Barevné skvosty jarní skalky

Zahradní skalky vzdáleně připomínají krásu přírodních skalních masivů, ale i tak působí atraktivně. Patří k nejdražším zahradním úpravám. Pokud jsou dobře založeny, jsou dekorativní celoročně a mohou trvale okouzlovat i další generace. Zakládají se většinou v reprezentativních částech zahrady, v blízkosti domu a vstupních zahradách.

Skalku lze vybudovat v několika variantách, určující je sklon pozemku a jeho orientace vůči světovým stranám a také čas alespoň na skromnou péči.

Zásadní pro tvorbu skalky jsou kameny. Nelze vzít jen „nějaké“ a naskládat je na hromadu zeminy. Jednak by to nevypadalo dobře, jednak by to nefungovalo. Horské rostliny koření ve spárách. Odtud si berou vodu i v největších vedrech. Proto volíme vždy stejný druh horniny a vytváříme spáry, jako tomu bývá v přírodě.

Má-li skalka upoutávat barevností květů, doporučuje se její volnější uspořádání, které dopřává rostlinám více místa a tím i více živin pro růst. Vyžaduje však častější údržbu. Dominují v ní druhy, které časem vytvoří nádherné koberce květů, jež kameny vhodně doplňují a jako celek působí atraktivně.

Při zakládání skalky se nejdříve vyznačí místa, která budou osázena skalničkami a zakrslými nebo pokryvnými dřevinami. Ve zbylém prostoru se z kamenů vytvoří zajímavá seskupení, která budou sestupně lemovat a zvýrazňovat plánované výsadby.

Zásadou je nejdříve rozmístit a dobře usadit největší kameny, které jsou základem kompozice. Potom se rozmístí kameny menší a eventuální osvětlení.

Nakonec se vzniklé „kamenné mísy“ vyplní dobrou zeminou. Volná místa kolem rostlin zaplníme štěrkem ze stejné horniny.

Sortiment skalniček je obrovský s různými nároky na živiny a spokojí se jen s omezenou zálivkou. Jsou světlomilné, většině se daří na skalce situované na jih nebo na západ.

Na východních nebo na severně orientovaných skalkách je výběr rostlin omezen: dobře se tu uplatní např. jaterník, mateřídouška, áron, škornice, kopytník, čemeřice, bohyška, čechrava, mařinka vonná, barvínek aj.

Barevnost skalniček můžete doplnit poléhavými a zakrslými formami jalovců, skalníků a borovic. Hezké jsou i okrasné dřeviny, např. japonský javor.

Dva až tři roky po založení počítejte u volnějšího typu skalky s větším výskytem plevelů. Trsy rostlin totiž ještě nejsou natolik rozrostlé, aby pokryly volnou půdu a potlačily nadměrný růst plevelů z dosud nevyklíčených semen.

Stavebně náročnější, ale na údržbu jednodušší je skalka, v níž pohledově dominují kameny a rostliny pouze doplňují vzhled skalky. Tento typ skalky imituje skalní výchozy ve vysokých horách.

Při jejím zakládání se určí imaginární vrchol, kam se usadí největší kameny, a směrem ke konci kompozice se sestupně usazují kameny menší.

Po usazení kamenů se spáry vysypou zeminou a osadí skalničkami, které dobře snášejí plné slunce a nedostatek vláhy: mj. rožce, rozchodníky, rozrazily, protěže, netřesky, jestřábníky. Skalka většinou vyžaduje větší péči do doby, než se rostliny dobře uchytí a jsou schopné hospodařit s omezenou vláhou.

Tento nenáročný typ skalky lze situovat i na sever – a vytvořit reprezentativní kamenný vstup do domu. Skalka, kde se bude dařit pouze některým druhům mechů, kapradin (např. sleziník, kyvor), lišejníků, trav (některé druhy kostřavy, pěchava) a klečí, bude působit chladným dojmem nedostupných horských vrcholů a její krása je téměř mytická.

Když skalka tvoří předzahrádku, nabízejí se skvělé možnosti nevšedního nepřímého osvětlení vstupu, což podtrhne krásu celkové kompozice.

První okruh tzv. nepřímého osvětlení většinou tvoří reflektorky ukryté za vybranými kameny, jež nasvěcují kamenné kompozice a vytvářejí orientační osvětlení terénu.

Druhý okruh, tzv. bezpečnostní, osvětluje přístupové cesty, branku, schodiště apod. Tyto dva okruhy mohou fungovat nezávisle na sobě – první okruh jako estetický doplněk skalky s celonočním provozem a druhý zase zapne automaticky světlo při průchodu předzahrádkou.