Článek
Síla vřesovišť tkví především v ploše, kde neodolatelnou scenérii vytvářejí skupinky vřesovců, které se časem rozrostou v půdní kryt. Když mezi ně navíc zakomponujeme vhodné okrasné druhy dřevin a travin, máme vyhráno a vřesoviště bude krásné po celý rok.
Jak založit vřesoviště
- Vřesoviště zakládáme v době, kdy není půda promáčená nebo promrzlá. Nejvhodnější dobou pro výsadbu rostlin je období mezi zářím a listopadem a brzy zjara.
- Rozlehlá vřesoviště mají svá sušší místa, vlhčí kolem rašelinových jezírek, celodenní sluneční svit nebo kousek stínu.
- Vybereme slunné, otevřené, vzdušné místo s dostatečným přísunem vody, ale ne takové, kde by voda neodtékala.
- Těžké jílovité půdy musíme vylehčit hrubým pískem, kompostovanou kůrou a listovkou.
- Půdy s vysokým obsahem písku jsou většinou vhodné. Neuškodí ale, když do nich zapracujeme zahradní kompost.
- Vřesovištní druhy milují, až na pár výjimek, kyselé půdní podmínky. Tolerantnější k přítomnosti vápníku bývají vřesovce. Postačí, když normální zahradní zeminu vylepšíme navážkou rašeliny, písku, hrubé listovky a lesní hrabanky.
- Na čistě vápenitých půdách bychom museli vyměnit zeminu kompletně, což by byla obrovská zátěž pracovní i finanční. Můžeme si ale založit vřesoviště na kousku půdy nebo miniaturní v pevném dřevěném půlsudu.
- Nezbývá-li v zahradě místo k založení samostatné vřesovištní partie, můžeme ji napojit třeba na skalku, travní porost či domovní zeď.
Vřesy a vřesovce potřebují řez
Plevelům se v kyselé půdě moc nedaří. Když občas nějaký nalétne, rychle jej odstraníme. K jejich potlačení přispívá také rozprostřená drcená kůra, která půdu ještě navíc příznivě okyseluje. Některé rostliny (např. čilimníky) chráníme před okusem divokých králíků. Vysoké exempláře dřevin (jalovce a cypřišky) na zimu omotáme drátem, aby se pod tíhou sněhu nerozlomily.
I když vřesovištním rostlinám vyhovuje zemina relativně chudá na živiny, posypeme ji čas od času jemným zahradním kompostem, zejména na písčitém stanovišti, kde se živiny rychleji vyplavují. Uměle vřesoviště nehnojíme.
Zdařilá kombinace růžově kvetoucího vřesu obecného (Calluna vulgaris Roswitha) a stejně barevného rozchodníku nádherného (Sedum spectabile).
Nezbytnou součástí péče, hlavně u vřesů a vřesovců, je řez. Na přirozených stanovištích se o každoroční sestřih keříků postarají pasoucí se zvířata, v zahradě však musíme přerostlé větvičky pravidelně odstraňovat sami, nejlépe nůžkami na živý plot. Když sestřih zanedbáme, rostliny se časem rozvalí, prořídnou a vyschnou.
Mladé výhonky pierisu japonského (Pieris japonica Little Heat) oslňují svou ohnivě červenou barvou.
Druhy kvetoucí v létě sestřihujeme každoročně nakrátko až do 1/3 od poloviny března do poloviny dubna a druhy, které kvetou v zimě a na jaře zkracujeme v polovině května.
Nejhezčí vřesovištní krásky
Oázu klidu nastartují nízké, stálezelené keříky z čeledi Ericaceae (vřesovcovitých), Vacciniaceae (brusnicovitých), ale i Scrophulariaceae (krtičníkovitých - hebe). Dominujícími rostlinami vřesovišť jsou vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica). Jsou to stálezelené rostliny polštářovitého tvaru, dorůstající do 10 až 40 cm. Uvážíme-li dobře výběr jejich kultivarů, docílíme nepřetržitého květu v průběhu celého roku v barvách od bílé a žluté přes žlutooranžovou, růžovou a červenou k nachové až fialové.
Hebe, brusinka a rojovník
Kulovitý tvar, který nemusíme udržovat nůžkami, a svěže zelenou barvu přináší hebe (Hebe Green Globe). Vysadíme-li brusinku (Vaccinium), získáme pěkný neopadavý listnatý keřík se zvonkovitými bílými až narůžovělými kvítky a jedlé, výrazně červené plody plné vitaminů.
Skimie (Skimmia japonica Rubella) je ceněna pro své tmavě zelené, neopadavé olistění a květy s příjemnou, intenzivní vůní.
Na vlhčích místech u jezírka či tůňky se daří rojovníku (Ledum). Rojovník má bílé, intenzivně vonné květy. U nás planě rostoucí patří k chráněným druhům.
Zvonkovec, azalka, mamot a skimie
Rostlin typických pro vřesoviště, které přinášejí překrásné květy, je mnoho. K nejkouzelnějším druhům patří zvonkovec (Enkianthus campanulatus Ruby Glow), který dorůstá pomalu do 1,5 m a vhodně doplňuje oblíbené azalky, pěnišníky či mamoty (Kalmia latifolia).
Hebe kulovité (Hebe Green Globe) neztrácí svou trávově zelenou barvu ani v zimě. Vyžaduje teplejší stanoviště.
Drobounkými, porcelánově růžovými kvítky provoní a oživí stinnější kout skimie (Skimmia). Velké, kulovité, jasně červené plody dozrávají na samičích rostlinách, které se zaskví na vánočních dekoracích.
Díky svému menšímu vzrůstu, jen kolem 40 cm, se skimie hodí do popředí vřesovištní výsadby stejně tak, jako pieris (Pieris), jehož dekorativní stálezelené, někdy panašované olistění vyniká i v zimě.
Mahonie, jalovec, borovice a smrk
Nenáročnou dřevinou, hodící se též k pěstování pod břízami, je mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) s lesklými, ostnitě zubatými temně zelenými listy. Při každém plánování zahrady, vřesovištní nevyjímaje, je důležité postarat se o výběr kosterních rostlin. V tomto případě jde o jehličnany, jakými jsou mj. jalovce, cypřišky, tisy, ale i borovice a smrky.
Nádherně vybarvený vřesovec červený (Erica carnea Myretoun Ruby) v mládí častěji zaštipujeme, aby se dobře zavětvil. Kvete od února do května.
Výšku jinak nízkému osázení dodají sloupovité jalovce, např. rychle dorůstající, až 8 m vysoký jalovec skalní (Juniperus scopulorum Skyrocket). Pěkný ústřední bod vytváří žlutopestrý tis (Taxus baccata Fastigiata Aurea), se kterým krásně kontrastuje tvar a barva jehlic kulovité borovice hustokvěté (Pinus densiflora Umbraculifera).
Vznešeně působí rozmanité druhy javoru dlanitolistého (Acer palmatum), zejména malebně se rozrůstající kultivar Atropurpureum, jehož červené listy jsou s podzimem ještě svítivější. Jako klenoty září zpod sněhové pokrývky žluté květy vilínu (Hamamelis).
Zálivy vřesů působivě doplní okrasné trávy. Na suchá místa se hodí kostřavy (Festuca), do vlhčích koutů pak ostřice (Carex). Výrazné kartáčovité květenství má dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides) a výraznými barvami hrají kultivary prosa prutnatého (Panicum virgatum).