Článek
Staré osivo – má za následek slabé rostlinky, a hlavně velmi nerovnoměrné vzcházení vysetých semen. Vznikají tak velké rozdíly ve vývoji sadby – některé sazenice jsou ještě slabé, zatímco jiné nám už přerůstají. Dosévání není příliš vhodné, protože se tak rozdíl ve vývoji rostlin ještě znásobí. U staršího osiva je třeba vyzkoušet klíčivost – jestliže klesne pod 50 %, obstaráme si nové. Pro orientaci – nejrychleji ztrácejí klíčivost semena s velkým množstvím zásobních látek, tedy třeba slunečnice, hrachor nebo dýně, drobné a suché osivo mrkve si klíčivost udrží několik let.
Ředkvičky jednotíme brzy, jakmile ukáží první pár pravých listů.
Chyby při výsevu – můžeme jich udělat hned několik. Nejčastější je příliš časný výsev, který způsobuje vytahování klíčících rostlinek. Pokud chceme vysévat semena již v předjaří, musíme jim trochu přisvětlit, abychom kompenzovali nedostatek kvalitního světla. Jestliže přisvětlovat nechceme, raději posuneme výsev až do druhé poloviny března. Další častou chybou je nedostatečná hygiena a ledabylost, která vyvolává často padání klíčních rostlin. K výsevu a přepichování tedy používáme přednostně propařené substráty, čisté nářadí a květináčky; tak snížíme riziko na minimum.
Častá zálivka – malé rostlinky nedokáží svými ještě slabými kořínky vodu využít, ta zůstává v půdě a kořínky snadno uhnijí. Toto riziko se zvyšuje v chladném počasí předjaří, kdy se prostor v nevytápěném skleníku nestačí na dost dlouhou dobu ohřát tak, aby půda stačila vyschnout. Pokud není slunečné počasí, je lepší zálivku na den na dva vynechat.
Dobře vyjednocené ředkvičky dozrávají rovnoměrně.
Špatná hloubka sázení škodí především salátům. Jejich srdéčko musí zůstat bezpečně nad zemí. Není-li tomu tak, v srdéčku se bude hromadit zálivková voda nebo rosa a sazenice salátu začnou brzy uhnívat. Hlouběji sázíme jarní kedlubny, zamezíme tak pozdějšímu vyvracení.
Opožděné jednocení, malý spon – ve skleníku pěstujeme vesměs takové plodiny, které rostou rychle. Vždy totiž potřebujeme tyto druhy sklidit tak, abychom do skleníku mohli na konci dubna vysadit plodovou zeleninu, tedy nejčastěji papriky a okurky. Správný spon salátu a kedluben nám zajistí nejlepší možnou kvalitu sklizené zeleniny. Stejně důležité je také jednocení ředkviček, případně karotky. Uděláme to včas, rozhodně není vyjednocených rostlinek škoda. Pozdě vyjednocené mrkvičky už do konce jara do sklizňové kvality prostě nedorostou.
Popálení listů hnojivem – toto poškození často vypadá spíše jako požerky od savého hmyzu nebo housenek, ale při detailním pohledu nenajdeme žádné škůdce ani vpichy. K popálení listů dojde v případě, kdy hnojivý roztok zůstane na listech, nestačí oschnout a na listy zasvítí sluníčko. Hnojíme tedy buď navečer, nebo za podmračeného dne.
Základní výsev by měl být řidší, jinak přerostlé listy při přepichování polámeme a kořínky přetrháme.
Přehnojení rostlin dusíkem – ve skleníku se to stane velmi snadno. Půda v omezeném prostoru odkázaná jen na umělou zálivku prostě potřebuje méně organického hnojiva, třebaže se tu pěstuje plodová zelenina. Lépe je rostliny přihnojovat během růstu než na počátku sezony použít najednou velikou dávku organického hnojiva. Pokud dávku hnoje nebo kompostu zarýváme na podzim, na jaře před výsadbou jarní zeleniny není už potřeba hnojit. Přehnojený porost sice vypadá na pohled bujně a zeleně, ale rostliny jsou slabé, křehké a lámavé a úroda čehokoliv je malá a nekvalitní, podřadné chuti.
Špatný režim zálivky – málo vody se projeví dřevnatěním a houbovatěním ředkviček a kedluben nebo třeba velmi hořkým a tuhým salátem. Příliš vody nebo nerovnoměrné dávky mají na svědomí praskání kedluben i ředkviček, později třeba rajčat. Dobrému příjmu vody pomůžeme lehkou okopávkou, kterou zamezíme případnému stékání vody po utuženém povrchu. Není třeba zalévat denně, na počátku sezony ještě není intenzita slunečních paprsků tak velká.
