý půdní kryt, takže jej lze využít jako náhradu trávníku. Nad tmavě zelenými listy se od května do července objevují fialovomodré, až 25 cm vysoké věžičky, hojně vyhledávané hmyzem. K dostání jsou mnohé kultivary: např. Alba s bílými květy nebo Burgundy Glow s atraktivním růžovobílým vybarvením listů. | |
| Sasanka hajní (Anemone nemorosa) - jedna z nejrozšířenějších vytrvalých lesních bylin. Na čerstvých, živinami bohatých půdách se rozrůstá do rozlehlých koberců zářivě bílých až narůžovělých květů s nápadnými žlutými prašníky, které se objevují od března do května. Neméně pohledné jsou na 10 až 20 cm vysoké sasance její tmavě zelené, hluboce vykrajované listy. Existuje mnoho kultivarů: Vestal má plné bílé květy, Robinsoniana vyniká světle modrou barvou. Příbuznou sasanky hajní je sasanka pryskyřníkovitá (A. ranunculoides) s květy sytě žlutými. | |
| Dymnivka plná (Corydalis solida) - vypadá křehce a má zajímavě tvarované, pěti až dvacetičetné, nachové, řidčeji červené či bílé květy (od března do května). Roste na chudých i výživných půdách, nejlépe však hlinitých a nevápnitých. 10 až 30 cm vysokou vytrvalou bylinu dělíme po odkvětu, semena roznášejí mravenci. | |
| Orsej jarní (Ficaria verna) - častá, vytrvalá bylina, 6 až 15 cm vysoká, oblíbená pro lesklé zlatožluté květy a srdčité listy. Orseji se daří v polostinných i stinných podmínkách. Tam, kde je půda dostatečně vlhká, prosperuje i na slunci. Jako jedna z prvních jarních rostlinek rozkvétá již počátkem března. | |
| Křivatec žlutý (Gagea lutea) -cibulnatá trvalka, 10 až 30 cm vysoká, s hvězdicovitě rozevřenými žlutými, zvenku zelenkavými květy (od března do května). Miluje vlhkou půdu, prospívá jak na slunci, tak ve stínu. Skvěle se uplatní ve skalce nebo kolem menšího jezírka. Semena křivatce milují mravenci, kteří je tak zároveň rozšiřují. | |
| Svízel vonný (Galium odoratum) - květy svízele neboli mařinky nejsou nápadné. Na tenké vzpřímené lodyze je několik pater šesti až devítičetných listů uspořádaných do kruhu a její vrchol od dubna zdobí květenství složené zmnoha drobounkých bílých kvítků. Při sušení nebo promnutí rostlina příjemně voní. | |
| Jaterník podléška (Hepatica nobilis) - nepřekonatelný pro svou nebesky modrou až modrofialovou (vzácně růžovou či bílou) barvu jednoduchých květů usazených na tenkých červenohnědých stoncích. Kvete v březnu a dubnu. Jaterník je znám svou přizpůsobivostí. Daří se mu ve stinných listnatých lesích i osluněných sadech, na písčitých i jílovitých stanovištích. Upřednostňuje vápenaté půdy, snáší ale i ty mírně kyselé. Jeho semena často šíří mravenci. | |
| Kokořík vonný (Polygonatum odoratum) - roste na teplých, vápenitých stanovištích v řídkých lesích, ale i na suchých loukách a kamenitých stráních. Je až 50 cm vysoký a na převislé lodyze nese dvě řady vzpřímených listů, z jejichž úžlabí vyrůstají drobné, čistě bílé, vonné kvítky, většinou jednotlivě nebo v páru. Jemu podobný kokořík mnohokvětý (P. multiflorum) má květy po dvou až pěti, nevoní a najdeme ho i v tmavých jehličnatých lesích. | |
| Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) - se z mnoha druhů plicníků začal v zahrádkách pěstovat jako první. Kvete již od března zprvu růžově, později fialovomodře. Svou okrasnou hodnotu neztrácí ani po odkvětu díky stálezeleným, štětinatým, stříbřitě skvrnitým listům. Téměř celostříbrné listy má P. saccharata Argentea. | |
| Violka vonná (Viola odorata) - jde o nápadnou vytrvalou rostlinu se skvostnou fialkovou barvou květů a nezaměnitelnou příjemnou vůní. U nás zcela zdomácněla. V dubnu a květnu ji najdeme nejen ve světlých lesích, ale i v parcích a při okrajích cest. Od violky vzniklo mnoho kultivarů v nesčetných barevných kombinacích, které se báječně hodí do pestrých, jarně laděných nádob a truhlíků. | |
