Článek
První jarní poslíčci mají tuhý kořínek, chladné noci jim neublíží. Ani náhlá sněhová nadílka je nepoláme, protože měří sotva víc jak ukazováček.
Malý vzrůst jim však nemůžeme mít za zlé. Bohatě nám to vynahrazují krásnými zářivými květy, které nám v následujících týdnech přinesou mnoho radosti.
Největší otužilec
Otužilý talovín zimní (Eranthis hyemalis) se zimy nebojí a nosánek často vystrkuje dokonce dřív než sněženka. V koutě pod keři můžeme jeho pohárkovité květy se zelenými listeny spatřit záhy po Novém roce. Když je ale zima tuhá, vyčká s kvetením klidně až do března.
Rozzářené květy talovínů (Eranthis hyemalis) vyhánějí ze zahrady zimu. Naplno se otevírají jen za slunečného počasí.
Talovín se pomalu rozrůstá drobnými hlízkami a semeny, která do okolí pomáhají roznášet mravenci.
Stejně jako sněženky upřednostňuje polostín a vlhkou půdu bohatou na humus.
Osvědčená klasika
Slunomilné šafrány neboli krokusy (Crocus) dávají zahrádkářům jistotu spolehlivého kvetení, proto je málokdo odmítne. Bohatá paleta barev přechází od čistě bílé přes žlutou a růžovou až po temně fialovou.
Záhonovými klenoty jsou žíhané a vícebarevné odrůdy. Ze středu každého květu vyčnívá žlutá až oranžová blizna a přehlédnout nelze ani velké prašníky.
Šafrány jarní (Crocus vernus) v sobě ukrývají mnoho síly. Ustojí noční mrazíky a v růstu je nezastaví ani vrstva kamenné drti.
O pyl ze šafránů je mezi včelami a čmeláky obrovský zájem, někdy je v nich taková tlačenice, až to vypadá, že se okvětní plátky potrhají.
Věděli jste, že když se čmeláčí královna nestačí před setměním vrátit do hnízda, stráví noc v uzavřeném květu?
Modré z nebe
K dalším hojně pěstovaným oblíbencům patří skromná ladoňka sibiřská (Scilla siberica). Na ní je jednoznačně nejkrásnější sytě modrá barva květů. Ty mají tvar hvězdičky a z rovných stonků se sklánějí jako zvonky. Ladoňky časem vytvářejí nádherné koberce a přinášejí barvu i do stinných míst pod stromy.
Nebýt ladoněk sibiřských (Scilla siberica), dočkali bychom se nefalšovaně sytě modrých květů mnohem později.
Stejně jako šafrány se hodí ke zplanění v trávníku, jenže moc praktické to není, protože se jim při sekání musíme až do května vyhýbat. Spolu s blízce příbuznou ladoňkou dvoulistou (S. bifolia), ladoničkou zářící (Chionodoxa luciliae) a puškinií (Puschkinia) si libují v čerstvé humózní půdě.
Inspirace z lesa
Rostliny z lesního prostředí musejí vykvést dřív, než se v korunách stromů rozvinou listy a uvrhnou je do stínu. V uspěchaném období tak téměř současně otevírají své květy plicníky, čemeřice, petrklíče, jaterníky, sasanky a nabízejí nám inspiraci i do naší zahrady.
Trpělivost se vyplácí. O tom nás přesvědčují sasanky hajní (Anemone nemorosa), které časem vytvářejí půvabné květované koberce.
Všechny je seženeme u dobrého zahradníka. Díky tomu může pod živým plotem zářit koberec z bílých květů sasanek hajních (Anemone nemorosa) a přistíněnou skalkovou partii ozdobí sbírka půvabných jaterníků (Hepatica nobilis).
I ten nejobyčejnější domácí druh jaterníku podléšky (Hepatica nobilis) působí skvělým dojmem. Kvete dřív, než rozvine své trojlaločné listy.
Je jen na nás, dáme-li přednost našim domácím druhům s prostými kvítky nebo vyšlechtěným plnokvětým formám.
Veselo na záhoně i v nádobě
Krásné jarní uvítání uchystáme s pomocí violek rohatých (Viola cornuta), které jsou teď vedle sedmikrásek a primulek všude k dostání za pár korun. O jejich oblibě svědčí bezpočet barev a barevných kombinací.
S veselými violkami (Viola cornuta) nás dobrá nálada nemine.
Aby dlouho a bohatě kvetly, musíme jim dopřát místo na slunci, pravidelnou zálivku a zastřižení po první vlně kvetení. Když je na zimu zakryjeme chvojím nebo je přeneseme do chladného skleníku, vydrží nám několik let. Tím se liší od macešek.
Violky rozveselí každý záhon, nádobu na balkóně i truhlík za oknem. Trendem posledních let jsou převislé variety, které se umisťují do závěsných košů.