Z obýváku přímo do lesa. Mladý pár si za Prahou postavil dům s prosklenou stěnou

Jak začal váš příběh?

Natália: Jsme spolu asi 11 let a během té doby jsme se stěhovali dvanáctkrát napříč Evropou. V Česku jsme už čtvrtý rok, hodně jsme se stěhovali kvůli práci. A kvůli tomu neustálému stěhování jsme neměli dlouhodobě pořádný domov, většinou to byly malé byty, kde jsme víceméně jen přespávali. Když jsme se v době pandemie přestěhovali do Prahy, opět kvůli pracovní nabídce, tak se nám tady velmi zalíbilo. Měli jsme tu kamarády, vytvořili jsme si tu zázemí a řekli jsme si, že po dlouhé době by bylo fajn někde zůstat. Neustálé cestování bylo krásné, ale vyčerpávající.

A proč jste se rozhodli pro stavbu domu?

Natália: První tři roky v Praze jsme bydleli ve dvoupokojovém bytě. Měli jsme psa, potom přibyl ještě jeden. To už bylo na byt hodně, tak jsme začali řešit, co dál. Já chtěla raději bydlet ve městě, protože jsem na to byla zvyklá, a Jakub chtěl bydlet někde na samotě v lese, pryč od lidí a klidně i daleko od města. Tak jsme museli najít kompromis.

V čem spočíval?

Natália: Hledali jsme pozemky do 30 minut od Prahy. Narazili jsme na tuto vesnici a šli jsme se podívat na dva pozemky, které byly na prodej. Když jsme tady byli na první návštěvě s realitním makléřem, všechno to tu bylo zarostlé stromy, keři a kapradím. A my jsme mu hned na první návštěvě řekli, že to koupíme. Byl tu jen les, nebyla tu voda, elektřina, přístupová cesta, nic. Bylo to celkem zábavné.

Jakub: Teď jsou to přesně dva roky, co jsme se tu byli poprvé podívat.

Podle fotek bych ani neřekla, že je to stavební pozemek. Viděli jste tady potenciál?

Natália: Neviděli jsme nic. Neměli jsme vybraný dům, neměli jsme ani hypotéku, ale řekli jsme makléři, že to bereme. Podepsali jsme rezervační smlouvu, která má platnost dva až tři měsíce, a potom už bylo nutné zaplatit kupní cenu. Tak jsme běželi do banky, že chceme hypotéku. Tam nám řekli, že k hypotéce potřebujeme projekt domu.

Zjišťovali jste si dopředu, jaké jsou tady obecní regulativy? Kvůli návrhu domu…

Jakub: Ano, územní plán je tady poměrně přísný. Je to hlavně kvůli tomu, že je to tady vedené jako les (byla tu možnost vyjmout 50 % plochy parcely z lesního půdního fondu). Co se týče regulativů, tak tady byla zastavitelná plocha maximálně 10 %, stavba nemohla být vyšší než 9 metrů včetně střechy a dům mohl stát pouze na pozemku, který je větší než 2800 m2. Na ničem menším se nemohlo stavět.

Natália: Je v tom započítaná i garáž, bazén a terasa.

A to vás nijak neomezovalo? Stále jste tady chtěli zůstat?

Jakub: Vůbec ne. Neplánujeme v blízké době rodinu, a tak jsme věděli, že nám stačí menší dřevostavba. Dům jako takový má podlahovou plochu 150 m2, zastavěná plocha je 116 m2.

Řešili jste něco nestandardního s koupí pozemku?

Natália: Je tady poměrně vysoká spodní voda, takže to jsme řešili. A asi rok jsme čekali na elektřinu, než jsme ji dostali.

Jakub: Ale to je asi standard, co jsem se pak dozvěděl. Díky dobrým sousedským vztahům celá stavba proběhla na sousedově elektřině. ČEZ nám neuměl udělat ani stavební přípojku, protože tady nikde nebyl sloup, řešili jsme vše od nuly.

Náročná byla i kanalizace – máme tady čističku odpadních vod a odebíráme městskou vodu, ale protože jsme úplně poslední dům, který se měl připojit na řad, nechtěli nás ani připojit, protože se báli, že by klesl tlak. Naštěstí se to podařilo vyřešit.

Máme i vlastní studnu, vodu z ní používáme jako užitkovou, plus sbíráme vodu ze střech. Takže nás těší, že nemusíme řešit zdravotní stránku ohledně vody ze studny.

Studna tady asi nebude příliš hluboká, že?

Jakub: Studna je kopaná a má necelých 7 metrů hloubky a obrovskou vydatnost. Jsme rádi, v dnešní době je fajn mít vlastní vodu, hlavně na tu závlahu, denně se tu spotřebuje okolo 10 000 litrů vody. Máme taky retenční nádrž, která sbírá dešťovou vodu, a jen když je nádrž na dešťovku prázdná, voda se dočerpává ze studny.

V domě využíváme vodu městskou. Všichni nám doporučovali, ať si necháme natáhnout do domu vodu například i na splachování, ale z pohledu všech trubek a čerpadel by to bylo zbytečně náročné.

A máte kvůli spodní vodě jinak řešené základy? Ať už z hlediska šířky pasů, hloubky založení…

Jakub: Pokud vím, tak máme klasické základy.

Stavební povolení jste si řešili sami, nebo jste je měli vyřešené v rámci inženýringu od firmy?

Jakub: Měli jsme to kombinované. Například vyjmutím pozemku z lesního půdního fondu jsme pověřili jinou externí firmu. Ta řešila i přívod vody, elektřiny a podobně. A celý inženýring okolo domu už pak řešila naše stavební firma.

Bylo to komplikované, protože do celého projektu bylo zapojených mnoho lidí, firem a různých profesí. Na všechny byl kladen velký tlak z hlediska času, od nápadu až po stěhování uběhlo asi 12 měsíců. Aby se to všechno stihlo, museli spolu všichni ti lidé komunikovat.

Spěchali jste na stěhování do nového?

Jakub: Chtěli jsme co nejrychleji z Prahy. Když jsme to tu viděli, zamilovali jsme se do lesa a chtěli jsme tady hned žít. I kvůli tomu jsme se rozhodovali jen mezi dvěma stavebními firmami zaměřujícími se na výstavbu dřevostaveb.

Vybírali jste si lokální firmy? Jak jste na ně narazili?

Jakub: Našli jsme je podle požadavků, které zadala Natália.

Natália: Měla jsem jediné dvě podmínky – aby byla jedna celá stěna prosklená a aby byl dům jednoposchoďový. A Jakub našel dva takové domy na internetu. Takže jsme na firmu narazili skrz fotku domu, který stavěli.

Jakub: A zároveň jeden z našich požadavků byl, aby byla stavba extrémně čistá v průběhu celého procesu, takže se tady průběžně vyvážel materiál, odvážely se věci a tak dále. I díky tomu se nám tady podařilo začít bydlet dříve, protože jsme například paralelně dělali i zahradu. Během stavby tady občas bylo naráz i přes 30 lidí, několik dodavatelů najednou.

Co bylo rozhodujícím faktorem pro finální výběr stavební firmy? Co vás přesvědčilo?

Jakub: Viděl jsem asi tisíce různých projektů, ale v zásadě naše firma byla asi jediná, která splňovala všechno, co jsme chtěli. Líbil se nám jejich web, komunikace byla taky super.

Natália: Napsali jsme jim, že potřebujeme projekt domu a že ho potřebujeme mít hotový do 30 dní. A stihli to. Bylo pro nás důležité, aby lidé, se kterými budeme v intenzivním kontaktu minimálně rok, byli fajn. Na jedné straně to museli být profesionálové, kteří umí svou práci, na druhé straně to museli být lidé, se kterými chceme trávit čas. Když jsme se s lidmi z této firmy potkali, přišli nám jako sympaťáci a jako lidé, se kterými do toho chceme jít. Navíc měli hodně zkušeností, postavili hodně dřevostaveb a zároveň měli přesně to, co jsme chtěli. Potom jsme s nimi jen ladili projekt. V rámci typového domu jsme vytvářeli pár individuálních úprav.

Jakub: Ty se týkaly důležitých materiálů a technických řešení. Například máme speciální termoizolační skla, která snižují vnitřní teplotu o 1,5 °C. Nechtěli jsme totiž klimatizaci nebo jiné technologie. Okna jsou nějak speciálně chemicky upravená a opravdu to neskutečným způsobem funguje.

To je zajímavé, především z hlediska vašeho proskleného štítu – dům se vám opravdu nepřehřívá?

Jakub: Svítí nám sem celý den slunce, dům je orientovaný na jižní stranu, a ano, vůbec se nepřehřívá, je tady celý den velmi příjemně. Když jsou venku třicítky, ta skla jsou opravdu skvělá.

Takže ani venkovní žaluzie nemáte?

Jakub: Zvažovali jsme je, ale nakonec jsme se rozhodli, že je nechceme. Protože na ten štít se stejně nedají nainstalovat a vizuálně to není až tak pěkné. A to je možná zajímavé, že každé z oken slouží zároveň jako dveře. Proto jsme chtěli všude francouzská okna.

Váš HS portál je docela široký. Byl také ve standardní nabídce?

Jakub: Ten HS portál je hodně nestandardní, v projektu to bylo původně navržené jinak. Měly tady být křídlové dveře, ale chtěli jsme, aby byl venkovní prostor propojený s vnitřním. Dveře jsou těžké, ale jdou lehce otevírat. Udělali je výborně.

Máte v domě nějakou další specialitu v rámci materiálů nebo vybavení?

Jakub: Řešili jsme jinak schody a koupelna je v podstatě také úplně jinak. Máme 200kg vanu místo plánovaného sprchového koutu. To byl samostatný projekt, jak dostat těžkou masivní vanu přes uzavřenou stavbu do domu a skrz malý otvor s hotovými zárubněmi. Nakonec ji vytáhli přes galerii na kladce a přenesli ji do koupelny. Bezpečnost při práci byla zachována, ale byl to náročný proces.

Vešli jste se do plánovaného rozpočtu?

Jakub: Hodně lidí se nás na to ptá. O kolik jsme přeplatili naši původní představu atd. A v podstatě jsme na domě nepřeplatili téměř nic oproti našemu vlastnímu rozpočtu.

Natália: Kde jsme přeplatili o dost víc, to je pozemek a venkovní záležitosti, včetně elektřiny, kabelů, všech příprav, venkovních kachliček, čističek, retenčních nádrží a podobně.

Jakub: Plánovali jsme totiž plastové nádrže, ty tu ale nemohly být. To jsou venkovní náklady navíc, které jsme nedokázali odhadnout. Ale konkrétně náš vlastní rozpočet na dům byl v pohodě.

Jaký byl vlastně časový harmonogram stavby?

Jakub: Základovou desku postavili v listopadu 2022.

Natália: Potom to dlouho stálo a nějaké věci se začaly dělat asi až v březnu. My jsme se nastěhovali v září 2023. Takže to netrvalo ani rok, reálně byl dům postavený za 6 měsíců, když se odečte čekání na vytvrdnutí základové desky kvůli horšímu počasí a sněhu.

Jakub: Možná je zajímavé, že máme ocelovou konstrukci. Nabídli nám, že může být i ze dřeva, ale nám se líbila ta ocel i z toho důvodu, že máme ta těžší termoizolační skla.

Takže jste ani neuvažovali o sendvičové konstrukci, která se vyrábí v hale a pak se jen doveze na staveniště?

Jakub: Konstrukční systém jsme neřešili. Naše první otázka byla, jestli můžeme věšet těžké věci na stěny. Ale ujistili nás, že nebude problém, jsou tady sádrovláknité desky, ne klasický sádrokarton.

Natália: Obecně nám říkali, že se nejdříve postaví dům a potom dva roky trvá, než se dokončí zahrada. Ale přesně tohle jsme nechtěli, proto se pracovalo najednou vevnitř i venku.

Muselo to být náročné, spojit vše logisticky, abyste dokázali korigovat všechny profese. Samotná stavba domu je velký projekt a do toho ještě zahrada…

Natália: Všechny firmy pracovaly nad běžný standard. Stavební společnosti podle mě nejsou zvyklé na to, že je investoři do všeho tlačí tolik jako my. I to určitě způsobilo nějaké stresy, nervy a vypjaté situace, ale všichni nám vyšli vstříc a byli do toho ochotni jít. Toho si zpětně vážím, protože nám klidně mohli říct, že je naše představy nezajímají. Myslím si, že by to pro všechny bylo jednodušší, kdyby tady byli sami.

Jakub: Stejná stavební firma nám vlastně dělá i garáž v podobném standardu jako dům. Ještě ji dokončujeme. Musím je pochválit. Byl to menší projekt, a ne každé firmě se do takových malých projektů chce, ale oni dokázali velmi rychle zareagovat, mám z toho velkou radost.

Dokážete říct, co si na domě pochvalujete? Co se vám tu líbí nejvíc?

Natália: Já si nejvíce užívám přechod celého našeho vnitřního prostoru do zahrady. Máme skoro nonstop otevřené dveře, žijeme zároveň uvnitř i venku, my i naši psi.

Jakub: Vzpomínám si, že jsme ani nevěděli, jak využít galerii, ale když je venku špatné počasí, je to náš prostor pro cyklistiku a běh. Jedete na kole a díváte se z okna ven.

Vrátím se ještě k technologiím. Nemáte klimatizaci ani rekuperaci. Chtěli jste dům čistě bez technologií?

Jakub: Máme fotovoltaiku a to je fajn. Utáhne to asi 20 % naší spotřeby, a to ji ještě nemáme v plném výkonu, chybí nám baterie. Plánujeme z ní nabíjet přes noc auto. Dále máme v domě elektrické podlahové vytápění a venku tepelné čerpadlo k bazénu, ale co se týká technologií, tak nic moc dalšího nemáme. Důležité je pro nás to, že máme všude doma i všude na zahradě wi-fi signál. Hodně pracujeme z domu.

Natália: Podlahové topení v zimě funguje úplně perfektně. Termostaty máme nastavené tak, že přes den se tady topí méně. Než přijdeme z práce, tak se uvnitř automaticky přitopí, aby tady bylo příjemně, když dorazíme. Takže i z pohledu spotřeby elektřiny je to velice účinné.

Jakub: Z technologií je ještě dobré ovládání venkovních bran přes mobil. Můžeme tak pouštět návštěvy, zahradníky a podobně.

Jaký je váš názor na dům plný technologií a na chytrou domácnost?

Jakub: Vždy se nám v životě osvědčilo, když jsme zvolili jednoduchou cestu. To znamená, nesnažit se do všeho nacpat všechny nejmodernější technologie, kterých se pak člověk stane otrokem.

A proč jste nechtěli třeba krbová kamna?

Jakub: Máme rádi oheň, ale venku máme velké ohniště, kde sedáváme poměrně často. Uvnitř jsme ho ale nechtěli, jsme takoví víc ‚bytoví‘, takže jsme po tom ani netoužili.

Neruší vás otevřený prostor v obýváku?

Jakub: Jen když se v noci dívám na televizi, tak kvůli Natálii zeslabuji zvuk. Míváme totiž zpravidla otevřené dveře do ložnice. Ale když je tu návštěva, tak máme zavřeno a není nic slyšet.

Jak probíhala kolaudace domu?

Jakub: Bez problémů, přišli sem z různých úřadů, všechno zkontrolovali a bez problémů. Vlezli do studny, do čističky, brali to celkem seriózně podle projektu a podobně. Ale zároveň byli velmi fajn a my jsme měli všechno tak, jak mělo být. Přesunuli jsme čističku o pár metrů na jiné místo kvůli té spodní vodě a museli jsme pokácet další asi čtyři stromy, ale i tak to bylo podle pravidel, takže si to jen zaznamenali.

Když už tady nějakou dobu žijete, hodnotíte to tak, že dřevostavba pro vás byla dobrou volbou?

Natália: Já jsem ani nikdy nepřemýšlela nad tím, že by to mohlo být jinak. Dřevostavbu bychom doporučili každému, ta rychlost výstavby je opravdu úžasná věc.

Jakub: Mnoho lidí se nás na to ptá, proč zrovna dřevostavbu, a to hlavně v otázce životnosti. Ale z mého pohledu je životnost více než 50 let. A za těch 50 let, kdyby tady někdo chtěl bydlet, tak to určitě zbourá, ať už by to bylo z jakéhokoliv materiálu. Životní potřeby v domácnostech se časem mění.

A jak se vám žije v dřevostavbě?

Natália: Super, jsme velmi spokojení. I všem, kteří nás sem chodí navštěvovat, se tady hodně líbí.

Jakub: Ani jednou jsme si neřekli: ‚Kéž bychom to postavili z cihel.‘

Na co by se podle vás měli připravit stavebníci při plánování domu? Co pro vás bylo nejvíc stresující?

Natália: O stavění domu nevíme nic a je tady hodně věcí, které nedokážeme ovlivnit, a na to nejsme zvyklí. Ale to je asi nějaký všeobecný koncept toho, co nás nejvíce frustrovalo. Ale jinak tu nebylo nic komplikovaného nebo stresujícího.

Jakub: Podle mě je dost důležité zmanažovat si vlastní očekávání. My jsme byli velmi nastavení na tu rychlost a i z toho potom možná pramenila nějaká frustrace. Když se třeba něco opozdilo o týden, už jsme si to spojili s tím, že se opozdí i navázané věci. Ale byli jsme příliš ambiciózní, takže když lidé nebudou spěchat tak moc jako my, tak si myslím, že je to v podstatě bez stresu.

Natália: Nám reálně dodala firma stavbu o tři měsíce dřív, než bylo ve smlouvě. Ale my jsme chtěli ještě o dva dříve. Takže jsme nebyli vystresovaní z toho, že by měli zpoždění, byli jsme stresovaní z toho svého očekávání. Oba máme plný úvazek a ještě je to 20 km od místa práce, tak to nešlo udělat tak, že jsme sem mohli každý den po práci zaběhnout, ale v tom nám opravdu pomáhal stavební dozor.

Stavební dozor byste tedy doporučili?

Natália: Stoprocentně. Už z toho, co jsme si odpozorovali my, nebo z toho, co máme od ostatních, co stavěli dům. Pokud člověk není stavař a nerozumí stavební technologii a nechce nad tím strávit každý večer a celý rok, ať si stavební dozor určitě najme. Ještě když chodíte do práce na plný úvazek a do toho si máte kontrolovat, že je všechno správně.

Je tady něco, co byste udělali jinak? V rámci návrhu, zahrady, oken, dveří…

Natália: Celkově podle mě ne. Jediné, nad čím přemýšlíme, je, jestli jsme neměli celý dům postavit trochu výš, kvůli té spodní vodě.

Jakub: Tím, že jsme nikdy v domě nebydleli, nikdy jsme nad takovými věcmi nepřemýšleli. Přemýšleli jsme vždycky ve 2D.

Natália: Nezatéká nám sem voda, ale nevíme, jak se životní prostředí bude vyvíjet do budoucna. V celé vesnici má někdo dům vyšší, někdo nižší. I ta spodní voda je totiž všude jiná.

Co byste doporučili lidem, kteří se chystají stavět a stojí před celým tímto procesem?

Natália: Když lidé začnou stavět, častokrát mají představu o výstavbě velmi zromantizovanou, nebo alespoň my jsme to tak měli. Mysleli jsme si, že to bude mnohem jednodušší. Čtenářům bych tedy poradila, ať se připraví na to, že se spousta věcí pokazí, spousta věcí nepůjde podle plánu, bude to stresující období, spolupráce s dodavateli bude náročná.

Co nám v tomto případě pomohlo, když jsme byli oba vynervovaní, bylo to, že jsme si představili, že jednoho dne si sedneme na terasu a řekneme si, že to stálo za to. A pokaždé když si na tu terasu sedneme, tak si řekneme, že to stálo za to. Takže když si budou tohle říkat a budou si připomínat, že veškeré katastrofy, které se v rámci výstavby a plánování dějí, jsou úplně normální, bude to stát za to a zvládnou to. Držíme jim palce.