Chřest - nenáročná trvalka ze zahrádky, která prospívá zdraví

Chřest je dnes hodně populární v Německu či Rakousku, kde se konají chřestové dny a nabízí se ve velkém čerstvý chřest i chřestové speciality.

U nás je konzumace chřestu proti těmto zemím asi desetinová. Přitom chřest je mimořádně zdravá zelenina, která obsahuje spoustu důležitých látek a naše tělo pročišťuje.

Chřest (Asparagus officinalis) pochází ze Střední Asie, odolává dobře suchu i mrazu. Potřebuje spíše lehčí půdy. Latinský název Asparagus dobře známe z květinářství, protože okrasní příbuzní našeho chřestu se pěstují jako pokojové rostliny nebo se přidávají do kytic. Větvička zeleninového chřestu však v kytici určitě také nikoho neurazí.

Název je odvozen od staroíránského slova sparega, což znamená výhon nebo prut. Pěstování chřestu je doloženo z Egypta někdy 3000 let př. n. l. Druhový název officinalis znamená lékařský. I v Evropě byl původně především léčivou rostlinou. Ve středověku se pěstoval v klášterních zahradách a využíval se k léčení.

Pomáhá při onemocněních ledvin, močového měchýře, příznivě působí na srdce a krevní oběh. Obsahuje hodně vlákniny a působí preventivně proti nádorům trávicí soustavy. Je velmi dobře stravitelný. V minulosti byl považován také za afrodiziakum.

Až mnohem později se pěstování rozšířilo do zahrad a mladé křehké výhonky se dostaly na panské stoly jako delikatesa. Chřest je opravdu delikatesa dodnes – tedy ten čerstvý!

Chřest je trvalka. Nemusí se každoročně vysévat či předpěstovávat, jednotit atd. Můžete si buďto zakoupit silné sazenice nebo si koupit osivo a sadbu si připravit sami.

Na záhonu, pokud ho dobře připravíte, poroste klidně i dvacet let. Z každé rostliny během chřestové sezóny, která trvá přibližně od půlky dubna do půlky června, sklidíte asi půl kilogramu výhonků. Od půlky června již výhony nesklízejte a nechte je vyrůst, aby rostlina načerpala opět sílu pro další sezónu.

Mladé rostlinky vypěstované ze semen vysadíme do řádku asi 10 cm od sebe.

Narostlé sazenice již sázíme rovnou do chřestového záhonu. Založíme ho tak, že vyhloubíme rigol hluboký a široký asi 50 cm. Naspod dáme hnůj, pak vrstvičku zeminy, zase hnůj a zase zeminu až asi 20 cm pod okraj.

Pak ve vzdálenosti asi 30–40 cm od sebe sázíme jednotlivé rostliny. Kořeny při sázení rozložíme do stran a zahrneme zeminou. Důkladně zalijeme a necháme v klidu růst.

První dva roky nesklízíme! Je nutné nechat chřest zesílit, odplevelovat okolí rostlin a opatrně kypřit půdu.

Třetím rokem již můžeme úrodu ochutnat, ale sklizeň ukončíme přibližně po čtrnácti dnech.

Po první sklizni necháme výhony vyrůst. V této době již kořeny dosáhly kolem dvou metrů a budou připravené na požadovaný výkon.

Výhony se začínají sklízet koncem dubna. Všechny výhony bývají zelené, pokud je nezakryjeme. Chuťově jemnější jsou výhony vybělené. Toho docílíme nahrnováním zeminy, přikrýváním větší nádobou nebo černou fólií. Naši předci používali speciální keramické zvony. Některé odrůdy je výhodnější nezakrývat a nechat zelené. Jsou i tak jemné.

Výhony se sklízejí ostrým nožem podle pěstování buďto u země nebo po odhrábnutí zeminy či odstranění nádoby/fólie. Je možná ještě jedna kombinace – bílý chřest před sklizní necháme několik hodin na světle zezelenat. Docílíme tím vyšší jemnosti a přitom máme chřest zelený, tudíž bohatší o chlorofyl.

Na podzim, když rostliny uschnou, je u země odstřihneme a doplníme k rostlinám kompost případně obohacený trochou hnoje.

Rostlinám chřestu může škodit drobný brouček chřestovníček obecný nebo také chřestovníček dvanáctitečný. Zvláště chřestovníček obecný může při přemnožení napáchat škody zjara při rašení.

Nepříjemné mohou být také hniloby kořenů, vznikající na méně propustných půdách.