Čarovný půvab měsíčních záhonů

Podívaná do měsíčních záhonů je kouzelná. Zvlášť v tajemném večerním šeru, kdy se vše ostatní mění v nastíněné přeludy a kdy zelené stonky už téměř nejsou patrné, takže to vypadá, jako by se bílé květy vznášely v hlubinách vesmíru.

Nejen květy, ale i bělavé a stříbřité listy a kůra dokonale odrážejí světlo. Ve dne jiskří, až to bodá do očí. Jakmile se sluníčko skutálí za obzor, získávají hedvábnější lesk, kterým zahradu prosvětlují a nocím přede žněmi propůjčují magickou atmosféru.

Řešení známé jako tón v tónu je bez diskusí vizuálně vkusné a elegantní. Ač se to na první pohled nezdá, dává i těm největším kreativcům neomezené možnosti.

Dokonce i zahrádkáři hladovějící po různobarevnosti se pro ně mohou nadchnout. Měsíčnímu záhonu totiž stačí plácek vedle patia, kolem lavičky nebo třeba u jezírka, aby zaujal a zahrada s ním prokoukla.

Na jejich bedrech leží, zda si zamilujeme večerní procházky, při nichž budeme s údivem sledovat, jak se záhony rozsvěcují a lákají k sobě noční motýly. Škála druhů, které odvádějí skvělou službu jak po soumraku, tak na slunci či ve stínu, je široký.

Vše, co do měsíčního záhonu vysadíme, má mít své místo a řád, aby nevznikaly proluky, které by kazily svítivost a svěžest. Dekorativní treláže a plůtky natřené na bílo, pochozí plochy zpevněné světlou dlažbou či štěrkem, nábytek se šedou patinou nebo moderní pozinkované nádoby jsou už jen působivou tečkou za čarovnou kompozicí.

Měsíčnice (Lunaria annua) Alba je fešanda v květu i po něm, kdy se na ní perleťově třpytí průsvitné šešulky. Až metr vysoká dvouletka je žírnou rostlinou běláska řeřichového, láká pestřenky a ochotně se množí samovýsevem.

Tabák lesní (Nicotiana sylvestris) se u nás pěstuje jako dvouletka. Na výrazně olistěných, až 160 cm vysokých stoncích předvádí během léta řídká květenství vonných bílých květů s dlouhatánskou štíhlou trubkou.

Černucha damašská (Nigella damascena) Miss Jekyll Alba upoutává křehkým vzhledem. Vytrvalost květů je stejně prchavá jako délka jejího života. Naštěstí po odkvětu nafukuje krásné trvanlivé plody plné semínek.

Krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus) vynáší velké miskovité úbory do výšky až 180 cm. Po zavadnutí se vyštipují, aby bohatě kvetla až do zámrazu. Půvabné jsou i koprovité listy. Je samovýsevná a miluje slunce.

Morač větší (Ammi majus) patří díky nadýchaným obláčkům drobounkých kvítků k nejněžnějším jednoletkám z příbuzenstva mrkve. Málo větvená lodyha s jemně stříhanými listy dosahuje výšky 60 až 100 cm.

Tařicovka přímořská (Lobularia maritima) pokrývá půdu jako bohatě našlehaná mléčná pěna s medovou vůní. Nízký vzrůst letničku předurčuje k pěstování při okrajích cest a záhonů. Spolehlivě klíčí ze semen vysetých v dubnu.

Plamenka latnatá (Phlox paniculata) se na vlhčích slunných pozicích rozrůstá do mohutných trsů završených hustými latami vonných květů, na něž vábí noční opylovače. Po sestřihu remontuje a kvete až do podzimu.

Čistec vlnatý (Stachys byzantina) je vhodný prakticky pro jakoukoli příležitost, vyžaduje minimum péče, přitahuje užitečný hmyz a po celý rok předvádí mazlivé listy pokryté stříbřitou kožišinkou. Výborně odolává suchu.

Růže (Rosa) vnášejí do měsíční zahrady eleganci a letním večerům dodávají romantiku. Hodí se tam v jakékoli podobě – pokryvné, keřovité, šplhající, šlechtěné i divoké. Nejlépe opakovaně kvetoucí.

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) Variegatus je nevšední kultivar oblíbeného keře, který se v měsíčním záhonu uplatní hned dvakrát. Nabízí bílé květy, které omamně voní, a bíle kropenaté opadavé listy.

Topol bílý (Populus alba) má bělošedou borku a nádherné listy s bílým plstěním na rubu. Lze jej pěstovat buď jako strom, či keř, pokud mu najdeme suché stanoviště, nebo ho po výsadbě seřízneme a necháme rozvětvit.