Článek
Chcete-li od sebe rozlišit anděliku, bolševník a bolehlav, zaměřte svou pozornost na jejich listy. Právě jejich podoba je hned prozradí.
Andělika
Andělika lékařská, nebo také děhel lékařský nese latinské jméno Archangelica officinalis (eventuálně Angelica archangelica) a je to mohutná (až 2,5 metru vysoká) léčivá rostlina z již zmiňované čeledi miříkovitých, jež má charakteristické květenství zvané složený okolík - je složené z desítek drobných, světle zelených až bělavých kvítků na stopkách vytvářejících dohromady „deštník” až kouličku.
Jednotlivé okvětní lístky lze pro jejich drobnost jen obtížně spočítat. Andělika kvete od července do poloviny srpna. Vydrží dva roky i více.
Andělika má světle zelenkavé až bělavé kvítky a hlavně snadno rozlišitelné listy s pilovitým okrajem.
Charakteristický je pro ni i tvar listů vyrůstajících na rovné lysé lodyze. Listy jsou totiž dvakrát až třikrát zpeřené. Spodní mohou mít na délku až 60 cm, mají ostře pilovitý okraj. Jednoduše řečeno, andělika má snadno rozlišitelné a spočítatelné lístky.
Detail listů anděliky
Účinky: Všechny části rostliny mají výrazné aroma a ostře nahořklou chuť. Zvláště semena se používají jako koření, k léčebným účelům se pak nejčastěji používá kořen (pozor jeho šťáva při zpracování může citlivým jedincům způsobit puchýře).
Používá se nejčastěji při problémech s trávením, při nechutenství, ale také při zahlenění dýchacích cest. Zevně pak jako antirevmatikum.
Bolševník
Bolševník velkolepý, latinsky Heracleum mantegazzianum, je nápadný už svým vzrůstem, může být totiž vysoký až pět metrů. Původně se z centrální Asie (Kavkaz) rozšířil do mnoha evropských zemí, kde si počíná velmi invazivně.
Ničí místní ekosystémy tím, že vytváří souvislé plochy porostů, kde nemá pak už žádný jiný rostlinný druh šanci vyrůst.
Bolševník velkolepý si počíná ve svém okolí velmi nemilosrdně. Nejprve se usadí jedna rostlina, brzy na jaře se ovšem jako jedny z prvních rostlinek objeví v jejím okolí desítky malých semenáčků. Ty pak už znemožní růst dalším druhům.
I on má složené okolíkové květy převážně bělavé barvy, které mohou mít v průměru i 50 cm. Jejich okvětní lístky jsou přehledně ohraničené a lze je poměrně snadno spočítat. Kvete v červenci až září.
Nápadné jsou jeho veliké listy, které dosahují délky 50 až 150 cm. Jsou střídavé, trojčetné až zpeřeně složené. Jejich okraje jsou nerovnoměrně pilovité. Jde o dvou a víceletou rostlinu.
Detail listu bolševníku. Velmi laicky řečeno - jako jediná z trojice má tato rostlina sice členité, ale stále celistvé velké lupeny.
Účinky: Bolševník je charakteristický svým nepříjemným zápachem, v přírodě je nebezpečný zvířatům i lidem. Šťáva z lodyh a listů obsahuje fototoxické furanokumariny, které ve tmě dráždí kůži, na denním světle, vlivem UV záření, pak způsobuje těžké poleptání pokožky a vznik velikých puchýřů.
Při jakémkoli odstraňování bolševníku je proto nezbytné být dobře chráněn. Znamená to nejenom použití silných gumových rukavic, ale i obličejového štítu. V případě použití mechanických strojů je nezbytný také respirátor.
Bolehlav
Bolehlav plamatý, latinsky Conium maculatum, je další rostlinou z čeledi miříkovitých, která je prudce jedovatá. I na ni je proto třeba dát si velký pozor, aby nedošlo k záměně, neboť se oběma předchozím v některých ohledech podobá.
Bolehlav plamatý má ze všech tří rostlin nejdrobnější lístky. Po staletí byl používán k travičství.
Na rozdíl od předchozích dvou bylin je bolehlav ale pouze jednoletý až dvouletý, má obdobnou výšku, dosahuje 1-2,5 metru. má rovněž rovnou, lysou lodyhu, která je hodně větvená.
Pokud rostlina vadne a usychá, prozrazuje ji výrazný pach po myšině. I bolehlav má zpeřené listy, a to dvakrát až pětkrát, celek má obvykle trojúhelníkovitý tvar. Lze snadno rozpoznat malé, převážně řapíkaté lístečky. Celé listy mohou mít délku až 50 cm. Rostlina kvete od května do srpna, květenství je opět složený okolík tvořený drobnými bílými kvítky.
Detail listu bolehlavu. Na první pohled má nejdrobnější lístečky. Celý list má přibližně trojúhelníkový tvar.
Účinky: Všechny části bolehlavu obsahují alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein a další látky. Příčinou otravy v současné době bývá záměna některé z jeho částí za plody, listy či kořen jiné, ovšem poživatelné rostliny z čeledi miříkovitých (například anděliky).
Hlavní účinnou složkou je koniin, který se do organismu dostane nejenom požitím, ale také skrz pokožku. Po počátečním povzbuzujícím účinku se začínají projevovat ty ničivé - ochrnutí kosterního svalstva a zástava dechu. Slabší otravy se projevují zažívacími potížemi a zvýšeným sliněním.
