Článek
Jakou zahradu vnímáme jako krásnou i praktickou? Tu, kterou večer poutavě osvětluje tvarově zajímavý strom, slyšíme v ní při posezení na terase protékat bublající vodu, můžeme se pokochat pohledem na rozkvetlé vřesoviště (na údržbu nenáročné), na podzim zase na probarvené listy dřevin.
V dobře navržené zahradě nechybí tvarované jehličnany, které ji oživí i v zimě. Mnoho hospodyněk uvítá i malou bylinkovou zahrádku, protože čerstvě natrhané bylinky patří na talíř zejména v době letního grilování.
1. Bylinková zahrádka
Čerstvé bylinky, které jsme natrhali na vlastní zahrádce, potěší hned dvakrát. Nejdříve, když se na záhonu zazelenají a pak, když zavoní na talíři. Místo, kde založíme bylinky, důkladně promyslíme. Rostlinky vyžadují hodně světla, nejlépe jim vyhovuje stanoviště osluněné poledním sluncem. A škodí jim silné proudění vzduchu.
- Záhon by měl být blízko kuchyně, abychom při kulinaření neběhali přes celou zahradu pro petrželku do polévky. Vhodné je místo u terasy, v blízkosti chodníku. Vždy je důležitý snadný přístup k bylinkám, a to ze všech stran.
- Praktické jsou bylinky pěstované v řadě, protože můžeme vstoupit mezi ně.
Velmi oblíbené jsou i spirálovité či kruhové bylinkové záhony, které lze počítat mezi prvky zahradní architektury. Základní kostru spirály tvoří kamenný šnek.
- Vrchol spirály je uprostřed, tam je půda nejsušší. Je to stanoviště vhodné pro rostliny, které potřebují slunce: saturejku, dobromysl, šalvěj, heřmánek.
- Ve svažujících se částech, kde je půda více vlhčí a bohatší na živiny, může růst levandule, rozmarýn, tymián, meduňka, v nejspodnější části pak měsíček, bazalka, pažitka.
- K olemování sázíme rostliny spíše malého vzrůstu (bazalka, meduňka, petržel, pažitka), do středu jsou vhodné bylinky vyšší (kopr, česnek, dobromysl).
Osvětlení pro atmosféru
Osvětlení zahrady bychom měli plánovat současně s návrhem terénních úprav, později je složité usazovat do země elektrické vodovzdorné kabely. Světlo na zahradě musí mít svoji logiku a být přesně tam, kde ho potřebujeme.
Z praktických důvodů situujeme světlo na komunikační cesty, do blízkosti altánku, pod pergolou, k odpočívadlu.
Pro kouzelnou atmosféru zahrady za soumraku je moudré přivést světlo k originálním prvkům: vrhat světlo na zajímavou skupinu rostlin, okrasné trávy, jezírko (může svítit i pod hladinou), potůček, obtékající kámen, plastiku, umělecké dílo, skalku, solitérní strom apod. Je jasné, že již v osazovacím plánu musíme přesně vědět, kde která z rostlin bude a podle toho realizovat elektroinstalaci (s odborníkem se radíme na rozfázování celé soustavy, čidlech, spínačích, natáčecích reflektorech).
Další možností je solární osvětlení, které ale nenahrazuje osvětlení klasické. Používá se pouze jako doplňkové. Výhodou je, že se nemusí kopat elektrické rozvody. Lampa využívá solární energii přes 0,35 wattový nekrystalický solární panel, který je zabudován do jednoho kusu nabíjitelné baterie. Solární svítidlo stačí jen zapíchnout v místě, kde alespoň půl dne svítí sluníčko. Večer svítidlo na pár hodin jemně nasvítí okolí. Ve slunečných dnech poslouží na cca 4-6 hodin, v zimním období a při zatažené obloze, dešti je iluminační cyklus snížený na 60 %.
Voda a umění v zeleni
Voda zahradu jedinečně oživí. Důležité je vědět, co od ní v zahradě vlastně očekáváme, jakou funkci má plnit, jaké prvky si můžeme dovolit v závislosti na stylu a daném prostoru. Možností je spousta.
- Mezi levnější řešení patří rozmanitá kamenná napajedla, nádoby a nádržky (plastové, z keramiky, skla, ale i dřeva s vloženou hydroizolační vrstvou), ptačí koupadla a pítka, fontány, obtékající kameny, malé okrasné vodní nádrže, prameniště. Ceny za dekorativní prvky jsou různé: zhruba 300 až 500 Kč vydáme za keramickou nádobu či pítko, 7000 až 12000 Kč za velké obtékající solitéry z kamene vybavené čerpadlem.
- Mnohem dražší a náročnější jsou jezírka přírodní či dokonce koupací. Při jejich realizaci si musíme uvědomit, že větší vodní plochy přitahují velkou pozornost. Chybou je, když jsou natolik dominantním prvkem, že nezapadají do svého okolí, nejsou do něho včleněny, netvoří prvek, který by byl součástí celkově vyvážené kompozice.
Při výběru místa preferujeme část, na kterou je vidět (třeba z terasy, odpočinkového altánku). Vodní dílko má navazovat na zahradní komunikaci, nutný je přístup k vodě i prvkům.
Také zvážíme, jak na plochu bude svítit slunce během dne. Lekníny např. vyžadují plné slunce, v polostínu se jim nebude dobře dařit.
- Vodní plocha má navazovat na břehovou výsadbu. Vhodné jsou nízké pokryvné rostliny v kombinaci s okrasnou trávou. Tráva jezírko neznečistí a dekoruje jeho okolí i v zimě.
- Kdo má rád výtvarno a je umělecké duše, rád zakomponuje na zahradu umění. Může jít o záměrně osekaný kámen atypického tvaru usazený v blízkosti zajímavé skupiny rostlin, sochu s andělskou tváří nebo řezbářem stvořenou postavu ze smrkového či lipového dřeva. V každém případě umělecký solitér, podobně jako tekoucí voda, zahradu přetvoří v magický prostor, kde nám bude dobře.
Dřeviny a jehličnany
Jehličnany jsou v zahradě nezastupitelné. Jsou bezúdržbové, stálezelené, zahradu oživují i v zimních měsících. Mají tvarovou výrazovost, texturu a barvu. Přesto bychom se neměli fixovat pouze na ně, protože zahrada plná jehličnanů působí smutným dojmem. Určitě je vítané výsadbu oživit listnatou dřevinou, která krásně probarví listy na podzim (odrůdy javoru) nebo nás na jaře obdaří plnými květy (sakury, magnolie).
Jehličnany se hodí všude tam, kde potřebujeme prostorovou dominantu, pohledovou clonu, k oddělení soukromé části zahrady. Aby skupina nepůsobila fádně, kombinujeme tmavé jehlice se zářivě jasnými, zelenomodrými, zelenostříbrnými, žlutě panšovanými (vybíráme různé odrůdy jedlí, smrků a borovic). Nezapomínáme, že stromy potřebují pro svůj růst dostatek prostoru a světla. Než si nějakou odrůdu pořídíme, zjistíme si nároky a pravděpodobnou výšku růstu. Jinak budeme za několik let třeba i nemile překvapeni.
Další skupinou jsou jehličnany vhodné na solitérní výsadbu. Hodí se k tvarování, nabízí rozmanitou výšku, barevnost a tvary. Musí svým vzhledem zapadnout do kompozice zahrady, jinak mohou působit až kýčovitě. Zajímavé tvary nabízí cedr atlaský, jedlovec, cypřišek, jalovec čínský, borovice limba.
Velmi oblíbené a vděčné jsou i jehličnany vhodné pro půdní pokryvy. Uplatníme je na obtížně přístupných a svažitých terénech. Vyžadují světlo, vysušené stanoviště. Dobře vypadají v kombinaci s listnatými dřevinami a nízkými druhy trvalek. Jejich výška obvykle nepřesahuje 50 cm (jalovec polehlý, borovice kleč).
Vřesoviště
Vřesoviště je místem s barevnými tóny, které se střídají po celý rok. Při založení dodržme některé podmínky.
- Třeba kyselost půdy s pH hodnotou 4-5. Optimální je propustná písčitá půda, při sadbě rostlin promícháme rašelinu s nevápněnou zeminou a pískem.
Pro vřesoviště volíme nepravidelný tvar, nejlépe stupňovitý - vzniknou tak sušší a vlhčí místa. Navíc vyhovíme různým požadavkům rostlin. Vřesoviště může být samostatné, nebo navazovat na skalku.
Základ vřesoviště tvoří menší kompaktnější rostliny: vřes obecný a různé druhy vřesovců (střídáme tmavě kvetoucí se světle). Na suchá místa se hodí keře, traviny a trvalky, do zastínění azalka, rododendron. Solitérně vysázené jehličnany (zakrslé borovice) a listnaté keře vřesoviště prostorově dotvářejí. Doplňkové dřeviny: javor japonský, javor dlanitolistý, drobné keříky (mj. brusinka, borůvka), z travin kostřava, ostřice. Trvalky: levandule, hvozdík, mateřídouška. Celkovou kompozici dotvoří kameny.