Článek
Kombinace písku a hlíny má v půdě značný význam. Odděleně by se písek a hlína pro kořeny rostlin nehodily. Proč? Protože písek nedokáže uchovávat potřebnou půdní vlhkost, na druhou stranu zase umožňuje půdu správně provzdušňovat.
Čistá hlína zase špatně propouští vláhu (proto se hlinitá půda musí zalévat jen zvolna), zato dobře ukládá živné soli a zaručuje rozpustnost látek, tak důležitou pro výživu rostlin. Jíl je kombinací písku, prachu a hlíny.
Základní klasifikace půdy
Pro zahrádkáře je základní třídění půdy rozhodující - právě na tyto kategorie totiž nejčastěji upozorňují katalogy rostlin, obaly osiva, příbalové letáky.
- Lehká písčitá půda má nepatrnou schopnost zadržovat vodu, proto je suchá. Na jaře velmi rychle vysychá a brzy se ohřívá. Zahradník na ní může brzy zakládat záhony a také po ní za každého počasí bez problému chodit. Má vysokou vzdušnost a propustnost vody. Snadno se z ní ale vyplavují živiny. Jestliže déle neprší, půda hned vysychá. Musí se přihnojovat a hodně zalévat.
- Středně těžká půda je z 15 až 25 % tvořena hlínou a ze 75 % prachem. V závislosti na podílu hlíny či písku jde o půdy jílovité. Nejlepší předpoklady pro růst rostlin poskytují mezistupně - půdy jílovitopísčité a písčitojílovité.
- Těžká půda je buď hlinitá, nebo jílovitá. Hlinitá půda má za silných srážek tendenci k přemokřování. Kořeny rostlin jsou pak nedostatečně zásobovány kyslíkem. Tato půda se pomalu ohřívá (jde o tzv. studenou půdu) a těžko se obdělává. Rýt a okopávat se dá jen za určitých okolností, protože suchá hlinitá půda je příliš tvrdá. V mokrém stavu zase ulpívá na rýči a botách, je hutná a lepí se.
Jak můžeme půdu zlepšit
Vhodným zahradním substrátem je jílovitá půda s příměsí písku, protože zadržuje vodu, teplo a živiny. Nahromaděné teplo se z takové půdy uvolňuje jen pomalu. Těžkou, mokrou, jílovitou půdu lze trochu prolehčit, vysušit a proteplit přidáním písku a kompostu.
Písčitou půdu zlepšíme, když do ní přidáme organické látky (kompost, chlévskou mrvu) nebo trochu rašeliny a jílu.
Hlinitá půda se zlepšuje jen obtížně.
Další kritéria rozlišování
Podle velikosti zrna se půda rozděluje na jemnozrnnou a hrubozrnnou, dále se třídí podle obsahu humusu (humózní, s vysokým obsahem a s nízkým obsahem humusu) podle podílu vápna (slabě vápenaté, silně vápenaté, slínovité, vápenaté) a podle půdní reakce (hodnoty pH ukazují buď zásaditost, nebo kyselost půdy).
.: Máme-li zahradu poblíž lesa, bude půda na našem pozemku spíš kyselejší. Vyhovuje jehličnanům, azalkám a některým okrasným trávám. foto: Právo/Václav Jirsa, Lukáš Táborský
Kyselou půdu (má nižší hodnotu pH) prozradí hojný výskyt smetanky (pampelišky) a ptačince žabince. Je-li půda pro plánovanou výsadbu nepřiměřeně kyselá, napravíme to vápenatým hnojením. Nejvhodnější je smíchat potřebnou dávku vápna s kompostem (na 1 m3 kompostu 1,5 kg páleného vápna). Vápno sypeme přímo na zem. Do půdy ho zapravujeme jen v případě silného překyselení.
Čemu se daří v kyselé půdě?
Pěnišníkům, vřesovcům, kapradinám, orchidejím, hortenziím, bahenním a vodním rostlinám.
Co poznáme ze zeminy v hrsti
Základní vlastnosti půdy můžeme zjistit bez pomoci laboratoře. Stačí nabrat půdu do ruky a hned uvidíme, zda je písčitá, jílovitá či hlinitá. Jak na to?
- Písčitá půda se mezi prsty jemně sype, nelepí se a nedrží tvar.
- Jílovitá půda obsahuje hodně jemných složek, dobře se drolí v ruce a ve vlhkém stavu se z ní dá uhníst váleček.
- Hlinitá půda je tuhá a lepivá, dobře se tvaruje v ruce.
- Rašelinitá půda je na stisk pružná. Někdy z ní jde dokonce vymačkat vodu.
.: Pěnišníkům i jiným rostlinám se daří v kyselejší půdě. foto: Právo/Radoslav Šrot
Půdní rozbor od laboratoře
Kdo si i přesto neví rady, obrátí se na laboratoř. Ta ukáže přesně, pro jaké plodiny je půda vhodná, případně doporučí způsob, jak půdu zlepšit. K bezchybnému laboratornímu rozboru potřebujeme 8 až 12 půdních vzorků (podle plochy pozemku, na 100 m2 nejméně 10 odběrů). Vzorky se odebírají na přeskáčku z celé plochy pozemku.
Nejprve odstraníme horní (asi 2 cm silnou) vrstvu z povrchu půdy pro případ, že by obsahovala cizorodé látky, a potom rýčem nabereme půdní vzorek. Lžící pak po celé délce rýče odebereme vzorek částečný.
Jednotlivé částečné vzorky nasbíráme do kbelíku a pečlivě smícháme. 400 až 500 g tohoto směsného vzorku pak uložíme do plastového sáčku a pošleme.
Jednotlivé částečné vzorky nasbíráme do kbelíku a pečlivě smícháme. 400 až 500 g tohoto směsného vzorku pak uložíme do plastového sáčku a pošleme. Nejvhodnější dobou pro odebírání a rozbory půdy je období od podzimu do jara.
Jednotlivé částečné vzorky nasbíráme do kbelíku a pečlivě smícháme. 400 až 500 g tohoto směsného vzorku pak uložíme do plastového sáčku a pošleme. Nejvhodnější dobou pro odebírání a rozbory půdy je období od podzimu do jara. Obracet se můžeme na krajské laboratoře půdoznalství a agrochemie Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ, www.ukzuz.cz).
| Vlastnosti | půda písčitá | půda hlinitá |
|---|---|---|
| propustnost vody | dobrá | špatná |
| obsah vody | nízký | vysoký |
| vzdušnost | vysoká | nízká |
| přirozený obsah živin | vesměs nízký | vesměs vysoký |
| prostupnost pro kořeny | dobrá | špatná |
| obdělavatelnost | lehká | těžká |
Nejběžnější půdní typy
Nejčastěji se v přírodě vyskytují smíšené typy, které pak podle poměru jednotlivých složek označujeme jako písčité, hlinité či jílovité.
- Písčité obsahují až 20 % hlíny a prachu.
- Hlinité jsou z více než 50 % tvořeny jemnými kalovými částečkami (mj. prachem).
- Jílovité tvoří vedle písčitého komponentu až 50 % prachu a hlíny.
