Dominanty v zahradě

Právě z toho důvodu zahradní architekti a odborníci na kompozici zřejmě vymysleli dominanty. Leckteří zahrádkáři s „dobrým okem“ a citem pro soulad však dovedou sami zkomponovat pěkné sestavy dřevin a květin, zkombinovaných se zelení trávníku.

Co je to vlastně dominanta? Jde o převládající, základní složku nějakého celku nebo i jeho části. Může jít o dominantu co do výšky, počtu jedinců, barvy nebo i tvaru. Aby se dominanta mohla stát dominantou, musí samozřejmě vyniknout. Její okolí by tedy mělo být nižší, odlišné, méně výrazné.

Nejjednodušší variantou je solitérní umístění dominantního prvku v zahradě. Ve svém osamocení jsou takové prvky velmi krásné, nápadné a opticky zvětšují okolní prostor. Může jít o strom, keř, statnou trvalku, ale třeba i lavičku nebo nějaký architektonický prvek v travnaté nebo štěrkem vysypané či dlážděné ploše.

Dřevina, květina nebo skupina květin, váza, fontánka, pítko pro ptáčky či socha však někdy mohou lépe a zajímavěji působit a vyniknout v kombinaci s dalšími keři a květinami. Ale pozor, špatná volba může celkový dojem zkazit.

Pokud tedy skutečně chcete, aby dominanty ve vaší zahradě umocňovaly určitou náladu – může být romantická, veselá, zádumčivá nebo i se stopou melancholie – přizvěte si k volbě rostlin přece jen odborníka. Anebo si prostudujte pár knížek o navrhování zahrad. Kapitola o dominantách se tam vždycky najde.

Stejně jako výrazné osobnosti z rodu lidí, také dominanty zahradní mají moc nás lákat, přitahovat, vzbuzovat obdiv. Tedy pokud jsou dobře a citlivě zvolené a umístěné. Excesy a nesourodé prvky do zahrady, v níž má člověk načerpat pozitivní energii a dobrou náladu, nepatří.

Velmi sympatické místo pro dominantní prvky je poblíž odpočinkové plochy nebo i v jejím centru. Stočíme k ní rádi svoje kroky a usedneme, abychom se jimi v klidu pokochali. Zvolíme-li jako dominantu rabátko v trávníku, v němž září barevně i výškově odlišná skupina rostlin, vysázejme je tak, abychom se z nich mohli radovat ze všech úhlů.

Jestli se nabízí umístění dominantního prvku na konci nějaké cestičky, nechme kus prostoru i za ním – vyvoláme dojem, že lze jít ještě dál. A pokud se tam, kde už cesta opravdu končí, najde místo pro malou lavičku nebo křesílko odolávající povětrnosti, budete si příjemně užívat i pohled z druhé strany.

V závěru ještě připomeňme, že malou zahrádku nesmíme zahltit dominantními prvky. Stačí jeden, dva. Velkou zahradu se ovšem vyplatí nenásilně opticky rozdělit na několik prostorů – a každý, který si o to „řekne“, ozdobit nějakou dominantou.

K nejzajímavějším patří japonské javory Acer japonicum a Acer palmatum se svými kultivary v různých tónech červeně. Komule – Buddleia – ozdobí bílými nebo červenými květenstvími celé letní období. Svými okrasnými listeny podobnými květům vás potěší Cornus florida a Cornus kousa.

Oblíbenými soliterami, samozřejmě v závislosti na klimatických podmínkách, jsou také převislá vrba - Salix caprea, různé okrasné třešně – Prunus nebo palmy jako Howea či Phoenix a mnohé další dřeviny rodů Hamamelis, Hydrangea, Kokwitzia, Laburnum, Magnolia, Malus, Paeonia, Prunus, Rhus, Rosa, Syringa, Viburnum, Veigelia atd.

Z keřů jsou nejvhodnější ty s dobře formovanou siluetou, například hustý symetrický kužel Picea glauca var. albertiana ´Conica´, působivou dominantou může být též neobvyklý rozložitý tvar keře Viburnum plicatum nebo v teplejším klimatu pěkně kvetoucí Camellia japonica ´Mathoniana´.

Keřů, které se mohou stát buď jako solitéra nebo v menší skupině dominantou dostatečně velkých zahrad, je téměř nepřeberné množství.

Marie Rubešová, Chatař a chalupář