Článek
Velké Losiny leží v širokém rovinatém údolí mezi kopci Jeseníků. Jako stříbrná nit se tady vlní meandry říčky Desná, která v údolí nabírá vodu z mnoha malých přítoků, pramenících v okolních kopcích. Jedním z nich je Losinka, která se do Desné vlévá na horním konci obce. Ještě kus nad soutokem stojí chalupa, zářící novotou. Markéta a Roman ji koupili před pěti lety. Ačkoliv již jednu chalupu mají, a dokonce blizoučko odsud, teprve tahle jim opravdu vyhovuje.
Vedle chalupy vlevo stojí hospodářská budova, kde je kolárna, lyžárna, sauna a kryté venkovní posezení s krbem
„Důvod, proč jsme si pořídili druhou chalupu, je prozaický. Náš syn Honzík je upoután na invalidní vozík. Pro jeho bezproblémový pohyb je nutný rovinatý prostor bez terénních bariér. První chalupa, ač jsme se ji snažili maximálně přizpůsobit Honzíkovým potřebám, přece jen stojí v horách – tedy v prudkém kopci,“ vysvětlují manželé. Současně dodávají, že další, pro ně důležitou předností Velkých Losin jsou místní lázně, kam jejich chlapec každoročně jezdí na měsíc na léčení.
„Bereme to tak, že jsme si vyzkoušeli život v místním prostředí, navázali jsme tady kontakty a opravili jsme stavení, které by jinak možná spadlo. Dnes do něj jezdí naši přátelé, kteří mají podobně postižené děti, takže chalupa slouží dobré věci. U opravy druhého stavení jsme už věděli, s kým z okolí můžeme spolupracovat,“ uvádějí majitelé.
Ze zahrady se nabízí pohled na bezbariérový přístup do domu. V části obložené kamenem zmístního potoka je vstupní veranda, zamalým okénkem pak můžeme tušit koupelnu; poslední okno je z ložnice
Rekonstrukce starého domu je radost
Chalupu ve Velkých Losinách kupovali v roce 2007. Předchozími majiteli byli mladí manželé, kteří se právě rozváděli. Stavení bylo v dost zoufalém stavu. Rozpadlá střecha, shnilý krov, žádné základy, vlhké zdi. Uvnitř byla pouze obytná světnice s kuchyní a vedle dětský pokoj. Koupelna byla stará, nevyhovující. Rozvody vody sice udělány byly, ale studna byla nefunkční a voda netekla.
„Pustit se do opravy starého domu, který má duši, bylo mým opravdovým potěšením,“ vyznává se Roman, profesí stavební inženýr, odborník na diagnostikování staveb a současně soudní znalec se specializací na stavební materiály. Pro úplnost je nutné dodat, že vlastní firmu, která se zabývá rekonstrukcemi historických objektů, realizacemi i dodávkami zateplovacích systémů, ale také zastupuje zahraniční firmy, které produkují materiály a technologie pro povrchové úpravy staveb, ale také pro ochranu, údržbu a restaurování dřeva. Je pochopitelné, že produkty, které při práci používá a se kterými obchoduje, vyzkoušel při rekonstrukci obou vlastních chalup.
„Nejtěžší je vždy vymyslet energetické zásobování domu. Díky mojí profesi jsem věděl jak na to,“ konstatuje chalupář. „Zvolil jsem kombinaci centrálního vytápění kachlovými kamny se dvěma tepelnými výměníky, z nichž je teplý vzduch rozveden do všech místností včetně podkroví, a elektrického topení v podlaze. To je instalováno v celém přízemí domu. Díky tomu jsou všechny obvodové stěny přirozeně odvlhčovány a zahřívány a v chalupě je nádherně sucho i bez dodatečných vodorovných izolací.“
K pohodě přispívá kromě promyšleného vytápění s nenáročnou obsluhou i to, že se majitelům podařilo splnit i ostatní požadavky na řešení dispozice: bezbariérový přístup a pohyb v domě, dostatek úložných prostor, žádné zbytečné chodby ani zákoutí, snadná údržba. Přestože se v chalupě nyní nacházejí čtyři ložnice, obývací pokoj a dvě koupelny, srdcem domu zůstala kuchyň.
„To je důležité,“ míní chalupář. „Rodina se přirozeně táhne za vůněmi kuchyně.“ Aby bylo u stolu a okolo něj dost místa i pro pohyb Honzíka na vozíčku, je právě kuchyň se čtyřiceti čtverečními metry největší místností.
Srdcem přízemí je prostorná kuchyně s velkým jídelním stolem. Od dlažby na podlaze jde teplo, protože je pod ní položeno elektrické podlahové topení
Radikální přestavba
Při přestavbě se začalo bez kompromisů. Z původního domu se museli odstranit všechny příčky a podlahy. Díky konstrukci původního krovu zůstaly zachovány masivní obvodové zdi. Některé později dostaly obklad z místního kamene.
Střechu pokrývá plastový šindel. „Pravý dřevěný stojí moc peněz,“ obhajuje svoji volbu chalupář. „Výhodou imitace z plastu je takřka nulová hmotnost, přitom skvěle vypadá. Betonová střecha je mohutná a těžká i na pohled. Takhle jsem si mohl dovolit jen lehký krov.“ Střecha byla zateplena minerální vatou tloušťky 250 mm. Obklad vnitřních stran tvoří palubky namořené na bílo voskovým mořidlem.
Aby chalupář zabránil vlhnutí zdí v původní části, nechal je ošetřit kvalitními sanačními omítkami. Na nové zdi byla nanesena speciální minerální omítka na bázi vápna, která nepraská, přitom vypadá původně.
Okna nechal Roman vyrobit na zakázku u místního stolaře pana Grabovského. Vypadají jako ta původní. Jsou kastlová, s tenkým profilovaným rámem a jsou osazena v líci stavby. „Dnes jsou na parametry oken přehnané požadavky. Tato úplně stačí. Samozřejmě z hlediska stavební fyziky nejsou dokonalá, ale z pohledu praktického užívání vyhovují. V chalupě máme pětadvacet oken a musím potvrdit, že v zimě fungují skvěle – jako lednička,“ směje se stavař.
Kromě elektrického podlahového topení je chalupa vytápěna i kachlovými kamny se dvěma tepelnými výměníky. V kamnech se topí jenom dřevem
Přírodní materiály dostaly přednost
Interiéry jsou na pohled stejně „voňavé“ jako chalupa zvenku. Snad je to tím, že tu není kus dřevotřísky, polystyrenu, sádrokartonu, žádná chemie se „styrény“, formaldehydy, PDB látkami a podobně. Omítky jsou vápenosádrové a sněhobílé nátěry na nich jsou z čistého vápna, kterým malovali naši předkové. Všechno jsou produkty firmy Paulin. Majitel si je vybral pro jejich pružnost a schopnost dýchat, je spokojen i s jejich pěknou matnou bílou barvou.
Na všechno dřevo v interiéru, to znamená stropy, schodiště a stropní obklady v podkroví, byla použita vosková mořidla, přírodní oleje a rozehřátý pravý včelí vosk (vše značky Bormawachs), který byl do dřeva zaleštěn speciálními žíněnými kartáči. Díky tomu dřevo vypadá staře a má matný povrch.
Naproti kachlovým kamnům je Honzíkova postel. Odsud má blízko vedle do kuchyně i do koupelny
Zastavení v koupelně
V zařízení místností se normálu vymyká koupelna v přízemí. Je přizpůsobena potřebám invalidního chlapce. Vstupuje se do ní širokými skládacími dveřmi a sprchový kout je řešen atypicky.
„Klasický sprchový kout je pro vozíčkáře komplikací,“ vysvětlují rodiče Honzíka, „proto jsme nechali čtvrtinu koupelny vyspádovat a nad ní umístit sprchovou hlavici. Takto ji můžeme využít jako otevřený sprchový kout, kde chlapec může sedět na vhodné plastové židli. Přemístit jej pak na vozík je mnohem snazší.“
Pro přesun chlapce do vany je k dispozici elegantní a jednoduchý stropní závěsný systém. V koupelně je samozřejmě také vyhřívaná podlaha, což urychluje úklid. Voda z ní sama rychle mizí.
Úpravy v ostatních místnostech si vlastně ani neuvědomujeme. Absence prahů, široké uličky kolem nábytku, to vše je příjemné i pro všechny ostatní. Stejně tak bezbariérový terén zahrady. I tady se Honzík bez jakýchkoliv potíží dostane k venkovnímu posezení u krbu, nebo třeba až k plotu či za vrata.
„Z přemíry jiné práce jsem se rekonstrukci chalupy vlastně ani moc nevěnoval,“ uvědomuje si najednou Roman během loučení s námi. „Neměl jsem jediný podrobný plánek, jen jsem vždycky rychle něco předkreslil. Každý řemeslník udělal milion chyb. Část nábytku a spousty drobností, jako jsou kliky, věšáky, vypínače, stropní stahovací světla, čela postelí, židle i lavice, jsem přivezl z nedalekého zvolského bazaru a stály opravdu jen pár korun. Výsledek je však názorným příkladem, že i při minimálních, ale chytře vynaložených investicích, může vzniknout krásná útulná chalupa.
Chalupu jsem stavěl pro Honzíka, aby měl kde žít. A on je tady šťastný. S manželkou však víme, že štěstí nevězí v této chalupě, ale hlavně v dobrých lidech, kteří bydlí kolem nás a kteří nám pomáhají.“
