Hlavní obsah

Elegantní tykve lahodné pro oči i jazyk

Právo, Adéla Mclintock

Jak by mohl být podzim smutný, když odemyká bránu do pestrého světa tykví? Jejich barvy, tvary, chutě a vůně milují dospělí i děti. Navíc obsahují důležité minerály. Jsou zkrátka ideální zeleninou. Nebo ovocem? Jak to vlastně je a může tykve pěstovat každý?

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Podzimní zátiší. Rudé šípky, vlašské ořechy a oranžové dýně v košíku z vrbových prutů vyjadřují štědrost třetí roční doby.

Článek

Do jedné velké rodiny tykví (Cucurbita) patří impozantní dýně, kuriózní patizony, cukety neboli cukýny a také roztodivně tvarované tykvičky, které jsou sice nepoživatelné, zato velmi dekorativní.

Ač tyhle plodiny působí exotičtěji než třeba mrkev s bramborami, je s nimi překvapivě méně práce, takže je na svých záhonech mohou směle uvítat i pěstitelští nováčci.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jako od malíře. Že by mistr štětce vyměnil plátno za dýni? Pestrobarevné abstraktní motivy dělají z obyčejného plodu umělecké dílko.

Snad jen ten, kdo počítá každý centimetr půdy, by si měl pozvánku dobře rozmyslet, protože tykve rády své šlahouny vysílají do vzdálenosti několika metrů a vyvazování do výšky není kvůli tíze plodů vždycky možné.

Přehršel tvarů a barev

Válcovité, kulaťoučké, ve tvaru hrušky, zvonku, káči, turbanu nebo třeba dešťové kapky. Tykve uchvacují růzností tvarů a také barev.

Některé se spokojí pouze s bílou, žlutou, oranžovou, narůžovělou, našedle modrou, zelenou. Jiné spolu soutěží o nejkrásnější proužek či skvrnku na pestrobarevném kabátku.

Sychravé večery už vás nezaskočí. Čím na podzim prohřát byt

Bydlení

Jedna je na dotek hladká jako sklo, druhá žebrovaná a další hrbolatější než stádo velbloudů. A velikost? O tu se dokonce svádějí soutěžní boje o rekord.

Zatímco miniatury strčíme do kapsy, gigantické dýně směle konkurují mohutnosti Rovninských bludných balvanů.

Zdravé mlsání

Podle všeobecného mínění řadíme tykve mezi zeleninu. Botanika však hlásá, že plody, jejichž semena se vyvíjejí uvnitř a nikoli na květonosném stonku, patří mezi ovoce.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Přehlídka barev a tvarů. Různorodost tykví nás pokaždé znovu ohromí. Podzim by bez nich byl ošizený.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

K dekoraci. Drobné nepoživatelné tykvičky kuriózního vzhledu můžeme nechat šplhat po plotě či pergole.

Tak či onak, z málo kalorických tykví nabitých vlákninou, vitaminy, minerály a antioxidanty vykouzlíme spoustu kulinářských specialit. Můžeme je podusit, orestovat, upéct, zapéct, ugrilovat, naložit, vyrobit z nich koláč, polévku, nádivku, kompot, čatní i džem. Jestli budou mít chuť nasládlou, lehce pikantní nebo ořechovou, záleží na zvolené odrůdě.

V obchodech se zdravou výživou seženeme semena tykví bohatá na bílkoviny a vitamin E. Chceme-li sklízet vlastní jedlá bezslupkatá semena, vysejeme odrůdu tykve olejné (Cucurbita pepo var. oleifera) Eso.

Na jižní Moravě a v Rakousku se z dýňových semen lisuje olej tmavé barvy. Vynikající je do salátů, polévek nebo třeba ke kozímu sýru s čerstvě upečeným chlebem a černými olivami.

Vázy i strašidla

Nepřehlédnutelné oranžové dýně i drobnější pestrobarevné tykvičky výstředních tvarů se bezvadně hodí k tvorbě podzimních zátiší kolem domu i na zahradě.

Ani balkon nebo parapet nepřijdou zkrátka, když ho přizdobíme truhlíkem s tykvičkou uloženou v hnízdě z vřesu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zábava pro děti. Nejen ve strašidelnou masku, ale i v líbezný obličejík, a dokonce vázu se může proměnit dýně velkoplodá.

Kdo rád slaví halloweenský svátek, ten se neobejde bez lžíce ke dlabání a nožíku k vyřezávání strašidelných dýňových masek a čarovných luceren nejlépe z velkoplodých odrůd, jako jsou Goliáš či Gran Gigante.

Z vydlabaných tykví s tvrdou slupkou vznikne stylový sezonní obal na květináč či vázu pro pozdně kvetoucí aranže z aster, jiřinek nebo třeba rozchodníkovců (Hylotelephium) a bramboříků.

Budoucnost ukrytá v semínku

Z jediného semene vyroste mohutná rostlina s dlouhými šlahouny, které když zhruba za pátým listem uštípneme, rozvětví se a přinesou ještě bohatší úrodu.

Připravujeme zahradu na zimu

Zahrada

Tykve si můžeme předpěstovat doma nebo ve skleníku od poloviny dubna. Sazenice odkážeme ven až v druhé půlce května, kdy už nehrozí mrazíky.

Ve stejný čas vyséváme semena přímo na záhon anebo ještě lépe na hromadu výživného kompostu do hloubky asi 2 cm.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hojnost semen. Některá jsou jedlá, jiná se hodí jen k výsevu. Po opláchnutí a dokonalém osušení je uložíme třeba do obálky na suché, tmavé místo.

Okolí mladých rostlin namulčujeme posečenou trávou, aby se v půdě udržela déle vlhkost. Později se o to postarají listy samy, které svým stínem zároveň potlačují růst plevele.

Semena miniaturních nejedlých druhů můžeme vysít k plotu, pergole či do záhonu k vigvamu z tyček a rostliny po nich necháme šplhat vzhůru. Plůdky neváží moc, a tak nehrozí, že by se rostlina nebo opora zbortila.

Pěstitelské tipy

Nádržka na vodu: tykve jsou neustále žíznivé, v suchu živoří. Předpěstované sazenice proto vysazujeme do důlků. Totéž uděláme se semeny. Při zálivce nebo po dešti se kolem rostliny vytvoří tůňka, z níž voda prosakuje přímo ke kořenům a neodtéká bez využití do ztracena.

Slaměné lůžko: plody tykve velkoplodé (Cucurbita maxima) mohou vážit několik desítek kilogramů. Aby se neotlačily a při skladování déle vydržely, uvelebíme je na vrstvu slámy.

Mladé plody a menší druhy podložíme prkénkem, cihlou nebo plochým kamenem. Zabráníme tak přímému kontaktu s vlhkou hlínou a řádění hniloby.

Čas sklizně

Tykve sklízíme od července do října podle toho, o jaký druh či odrůdu se jedná a kdy jsme je vysadili. Cukety můžeme sbírat mlaďounké, k dlouhodobému skladování se beztak nehodí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Slunce, vlhko, živiny. Ani bez jednoho se tykve neobejdou. Všechny druhy včetně dýní a cuket můžeme pěstovat ve zvýšeném záhonu nebo rovnou na kompostu.

Zato mnohé dýně včetně oblíbené muškátové (Cucurbita moschata) v mnoha kultivarech, z nichž některé voní po melounu a chutnají ořechově, či oblíbené hokkaido, které při zpracování nemusíme loupat, vydrží na bezmrazém místě dlouho do zimy.

Plody by před utržením měly být perfektně vyzrálé. Poznáme to podle syté barvy, ztvrdlé slupky a dutého zvuku, který při poklepu vydávají. Dalším znamením připravenosti ke sběru je zdřevnatělá stopka a jemné trhlinky okolo ní.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Oblíbené hokkaido. Tykev s velmi chutnou dužninou nemusíme loupat. Je významným zdrojem betakarotenu, z něhož si tělo tvoří vitamin A.

Související témata:

Související články

Pomozte podzimní zahradě s přípravou na zimu

Na zahradě dozrává ovoce, listí hraje všemi barvami a my si užíváme poslední sluneční paprsky. Kromě úrody nás tu ale čeká spousta práce. Na co nesmíme při...

Výběr článků

Načítám