Článek
Zatímco v létě splývají s davem, nyní jsou trvalkové hrdinky, které vám představíme, v centru pozornosti a chtějí, abychom si je jaksepatří užili.
Udivují odvahou, s jakou čelí minusovým teplotám, i vervou, s jakou prosazují barevnost listů.
Líbí se vám zajímavé zahrady? Podívejte se třeba na tyto: |
---|
Na návštěvě v zahradě s hrnečkovým stromem |
Žirečská zahrada probudí všechny smysly |
Příběh stromů v zahradě na Okoři |
Inspirativní příběh lesní zahrady |
Některé se od jara příliš nezměnily, jiné zima vyburcovala k ještě větší pestrosti.
Áron z malachitu
Půdní pokrývač áron italský (Arum italicum) Marmoratum okouzluje střelovitými listy. Světlo odrážející se od hlaďounkého povrchu rozjasňuje jejich zelenou barvu, takže vypadají, jako by se zrovna vyklubaly, byť raší na podzim, kdy na áronu červeně dozrávají bobule.
Majitel proměnil zahradu u řadového domu v plně fungující ekosystém uprostřed rušného města
Novou várku lupenů přidává v době jarního kvetení. Světlá žilnatina vytváří na listech neopakovatelné vzory a vnucuje představu, že je sochařský mistr vyřezal z malachitu.
Prima partner jarních efemér a lesní flóry neholduje horku ani suchu a v létě mizí ze scény. Aby po něm místo neosiřelo, vpustíme tam barvínek, pitulník, škornici či jinou neopadavou rostlinu.
Rudolící bergénie
Bergénie, ať srdčitolistá (Bergenia cordifolia), tučnolistá (B. crassifolia), či některý z hybridů, mohou být hvězdami městské i venkovské zahrady.
Na péči a světlo si nedělají velké nároky, jen půdu by měly mít vlhčí, aby své velké pádlovité listy vyrůstající z masitých oddenků mohly udržovat lesklé a svěží.
Na jaře sytí včelky nektarem z bílých a všelijak růžových květů. Nápadnější a překvapivější zkrášlovací kúru však tyhle dlouhověké trvalky podstupují v zimě. To zrudnou stejně jako naše tváře, když nás do nich štípne mráz.
Jestli červené pigmenty vymalují celý list nebo jen část, záleží na zvolené sortě.
Netřesk v bordó
Od přírody houževnatý a přizpůsobivý sukulent přichází v mnoha druzích a odrůdách, z nichž mnohé včetně dobře dostupného netřesku střešního (Sempervivum tectorum) či pavučinatého (S. arachnoideum) vnášejí do skalek, spár zdí a nejrůznějších nádob vášeň v barvě rubínů a purpuru.
Maličký bratránek kolopejky a rozchodníku je výtečný hospodář s vodou, a když na to přijde, uchytí se i v kupce prachu. Krásu dužnatých růžic o průměru 2 až 12 cm neponičí ani delší sucho, ani třeskutý mráz.
Mrazuvzdornost netřesk ztrácí pouze v případě, že ho rozmazlíme v bytových podmínkách, kde jej můžeme pěstovat jako běžnou pokojovku.
Postříbřená šalvěj
Když aromatické šalvěji lékařské (Salvia officinalis) v záhonu nezkříží cestu dobyvačná sousedka, hniloba zapříčiněná dlouhým stáním v mokru či vytrvalý stín, rozroste se v bujné houští, elegantně doplňující okrasné trávy i květiny.
Odvěká léčivka dokonale zapadá do atmosféry zimního období díky tomu, že působí jako ojíněná. Dojem vyvolávají plstěné chloupky na povrchu listů, které skýtají ochranu proti slunci i mrazu.
Platí, že nejlépe přezimují hustě olistěné rostliny, proto pokud sbíráme nať na čaj užívaný proti kašli a pocení, přestaneme se sklizní koncem léta, aby keřík stihl obrůst.
Kanárkové žlutá juka
Už z dálky lze rozeznat neohrožený postoj juky vláknité (Yucca filamentosa), která vystřeluje tuhé, mečovitě zašpičatělé listy vzhůru i do stran, jako by hájila svůj rajón. Ten musí být ideálně slunečný a dokonale odvodněný.
Spokojená rostlina dosahuje výšky okolo 1 m a podobné šířky, tudíž jí vyhradíme dostatek prostoru.
Vedle základního druhu s namodralými i zelenými listy, které mimochodem obsahují jedno z nejpevnějších rostlinných vláken na světě, existují odrůdy Bright Edge a Golden Sword s proužky v barvě kanárčího peří.
Jasnou žluť neutlumí sníh ani jinovatka, takže si ji můžeme dávkovat proti depresi celou zimu.
Škornice vyšperkují místa pod stromy
Lilkový zběhovec
Před výzvou obstarat barvy v chladné části roku nezběhl ani zběhovec plazivý (Ajuga reptans) Braunherz, který se na rozdíl od divého, obyčejně zeleného domorodce z luk a křovin vymódil odstínem zralé slupky lilku vejcoplodého.
Jak míjí čas, ukazuje tato samostatná atraktivní trvalka další ze svých kvalit: rozrůstavost.
Pomocí nadzemních, snadno kořenících šlahounů vytváří koberec stínící půdu v šíři dvou tří kroků, nad nímž od května do léta vztyčuje okolo 20 cm vysoké věžičky modrofialových květů oblíbených u včel a čmeláků.
Nádherně kontrastuje se žlutě kvetoucí vrbinou penízkovou (Lysimachia nummularia) a petrklíčem.
Může se vám hodit na Seznamu:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.