Čemeřice oslní nevšední krásou i po odkvětu

Podle průběhu zimy a jara rozkvétají čemeřice v zahradách od prosince do března a jejich květy vydrží i déle. Upozorňují na sebe svou nevšední krásou, a to nejenom v době květu.

Po odkvětu se vytvoří poměrně velké, lesklé, tmavozelené listy. To, co je na květech nejvýraznější, nejsou korunní plátky, ale zveličelé kalichy. Mohou být i pestře vybarvené a hlavně vytrvávají až do uzrání semen, čímž prodlouží dobu, po kterou čemeřice zahradu zdobí.

Čemeřice mají barvu od zelené přes bílou po růžovou a nachovou. V posledních letech, především v zahraničí, je o čemeřice nebývalý zájem. Objevuje se mnoho barevných odchylek.

Existují i rostliny s květy citronově žlutými, bílými s červenými či fialovými tečkami či skvrnkami a také kultivary plnokvěté. Takové rostliny se prodávají spíše ve specializovaných zahradnických centrech, např. v Holandsku nebo v Německu za poměrně vysoké ceny.

Asi dvacet druhů čemeřic pochází převážně z Evropy a Orientu. Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) roste v jižní a západní Evropě, ve Velké Británii a v severní Africe, čemeřice korsická (Helleborus argutifolius, H. lividus subsp. corsicus) roste na Korsice a také na Sardinii.

U nás se nejčastěji pěstuje čemeřice černá (Helleborus niger) která pochází z východních Alp a z Balkánu. Název získala podle černé barvy oddenku. Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) roste ve východní Evropě, čemeřice vonná (Helleborus odorus) v jihovýchodní Evropě a čemeřice východní (Helleborus orientalis) je domovem na Balkáně a v Malé Asii. Helleborus torquatus roste v oblasti Srbska a Černé Hory. Je to výrazně tmavě kvetoucí druh.

Na zahradách se kromě botanických druhů pěstuje takzvaná čemeřice zahradní. Toto pojmenování zahrnuje mnoho kříženců, zpravidla mezi čemeřicí východní a dalšími druhy.

Čemeřice na přírodních stanovištích dávají přednost listnatým lesům a jejich okrajům a vlhčím travnatým plochám s nezapojenou vegetací. Potřebují propustnou půdu s dostatkem humusu. Vyhovuje jim substrát neutrální až mírně alkalický. Půda by měla být vlhká, ale rostliny nesmějí stát ve vodě.

Pro pěstování vybíráme místa alespoň mírně zastíněná, chráněná keři nebo vzrostlými stromy. Větší sucho během letního období většině druhů nevadí. Půda však nesmí přeschnout.

Čemeřice můžeme rozmnožovat dělením starších trsů. Takovým způsobem získáme sice jen několik rostlin, ale jsou totožné s rostlinou původní. Jestliže vysejeme semena, a to bychom měli udělat ještě týž rok, co dozrají, získáme potomstvo velmi variabilní. Z tohoto důvodu prodejci neuvádějí, na rozdíl od jiných rostlin, název kultivaru.

Pro pěstování k řezu se využívají především časně kvetoucí rostliny, např. čemeřice černá. Rostliny pěstujeme v hluboké humózní půdě. Můžeme je rychlit přímo na stanovišti. Jak? Překryjeme je fólií nebo pařeništními okny, nebo rostliny v polovině listopadu vyzvedneme z půdy i s baly a umístíme do skleníku.

Při teplotě kolem 8 °C rozkvetou asi za šest týdnů. Pokud teplotu zvýšíme, doba se zkrátí, ale kvalita květů již není taková. První dva týdny rychlení je vhodné rostliny zatemnit, aby se prodloužily květní stopky.

Všechny druhy čemeřic jsou jedovaté. Obsahují srdeční glykosid helleborin a některé další látky. Nebezpečné jsou zvláště pro osoby s nemocným srdcem. Pozor také na děti, aby nesnědly jedovatá semena!