Článek
Nechte se okouzlit jednoduchostí zahrad s asijskými prvky, rustikální podobou zahrad anglických nebo jasnými barvami okrasných cibulovin z Holandska.
Asijské zahrady
Čínské zahrady jsou starší než japonské, vznikaly už na počátku 1. tisíciletí. Japonci později navázali na tradiční čínské umění, které převzali a přetvořili. Dnes je ovšem japonská zahrada pojmem, o kterém se mluví. Vyniká jednoduchostí, čistotou a symbolikou.
Tvorbu japonské zahrady od 13. století silně ovlivnila buddhistická sekta Zen, která vnímala zahradu jako místo osobní meditace. Zahrada byla vždy nepravidelně řešená, terén se často modeloval. Nesměla v ní chybět voda, a to jak ve formě jezírek, tak i potůčků.
Tam, kde voda nebyla k dispozici, vznikaly tzv. suché zahrady, kdy vodní hladinu nahradil pečlivě uhrabaný štěrk. V zahradě nechyběly typické doplňky, jako jsou lucerny, klenuté můstky, čajové pavilonky, altány a vázy.
Používalo se omezené množství rostlin, oblíbené byly borovice, často tvarované, japonské javory, bambusy, azalky, mechy, a traviny.
V japonské zahradě nikdy nenajdete pestré květinové záhony. Zahrada má přinést duchovní klid a odpočinek a barvy květů je mohou rušit. Specialitou jsou miniaturní tvarované stromky v nádobách - bonsaje. Tvarování se ale netýká jen bonsají, mezi oblíbené prvky patří sestříhané azalky do polokulovitých tvarů nebo obláčkovitě tvarované borovice či jalovce.
Zahrada v anglickém stylu
Pod tímto pojmem si můžeme představit především anglický park nebo anglickou venkovskou zahradu. Styl anglického parku vznikl v Anglii na počátku 18. století, kdy nahradil formálnější francouzskou zahradu a rozšířil se po celé Evropě.
Anglická venkovská zahrada představuje styl klasické rustikální zahrady, která se těšila velké oblibě za viktoriánské éry, v období let 1837-1904. Šlo o nepříliš velkou zahradu, která sloužila výhradně jako ozdoba obydlí. Součástí těchto zahrad bývala i malá zeleninová či bylinková zahrádka.
Tyto zahrady silně podléhaly individualitě svého majitele. Typickými prvky jsou neformální design, tradiční dřeviny a husté výsadby, které kombinují okrasné i jedlé rostliny. Charakteristická je také vysoká barevnost květin, které jsou na záhoně jakoby nahodile vysazeny. Oblíbenými rostlinami tu jsou plnokvěté růže, levandule, kvetoucí trvalky a letničky.
Anglickou rustikální zahradu často doplňují cihlové zdi a pěšinky. Obvyklým materiálem používaným na cesty jsou i písek a štěrk. Celek působí dekorativním, ale zároveň uvolněným dojmem.
Inspirace Holandskem
Nizozemí vděčí za svoje nádherné zahrady z velké části příznivému klimatu a půdě, která je propustná, písčitá, ale s celkem vysokou hladinou podzemní vody. Holanďané svoje zahrady milují a najdeme je všude, i ve velkých městech na miniaturních plochách.
Ze všech skupin rostlinné říše jsou číslem jedna okrasné cibuloviny. Holanďané jsou mistry ve šlechtění a téměř většina moderních druhů, které si můžeme koupit, pochází odsud. Výhodou cibulovin navíc je, že jsou nenáročné a krásných efektů docílíme i v našich zahradách.
V zásadě bychom se měli zaměřit na trávníkové výsadby a zajímavou liniovost - tak využijeme efekt kvetoucích cibulovin nejlépe. Podzim je ideální dobou pro výsadbu cibulí, jejichž nabídka je na trhu rok od roku bohatší. Vždy ale raději volte použití více rostlin od jednoho druhu a snažte se výsadbu nepřekombinovat. Nádherně působí i výsadba jednoho druhu, pohled na kvetoucí narcisy pod korunami rašících stromů je kouzelný.
Při tvorbě zahrady |
---|
V případě cibulovin raději volte použití více rostlin od jednoho druhu a snažte se výsadbu nepřekombinovat. Mnohdy stačí vsadit na jeden nebo jen několik prvků. |
Japonské javory nádherně vyniknou, když je spojíte s kameny a vodou. |
Pnoucí druhy růží vysaďte k cihlové zdi. Výsledek bude stát za to! |