Za humny jim roste mamutí strom. Majitele domu netrápí jeho výška, ale auto označkované od holubů

Celým jménem sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), jenž roste v městečku Filton jen pár kilometrů na sever od Bristolu, má zajímavou historii. Byl totiž původně součástí viktoriánské zahrady. Pak na jejím místě vznikla prasečí farma. I ta ale posléze zanikla a území v 70. letech zastavěli cihlovými rodinnými domy.

Neobyčejný velikán měl tehdy štěstí, že se developeři rozhodli jej zachovat a plán výstavby řadových domků, dvojdomků i samostatných rodinných domů upravili tak, aby veškeré nově vznikající struktury byly v jeho okolí, a nebylo tedy potřeba jej kácet.

Kolem stromu tak vede slepá ulice a on sám stojí na pozemku před jedním z domů v ní. V roce 1987 se do domu přistěhovali současní obyvatelé, manželé Cherryovi, kteří si zeleného obra zamilovali. A to navzdory tomu, že postupem času začaly jeho kořeny zvedat příjezdovou cestu k jejich domu. Strom, jenž v současnosti měří 36 metrů, stále roste.

Majitele to ovšem nijak neděsí. Podle odborníků, u nichž si objednali posudek, kořeny stromu totiž nemají v budoucnu růst směrem k domu. A že by měl sám spadnout nebo se zlomit ve vichřici, také prý nehrozí. Na to je totiž už příliš veliký a silný. I proto Cherryovi nikdy neměli problém s pojištěním domu.

Strom je navíc chráněnou přírodní památkou, takže pokud by jej jednou chtěli pokácet, nebylo by to úplně snadné. Jednak by potřebovali povolení od úřadů a jednak by to bylo složité i technologicky.

„Už dávno nám jeden chlapík řekl, že kdybychom jej chtěli pokácet, potřebovali bychom na to jeřáb. Museli bychom ho totiž odřezávat po částech,“ vysvětluje 71letý Andy Cherry, bývalý řidič nákladních aut. Strom ovšem nechali v minulosti prořezat, což je vyšlo na 500 liber (při současném kurzu 14 000 korun).

Pokácení však nikdo neplánuje i z jiného důvodu. Strom je totiž významným odběratelem vody z okolních pozemků. „Řekli nám, že kdybychom strom nechali odstranit, hromadila by se nám tu voda,“ doplňuje Bernadette Cherryová (67). Navíc navzdory svým rozměrům nijak výrazně nestíní ani okolní domy.

Lidé z okolí si strom zamilovali stejně jako Cherryovi. „Je nádherný. Stahuje se k němu spousta divoké zvěře z okolí. Vídáme na něm veverky, sovy, datly a další,“ popisuje Bernadette a její muž Andy připomíná: „Každé Vánoce k nám přicházejí děti z okolí, jestli by si mohly nasbírat šišky na výrobu dekorací. Vždycky je necháme, ať si je odnesou.“

A tak nakonec jedinou stinnou záležitostí, která tak trochu kalí radost majitelům domu u stromu, jsou holubi, kteří si jej též oblíbili - jako své stanoviště.

„Dal bych jmění za to, kdybychom se mohli zbavit těch zatracených holubů, protože pak bychom mohli parkovat na příjezdové cestě. Když tam nechám auto jen pár dní, je celé pokryté výkaly. Musím ho pak mýt vysokotlakou myčkou, abych se toho zbavil,“ zlobí se Andy. Nikdo mu však neumí poradit, jak zajistit, aby holubi na strom nesedali.