Dvacet druhů mléčného květu. Začíná sezona sněženek

Sněženky, vědeckým jménem Galanthus nivalis, jsou poslové jara z čeledi Amaryllidaceae (amarylkovité). Jejich řecké jméno Galanthus znamená v překladu mléčný květ. Sněženky najdete tam, kde bývá mokro. Upřednostňují vlhkou půdu a často se vyskytují v listnatých lesích a podél břehů řek. Můžete je ale vidět také v parcích, na zahradách, loukách a v křovinách.

Protože sněženky kvetou tak brzy zjara, nespoléhají se při svém rozmnožování na opylovače. Rozmnožují se dělením cibulek. Rostliny dorůstají výšky asi 7–15 cm a na konci vzpřímeného kvetoucího stonku se sklánějí dolů bílé zvonkovité kvítky se dvěma až třemi listy. Sněženka se pyšní listy úzkého až čárkovitého tvaru, hladké a matně šedozelené barvy. Existuje asi 20 druhů sněženek.

Sněženky lze zaměnit s květinkou zvanou bledule letní (Leucojum aestivum). Na rozdíl od sněženky má tato rostlinka na konci každého bílého okvětního lístku zelené skvrny. Podobná sněžence je také bledule jarní (Leucojum vernum), ale všechny její okvětní lístky mají na špičkách pro změnu žluté skvrnky. Zvonky bledulí se skládají z šesti stejně dlouhých okvětních lístků a rozevřené připomínají skutečný tvar zvonu. Sněženky sice mají také šest okvětních lístků, ale tři vnější jsou delší a bílé, tři vnitřní naopak kratší a vykrojené se zelenou skvrnou.

Pokud si chcete sněženky vypěstovat sami, není to nijak náročné. Aby dobře rostly, vysaďte je na zahradě tam, kde budou mít na začátku roku dobré světlo. Nedávejte je pod stálezelené keře. Vyhovuje jim listnatá lesní půda s dostatkem organické hmoty. Máte-li v místě chudou a řídkou půdu, pravidelně do ní přidávejte organickou hmotu (kompost), abyste ji obohatili. Jestliže se u vás na zahradě vyskytuje naopak těžká a špatně odvodněná půda, přidejte do ní písek.

Nejlepší je zasadit cibulky už na podzim, ovšem sněženky v květináči se zelenými listy můžete vysadit i zjara. Vždy je ale zasaďte hned po nákupu, protože jsou citlivé na vysychání. Jejich množení je velice jednoduché. Jakmile začnou jejich květy vadnout a listy žloutnout, vykopejte celý trs, opatrně odstraňte zeminu a rozdělte skupiny cibulek z trsu na několik částí.

Znovu vysaďte polovinu trsu na stejné místo a přidejte menší skupiny po třech až pěti cibulkách náhodně kolem centrálního trsu. Dbejte na to, abyste je znovu zasadili do stejné hloubky. Ta by měla tvořit dvojnásobek až trojnásobek průměru cibule.

Rozkvetlé sněženky jsou jedním z prvních znamení, že zima se chýlí ke konci. V důsledku toho byla tato květina dlouho považována za symbol naděje na lepší časy. Ovšem mělo to i jeden podstatný háček. Vidět jedinou květinu sněženky bylo kdysi považováno za znamení blížící se smrti. Pokud byste si ji utrhli a vzali domů do vázy, čekala by vás smůla. Tato symbolika se objevovala hlavně ve viktoriánské éře, tedy ve 2. polovině 19. století. Naštěstí vidět pouze jednu jedinou sněženku se vám podaří zřídka. Jak už jsme se zmínili, tyhle květiny se množí rozdělováním cibulek, takže jich obvykle v přírodě uvidíte celé trsy.

V lidovém léčitelství se sněženky někdy používají jako léčivá bylina určená ke zmírnění bolesti, zejména k tlumení migrény a bolestí hlavy. Moderní medicíně posloužil alkaloid galantamin, který se přirozeně vyskytuje v cibulkách. Poprvé byl izolován ze sněženky Galanthus woronowii. Látka se ukázala jako účinná při léčbě příznaků Alzheimerovy choroby, kde zpomaluje proces demence.

Galantamin se vyrábí hlavně z rostlin. Jeho chemická syntéza je sice možná, ale obtížná a drahá. Mimochodem, víte, že cibulky sněženek jsou pro člověka jedovaté? Na druhou stranu, kdybyste si je spletli třeba s šalotkou, museli byste jich sníst opravdu hodně, abyste zemřeli. Otrava se projevuje průjmem, zvracením, bolestí břicha, sliněním a celkovou slabostí.