Článek
Čemeřice patří do rodu Helleborus s přibližně 20 druhy. Jejich nejbližšími příbuznými jsou blatouchy nebo upolíny, které taktéž najdeme v čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Přirozeně rostou v Evropě a na Blízkém východě, kromě čemeřice tibetské (H. thibetanus), která pochází z Číny.
Na rozdíl od botanických druhů nabízejí moderní hybridy brilantnější vybarvení a lepší stavbu.
Často v podrostu světlých, vlhkých listnatých lesů a houštin, ale také na horských loukách a na otevřených slunečných, suchých skalnatých stráních. Své překrásné květy otevírají už v prvních měsících roku, některé ještě před tím, než ze země vykouknou sněženky, jiné zase v doprovodu otužilých jarniček.
Prostá krása původních druhů
Čemeřice černá (Helleborus niger) patří k nejběžněji pěstovaným druhům. Planě roste na alpských loukách. Rozkvétá mezi prvními a na každém stonku nese zpravidla jediný velký, mělce miskovitý běloskvoucí květ. Měří jen okolo 20 cm, proto ji vysazujeme na místo pokryté třeba stálezeleným barvínkem nebo vrstvou mulče, aby květy zůstaly i za blátivého počasí čisté.
Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) okouzluje v průměru až 7 cm velkými, často vícebarevnými převislými květy v rozmanitých odstínech růžové, fialové, purpurové až zelenohnědé, které se na vrcholu každého stonku shlukují do malých skupinek. Doma je tento až 30 cm vysoký druh v podrostech světlých listnatých lesů východní Evropy. Nápadně tvarované listy se na podzim zatahují a znovu se objevují v průběhu kvetení v únoru až dubnu.
Jablkově zelené květy nevšední čemeřice smrduté zdobí vínový okraj.
Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) časem vytváří nepřehlédnutelnou součást zimního a časně jarního záhonu. Je stálezelená a snadno překonává výšku půl metru. Vzpřímené, rozvětvené stonky nesou sice malé, ale početné zvonkovité zelené květy s vínovým lemováním. Dlanité, úzké zelené listy při poškození mírně zapáchají. Domov má na většině území západní a jižní Evropy.
Čemeřice korsická (Helleborus argutifolius) pochází ze svahů středomořských ostrovů Korsika a Sardinie, kde vytváří široké, okolo 1 m vysoké trsy tuhých, ostře zoubkatých trojčetných listů. S jejich temně zelenou barvou jemně kontrastují 2 až 2,5 cm široké, bledě zelené až žlutozelené květy v bohatých svazcích, které na rostlině vydrží déle jak měsíc. Je krátkověká, ale úspěšně vysemeňuje. U nás se jí daří v teplejších oblastech.
Miláček šlechtitelů
V zahradnictví máme šanci získat některý z nádherných hybridů (Helleborus x hybridus). Hojně využívaným rodičem bývá až 45 cm vysoká a stejně široká čemeřice východní (Helleborus orientalis), která se vyskytuje v lesích na východ od nás.
Nejpozději při rozkvětu odstraníme z trsu staré uvadající listy, které kazí dojem.
Většina hybridů si své jasně zelené listy udržuje dlouho do zimy. V závislosti na genech nakvétají zpravidla od ledna do dubna. Vynikají dlouhověkostí, vitalitou, mrazuvzdorností a dlouhým obdobím květu.
Pěstitelské rady
Stanoviště pečlivě zvážíme. Čemeřice špatně snášejí přesazování a potřebují dostatek prostoru k tomu, aby se mohly spokojeně rozrůstat. V koloniích vypadají úžasně.
Půda by měla být kvalitní, úrodná, spíše vlhčí a volně propustná. Nikdy ne kyselá! Jámu před výsadbou důkladně prokypříme, abychom rostlině usnadnili start.
Světlo je pro čemeřice důležité. Nejlépe se jim daří na polostinném stanovišti, krytým před prudkým poledním sluncem.
Pravidelnou zálivku vyžadují mladé rostliny.
Živiny v podobě listovky, vyzrálého kompostu, slepičího hnoje nebo kostní moučky rostlinám dodáme na podzim a po odkvětu.
Následná péče spočívá v odstraňování uvadlých nebo poškozených listů a květních stonků. Vytrvávající staré listy odřízneme před kvetením, nejpozději při rozkvětu.
Potíže většinou vznikají z nevhodných podmínek. Na dlouhodobě vlhkých, těžkých či kyselých půdách trpí houbovými chorobami. Napadené části okamžitě odstraníme a spálíme, nekompostujeme! Objeví-li se mšice, zlikvidujeme je proudem vody.
PÁR SLOV O MNOŽENÍ
Čemeřice jsou promiskuitní rostliny, snadno se mezi sebou kříží. Vzrušující proces vzniku nových odlišných rostlinek můžeme pozorovat na vlastní zahradě, stačí, když vysadíme několik rozdílných kultivarů, které necháme vysemenit.
Po několika letech se objeví potomstvo s květy jinak barevnými nebo tvarovanými. Pokud chceme zachovat autentičnost původních druhů, musíme je pěstovat izolovaně, anebo množit vegetativně, nejsnáze dělením po odkvětu.
Dělíme pouze zdravé urostlé trsy, vždy na větší díly, jinak zajdou. Tento způsob množení není vhodný pro čemeřici smrdutou a korsickou.
