Exotická juka vyniká i na českých zahradách

Mnozí juku považují za trvalku, jde však o malý trsnatý keř pocházející z teplejších oblastí USA a Mexika s tuhými listy složenými v husté přízemní růžici, který v dospělosti dosahuje výšky asi 75 cm a šířky i více jak jeden metr.

Juka zkrášluje své okolí celoročně, jelikož si zelenou barvu udržuje ve všech ročních obdobích. Pěkný obrázek poskytuje v zimě, kdy se zkadeřená vlákna vyčnívající podél listových okrajů lesknou pod vrstvou jinovatky.

Mimořádně působivá je v době květu – to se nad každou růžicí objeví silné vzpřímené, až 2 m vysoké květní stonky s mohutnými latami převislých, asi 5 cm velkých krémových květů ve tvaru zvonku.

Juka rozkvétá od druhé poloviny června a kvete do konce července, ale až když dostatečně dospěje a zesílí, což může trvat několik let.

Juky se pro svůj strukturálně výrazný vzhled často pěstují jako solitéry nebo ve skupině po dvou, po třech. Ostré, strohé linie listů ještě více umocní podestýlka z kamenné drti, oblázků či keramzitu.

Na křižovatce cestiček, ve vysoké nádobě na terase, ve svahu mezi kameny nebo okolo fontány může s přehledem suplovat zahradní skulpturu. Juka se však dobře včlení i do záhonu, kde ráda poroste v přední linii.

Vedle základního druhu s tmavě zelenými listy s namodralým nádechem existuje několik přitažlivých pestrolistých kultivarů. K nejoblíbenějším a spolehlivým patří Bright Edge se žlutě lemovanými listy nebo Golden Sword (v překladu zlatý meč), jehož listy jsou téměř celé žluté a zdobí je zelené okraje.

Skvělým doplňkem jsou nízké, křehce působící letničky, např. sluncovka (Eschscholzia californica) nebo tařicovka (Lobularia maritima) a jemně strukturované trávy, např. kavyl nejtenčí (Stipa tenuissima), které s tuhými bodci poutavě kontrastují.

Velký úspěch sklízí po boku tužkovitých jalovců (Juniperus) a javoru dlanitolistého (Acer palmatum) Atropurpureum s hluboce stříhanými listy v barvě červené řepy.

Ze všeho nejdůležitější je pro juku výborně drenážovaná půda. Tam, kde voda odtéká jen pomalu, rostlina v důsledku hnití kořenů zahyne.

Těžkou jílovitou půdu proto odlehčíme dávkou kompostové zeminy a štěrku. Juka miluje plné slunce! V zastínění poroste, ale těžko pokvete.

Juka je plně mrazuvzdorná, obejde se bez nastýlky i bez pokrývky. To, že v zimě stočí své listy do ruličky, není problém, zmenšením listové plochy se chrání proti ztrátě vody. Pokud zimu nepřežije, není to vina nízkých teplot, ale nadměrné půdní vlhkosti.

Hnojivo juka nepotřebuje. S dlouhým obdobím sucha se vyrovnává výborně, vystačí si s vodou z dešťových srážek. Nově vysazené rostliny však do ujmutí zaléváme.

Aby juka stále dobře vypadala, odtrháváme staré, suché spodní listy. Vyškubnout můžeme i ty, které netrčí vzhůru a obloukovitě převisají. Po odkvětu odstraňujeme celé stvoly.

Dlouhověkost si juka zajišťuje tvorbou postranních růžic. Tyto odnože používáme k množení. Celou rostlinu opatrně na jaře vyzvedneme a rýčem rozdělíme. Odnož by měla mít dostatek vlastních kořenů.

Pro lepší manipulaci při sázení svážeme dlouhé listy, klidně i listem z juky, který obsahuje jedny z nejpevnějších rostlinných vláken.

Po výsadbě půdu okolo rostliny patou přitlačíme, abychom odstranili vzduchové kapsy a zabránili jejímu vyvrácení. Juky zakoupené v květináči lze vysazovat během celé vegetační sezóny.

Především ve vlhkém prostředí a počasí se může objevit listová skvrnitost, kterou způsobují houbové patogeny. Při prvních příznacích napadení listy odstraníme, nekompostujeme je! Zanedbání vede k zubožení rostliny a šíření choroby po okolí.