Aby jiřinky vydržely i na příští rok

Úsilí spojené s každoročním vyzvedáváním jiřinek (Dahlia) mnoho zahrádkářů od jejich pěstování odrazuje. Když si k práci vybereme pěkný podzimní den, není to problém.

Necháme-li choulostivé jiřinky ležet v půdě, odsoudíme je k záhubě. V našich mokrých a mrazivých zimách ani při sebelepší přikrývce prostě nepřežijí.

Kdy je nejvhodnější doba k vyrytí dužnatých hlíz? Záleží na tom, jaké kde panuje počasí. Někdy musí ven z půdy už koncem září, jindy až v listopadu.

Nejspolehlivějším znamením jsou prvním mrazíkem sežehnuté, černé, svěšené listy. Předčasně hlízy nikdy nevytahujeme! Stejně jako třeba cibule tulipánů jsou to zásobní orgány, v nichž se hromadí živiny potřebné k růstu. Dopřejeme jim tedy dostatek času, aby zesílily. Platí totiž: čím větší hlízy, tím lepší rostlina.

Nadzemní část spálenou prvním nočním mrazíkem seřízneme asi 20 cm nad zemí. To proto, abychom měli při vytahování a manipulaci s hlízami za co chytit. Listovou hmotu nastříháme na menší kusy a zkompostujeme.

K vyjmutí se nejlépe hodí rycí vidle, ale jde to i rýčem. Zapíchneme je v dostatečné vzdálenosti, abychom podzemní orgány nepoškodili. Půdu ze všech stran nejprve pečlivě uvolníme, jinak hrozí, že některé hlízky zůstanou uvězněné.

Než svazky ztluštělých kořenů rozložíme do bedýnky nebo na stůl, aby na vzduchu oschly, obrátíme je a z dutých stonků necháme odkapat nashromážděnou vodu.

Důkladná očista kartáčem je důležitá. Jednak při ní odstraníme choroboplodné zárodky z půdy, případně drobné plže, jednak máme možnost si hlízy prohlédnout a ihned vyřadit nahnilé či jinak poškozené části. Kdo chce, může silně znečištěné kořenové svazky osprchovat zahradní hadicí.

Stonky sestřihneme na délku 5 až 10 cm. Ponecháme jen tuhé, suché pahýlky. Měkčí nadzemní část stonku většinou nestačí seschnout a mohla by se stát zdrojem hniloby.

Hlízy rozložíme v jedné vrstvě do bedýnek, nejlépe dřevěných, a zasypeme je vrstvou izolačního materiálu, který je ochrání před nízkými teplotami a vlivem světla.

Z ekologických důvodů se vyhneme použití rašeliny. Existuje spousta rovnocenných náhrad: dřevěné hobliny, skartovaný novinový papír, písek, popel, drobounká kamenná drť, perlit či nařezaná sláma.

Zdá se to poněkud zvláštní, ale je to dobrý zvyk. Zima je dlouhá a nám nejde o to, hlízy jiřinek usušit. Proto jim prospěje, když izolační materiál mírně navlhčíme. Pozor ale: Navlhčit neznamená promáčet!

Do každé bedýnky vložíme jmenovku s názvem odrůdy nebo alespoň barvou úborů.

Možná si teď myslíme, že si to zapamatujeme, ale přijde jaro a na místo, kde leží bílá pomponka nebo lila jiřinka Fascination, si nevzpomeneme.

Označené bedýnky s hlízami přeneseme na chladné, ale mrazuprosté, tmavé, suché místo. Výborný je sklep, garáž, zahradní domek, prosklený balkón či zádveří.

Při pravidelné kontrole bezpodmínečně likvidujeme hlízy poškozené hnilobou či plísní.

Včasným rozpoznáním a odstraněním vadných částí zamezíme větším ztrátám.