Dřevinám to v zahradě sluší ve skupině

Nudná linka živého plotu ani stromky nahodile roztroušené po ploše na zahrádce příliš neoslní. K tomu je zapotřebí promyšlenější plán. V něm jde především o to zkombinovat rostliny tak, aby si vzájemně rozuměly co do vzhledu i pěstebních nároků.

Kdo nemá na experimentování čas ani chuť, může při letošním podzimním zvelebování zkusit některou z těchto osvědčených sestav.

V tvarově vytříbeném triu se zdařile prolínají dvě jasně definované roviny, které vytvářejí základní stálezelenou kostru. Baculatá vertikála jalovce (Juniperus) 1 kontrastuje s precizně stříhanou hradbou z tisu červeného (Taxus baccata) 2, o němž je známo, že výborně regeneruje po zpětném řezu.

Ostrost temně zelených kontur zčásti stírají poschodovitě uspořádané větve svídy sporné (Cornus controversa) Variegata 3 s listy v elegantním bělopestrém provedení. Ty v chladných podzimních dnech získávají hřejivě zemité odstíny.

Veselou a uvolněnou atmosféru do zahrady vnáší směsice barvitých květů a listů. Ústřední rostlinou je vlhkomilná hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla) Mariesii 1 s plochými růžovými květenstvími. Nakvétá ve druhé polovině léta, kdy se k ní připojuje půvabná sasanka (Anemone x hybrida) Honorine Jobert.

O kousek dál rostou pichlavé dřišťály (Berberis thunbergii) Rose Glow 2 s bíle skvrnitými listy a do krychle tvarovaný zimostráz (Buxus sempervirens) 3. Rudé růže 4 dávají pestré skupině hravý šmrnc.

Dvě tradiční rostliny japonských zahrad, javor s borovicí, hrají hlavní roli v kompozici, která svou zklidňující povahou přímo vybízí k umístění lavičky. Příjemné závětří poskytuje zaoblená borovice lesní (Pinus sylvestris) Watereri 1, která patří k nejoblíbenějším jehličnanům vůbec. Na výšku i šířku měří asi 5 m, dorůstá však velmi pomalu.

Barevně se angažuje o polovinu nižší javor dlanitolistý (Acer palmatum) Garnet 2, s jehož červenými listy poutavě ladí namodralé jehlice smrku pichlavého (Picea pungens) Koster 3.

Společným jmenovatelem kompaktních keřů v záhonu podél plotu jsou pestré listy. Stálezelenému, zlatě panašovanému brslenu (Euonymus fortunei) Sunspot 1 a brslenu japonskému (E. japonicus) Aureus 2 se daří jak na slunci, tak v polostínu. V hlubokém stínu přecházejí jejich pestré skvrny do mdlé zeleně.

Až 2 m vysokou opadavou vajgélii (Weigela florida) Variegata 3 zdobí krémově lemované listy a od konce jara pudrově růžové kalichovité květy. V menším měřítku ji udržíme díky pravidelnému sestřihu po odkvětu.

Dramatické barvy přitáhnou zraky vždycky, zvlášť když se spolu střetávají v těsné blízkosti. V této partě stojí bok po boku dva odolné, rychle rostoucí a na péči nenáročné keře.

Populární kultivar ruje vlasaté (Cotinus coggygria) Royal Purple 1 nosí uhrančivě purpurové listy a v létě velká nadýchaná květenství. Vedle na sebe stříbřitými odlesky upozorňuje hlošina úzkolistá (Elaeagnus) Quicksilver 2. Před ní září jahodovou červení 60 cm vysoký dřišťál (Berberis) Atropurpurea Nana 3, který se neztratí ani mezi vyššími trvalkami.

Když v létě rozkvetou obří balónovitá květenství hortenzie stromečkovité (Hydrangea arborescens) Annabelle 1, strhávají na sebe veškerou pozornost.

Borovice kleče (Pinus mugo) 2 a krásného převislého cedru himalájského (Cedrus deodara) Pendula 3 bychom si téměř nevšimli, nebýt prozíravě umístěného myrobalánu třešňového (Prunus cerasifera) Nigra 4, který svým tajuplně purpurovým olistěním poskytuje rostlinám atraktivní podklad a zároveň tlumí dominanci až 1,5 m vysokých hortenziových keřů.