Bramboříky můžete mít doma i na zahrádce. Nabízejí různé velikosti i rozmanitost barev

Botanický název Cyclamen vychází z řeckého kyklaminos (kyklos = kruh). České pojmenování brambořík nezní tak pěkně. Zato německé jméno alpská fialka (Alpenveilchen) zní mnohem něžněji, i když je vlastně nesprávné. Bramboříky totiž patří do čeledi rostlin prvosenkovitých (Primulaceae), a tudíž nemají s violkami nic příbuzného. I v Německu však mají pro tuto něžnou květinu horší jména, třeba „Saubrot“ čili „sviňský chléb“. To proto, že hlízy bývají potravou vepřů.

Hrnkové bramboříky patří k druhu nazývanému brambořík perský (Cyclamen persicum). Prodávají se spíše hybridní kultivary, které prošly složitým šlechtěním. Dnes lze vybírat z poměrně pestrého sortimentu. V nabídce jsou rostliny různých velikostí, barev květů i pestré kresby na listech.

V každém případě ale brambořík perský pochází z oblastí, kde nemrzne, čili i kultivary z něho vzniklé nemůžeme pěstovat celoročně venku. Rostlina, kterou si přinesete domů, v teplém bytě rychle odkvete. Když ji umístíte do chladnějšího pokoje, na chodbu apod., pokvete déle. Chcete-li se pokusit odkvetlou rostlinu opět přivést ke květu, dejte ji do zahrady.

Optimální je, když je vysazena v běžném květináči z pálené hlíny. I s květináčem ji tzv. zasenkujte, tedy až po horní okraj květináče ponořte do půdy na polostinném nebo stinném místě, nejlépe pod listnaté keře.

Zde bude mít rostlina zálivku spíše symbolickou. Odpočine si, zregeneruje a koncem srpna můžete začít s pravidelnou zálivkou. Jak začnou narůstat nové listy, přidejte i slabší hnojivý roztok. S příchodem podzimu rostlinu vyjměte a odneste domů.

V přírodě České republiky se můžeme vzácně setkat s bramboříkem nachovým (Cyclamen purpurascens nebo též C. europaeum). Jde o jediný druh, který se vyskytuje na sever od Alp. V našich podmínkách bezproblémově přezimuje.

Při výsadbě se vyvarujte příliš slunečných poloh. Pěstujte ho raději na polostinných místech, v podrostu keřů a stromů, na východní a severní straně budov apod. Půda by měla být spíše lehčí, humózní, podobná té, jaká se vyskytuje v listnatých lesích. Tento brambořík si potrpí na vyšší obsah vápníku v půdě.

Na exponovanějších místech brambořík nachový chraňte v zimě raději vrstvou listí, kterou zafixujte ještě větvičkou chvojí. Podobně jako většina drobnějších rostlin působí lépe ve skupinách. Purpurově červené květy často s tmavším očkem se objevují od července do září.

Oblíbený je brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium), který roste planě a poměrně hojně v listnatých lesích jižní Evropy. Jeho přezimování nemusí být v našich podmínkách úplně ideální.

Praxe je taková, že pokud hlízy vysadíte asi 15 cm hluboko a na zimu ještě přihrnete kompostem, listím nebo zakryjete chvojím, přezimuje celkem zdárně. Tento druh kvete zpravidla od konce léta a na podzim. Květy jsou spíše světlejší, bílé, růžové, ale existují i kultivary červenofialové.

Ve skalničkářských prodejnách se občas objevuje drobný, velmi pěkný brambořík maličký (Cyclamen coum). Roste kolem Černého moře v Turecku, Bulharsku, na Krymu, ale našli bychom ho i v severním Íránu a ve východním Středomoří. Přesto je to v našich podmínkách poměrně nenáročná rostlina.

Při silnějších holomrazech a přílišném střídání teplot může vymrzat, ale pokud jej na zimu pravidelně přikryjete, měl by bez problémů přežít. Někdy rozkvétá již v únoru, hlavním obdobím kvetení je konec března a duben. Záleží na konkrétním průběhu jara.

Rostlina je to skutečně maličká. Z kulovitých hlízek o průměru 0,5 až 1,5 cm rostou dva nebo tři lístky ledvinovitého tvaru. Květy jsou nejčastěji tmavě růžové. Pěstujte ho na polostinných místech v hajních partiích a na skalkách. Vysaďte raději více rostlin pohromadě, aby vynikl.