Dlouhověká sápa s prvními květy otálí

V druhově bohatém rodě vyčnívá nad ostatními sápa Russelova (Phlomis russeliana), která je dost otrlá, aby přežila naše zimy, i dost trvanlivá, aby se k ní pohledy lačně upínaly od jara do zimy. Příslušnice čeledi hluchavkovitých roste divoce při jižním pobřeží Černého moře.

U nás je jí dobře v trvalkovém záhonu, před živým plotem či mezi oblázky ve štěrkovišti. Podmínkou je dostatek slunce a živná, spíš sušší půda.

V květináči se tísní nerada a u vody prospívá, jen když jí neteče do bot. Po čase se odměňuje jedinečným shluknutím květů, a ještě pomáhá v boji s plevelem.

Sazenice vyjde na 70 až 200 Kč, ale je to dobrá investice. Sápa Russelova je totiž kytka dlouhověká a jediná rostlina pokryje bezmála 1 m² půdy hustým kobercem velkých srdčitých listů. V podzemních hlubinách se totiž činí tlusťoučké oddenky, z nichž vyrůstají nové odnože. Těmi si krásnou příbuznou hluchavky snadno namnožíme.

Listy mají tu výhodu, že nezatahují jako např. u bohyšek, takže nepouštějí plevel ke slovu, po vzoru mulče drží vláhu v půdě a zároveň skýtají střechu nad hlavou přezimující žouželi.

I slimáky pod nimi načapáme. Ještě štěstí, že jim plstnaté lupeny nešmakují. Na jaře z trsu odstraníme části, které mrazem zvadly, a pak jen čekáme, co se bude dít dál.

Často je to teprve třetí růstovou sezonu, kdy o sobě dají vědět první květní stonky. Ty jsou chlupaté, ale ne moc, asi tak jako listy. Proto nemají stříbřitý nádech ani nehladí sametem. Vytahují se do výšky okolo 90 cm, někdy i víc než 120 cm.

Rovné jsou jako jehla, nevětví se, ale dělí se do několika poschodí. V každém je usazený párek lístků a bochánkovité květenství, takže to celé připomíná špíz.

Květenství má před rozvitím brčálově zelenou barvu. V červnu se z něj jako housátka líhnou žluté květy střádající nektar pro hmyz. A protože sápa nakvétá postupně odspodu, žlutí se ještě v srpnu.

V září vypelichá, převlékne se do čokoládově hnědého úboru a těší se, až jí mráz nasadí vlečku z krajek. Není tajemstvím, že si ji zahradní designéři oblíbili právě pro zimní aspekt.

Dospělá sápa, vysázená ve skupině po třech až sedmi, vytváří bujné houští, průhledné a vysoké, takže funguje jako vertikální prvek, jenž nepřekáží ve výhledu na ostatní zeleň.

Pojmout ji můžeme jako kulisu pro trvalky či nápadnou vsuvku mezi dřevinami. V roli garde pro královnu růži ji překoná máloco.

Jemné travní trsy, temný plot z tisu či zeravu, purpurový keř jménem tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius) Diabolo nebo třeba podzimem vyzlacený modřín dokonale vykreslují tvarovou jedinečnost sápy. Ona zase nevtíravou žlutí podporuje modravé valéry kakostů, bělotrnů (Echinops), perovskií.

O fantastickou letní podívanou se postará v kombinaci s okrasným česnekem, růžovou topolovkou a bílou krásenkou. Pro přírodně vedené partie ji necháme proplétat mezi chrastavcem (Knautia), jetelem, diviznou a řebříčkem.