Elegantní sporýš: Jak ho udržet v zahradě každý rok

Ale proč vlastně, když je to trvalka? V Jižní Americe, odkud tenhle anorektický příbuzný kbelíkové libory pochází, nebo třeba v Anglii, kde panují mírné zimy, obrůstá zdárně z kořenů.

V našich klimatických podmínkách se ale chová podobně jako letnička. Stojí sice za pokus přikrýt ho chvojím, ovšem není to záruka. Zároveň je k tomu zapotřebí špičková drenáž. Nechceme-li budoucnost rostliny vydávat na milost a nemilost počasí, postaráme se o to, aby se vrátila ze semen. U sporýše platí: po odkvětu nestříhat!

Když se nebe před usnutím zachumlá do ametystově fialových peřin, je to nádhera. Stejně úchvatně vypadá záhon, ve kterém si ustlal čahounovitý bráška proslulé verbeny z balkonových truhlíků.

Jeho nevelké květní chocholky jsou takovým bonbonkem celého vzdušného prostoru. Každý si jich všimne a otočí se za nimi. Ohýbat se k nim není nutné, ba i dospělák si často musí stoupnout na špičky. Přímo před oči je vynášejí lodyhy na omak drsně štětinaté, v průřezu čtverhranné, skoro neolistěné a rozvětvené jako vidle na seno.

Díky sporýši z Argentiny bude zahrada rázem plná čmeláků a motýlů, jejichž oblíbenou zastávkou jsou jeho načechraná květenství. Od června do září se v nich ježatí spousty řepicovitých kvítků. Každý má po pěti zdrobnělých cípečcích lemujících kraj štíhlé korunní trubky. A protože je hluboká, dostane se ke sladkým pokladům na dně jen hmyz s dlouhým sosáčkem. Co se to bleskovou rychlostí prohání v davu baboček a bělásků? Nejspíš dlouhozobka svízelová. Neposedná motýlí návštěvnice ze slunného jihu je velkou fanynkou sporýše.

Semínka uzrávají na podzim, jsou mrazuvzdorná, spolehlivě klíčí. Hned další jaro z nich vyrůstají plnohodnotní vitální jedinci, šikující se do hloučků nejen v sousedství matečné rostliny, ale i na nečekaných místech. Často je unáší a rozsévá vítr, občas je spolyká a vytrousí některý z ptačích semenožravých hodovníků. Sporýš se tak směle vydává za hranice záhonu (někdy i zahrady), aby podle svého vkusu ozdobil pěšiny, štěrkové plochy, příjezdovou cestu ke garáži nebo třeba políčko brambor. V moderních štěrkových záhonech i tradičních s venkovským espritem ho necháme, ať si volně bloudí. Nikoho neutiskuje ani nebrání ve výhledu. Tam, kde vládne kázeň, nechtěné semenáče prostě vyškubneme.

Sporýšův množitelský pud hraje v náš prospěch. Jistí zásobu čerstvých květů k řezu do vázy nebo k sušení a mile překvapuje, když se náhodou někam vrtne a dá vzniknout kompozicím netušené krásy. Třeba když se přeseje mezi hortenzie nebo řádky duhového mangoldu. Výborně vypadá s echinaceou, artyčokem a s kohoutkem věncovým, nad mořem šalvějí, zvonků a chundelatých trav i vedle obyčejného kopru. Velkolepé představení zinscenuje s podporou jiřinek a slunečnic.

V květináči je z něj báječný partner laskavců a otočníků vonících po vanilce. Snové pugety vznikají s křehkým moračem a nevěstiným závojem. Stejně jako jeho květinoví parťáci se nejlépe cítí na slunném místě chráněném před větrem a s propustnou půdou. Voda z dešťových přeháněk mu stačí ke spokojenosti i k bohaté úrodě semínek.