Článek
V aktualizovaném seznamu Nejohroženějších nemovitých kulturních památek je na tom nejlépe Třebíčsko – nemá tam ani jednu. Naopak Žďársko jich má sedm a také hned dvě v jediné obci. Překvapivý podíl na nelichotivém seznamu má i jinak vzorná Telč.
Důvodů zoufalého stavu některých památek je víc.
Finanční problémy nebo vlastnické vztahy
„Většinou jsou to peníze, respektive jejich nedostatek, anebo nevyřešené vlastnické vztahy kráčející ruku v ruce s nekonečnými soudními tahanicemi,“ potvrdil víceméně tušený zdroj průšvihu šéf vysočinské expozitury Národního památkového ústavu Libor Karásek.
Nástroje pro rychlou nápravu stavu však strážcům odkazu předků chybějí. „Nejsme úřad, jsme ústav,“ usmál se ředitel Karásek s tím, že určité pravomoci v tomto smyslu spočívají na stavebních úřadech pověřených radnic.
„Jenže nařízení či hrozby pokutou jsou v některých případech k ničemu. Představte si chudáka vlastníka, který památkově chráněný zchátralý objekt zdědil, na opravu nemá peníze a žádný kupec nemá zájem. Tam jste v patovém stavu,“ připomněl expert, že realita nebývá černobílá.
Být na seznamu není ostuda
Památkáři se prý právě proto snaží i formou tohoto stále aktualizovaného seznamu na existenci těchto případů veřejně upozorňovat, protože tak zvyšují šanci na to, že se někde objeví mecenáš či sponzor anebo kupec.
Vedle toho nabízejí vlastníkům památek poradenský a právní servis včetně pomoci s vyplněním formulářů k žádosti o dotace na opravy. „A vlastníkům, kteří se na seznamu objeví, vysvětlujeme:,To, že jste tam uvedeni, není ostuda. Do potíží se může dostat úplně každý. Je to forma pomoci.‘,“ zdůraznil Libor Karásek.
Jak obtížná je cesta k řešení takové situace, vědí například v Telči. Světoznámá renesanční perla na seznamu UNESCO má na seznamu nejohroženějších památek jediný barokní předměstský dům, druhdy výstavní objekt s bohatou štukovou výzdobou, stojící na Masarykově ulici v části Podolí. Objekt v havarijním stavu patří soukromému vlastníkovi. „Je to obrovská škoda,“ notují si starosta Telče Roman Fabeš s místostarostkou přes kulturu Hanou Müllerovou.
Jenže to je asi tak všechno, co mohou dělat. „Dům patří soukromé osobě, ale situace tam není jednoduchá. Majitelé se měnili a do věci vstoupily i nějaké další problémy. Ono to většinou tak bývá, že se potíže na sebe nabalují,“ poznamenal starosta s pochopením.
Vlastník domu měl už co do činění se stavebním úřadem, když dezolátní stav památky začal škodit sousedům. „Přitom už čtyři roky funguje dotační titul ministerstva kultury, který je přesně šitý na tento případ a vlastníkovi by přispěl opravdu vysokou měrou spolufinancování,“ posteskl si nad neexistující odezvou starosta Fabeš.
Jak doplnil, město má k dispozici pouze jediné, a to krajní řešení – dům nechat opravit na vlastní náklady a ty pak po vlastníkovi objektu soudně vymáhat. „Ale to si neumím představit,“ připomněl první muž Telče, že radnice s rozpočtem dost zápasí u vlastních potřeb města, než aby si mohla dovolit takovou sázku do loterie.
Co objekt, to neveselý příběh
Jihlavsku vévodí smutná kauza obrovského zámku v Brtnici. Někdejší hrad přestavěný za Valdštejnů na reprezentativní zámek dle návrhu italského architekta, který za Zachariáše z Hradce vtiskl charakteristickou podobu Telči, se po konfiskaci a vykradení interiérů převáděl z majetku do majetku a poslední dvě desítky let je předmětem neustálých soudních sporů.
Částka na jeho rekonstrukci se aktuálně blíží třem čtvrtinám miliardy korun a v možnost záchrany překrásné dominanty už snad neochvějně doufají jen brtničtí patrioti.
Smutný obrázek nabízí též zámek v Krasonicích u Nové Říše. Poškozená střecha ohrožuje interiér, zdivo vlhne čím dál víc a vytlučenými okny lze pátrat v houštinách zarostlého parku.
Konec špýcharu v Prostředkovicích
Na poplach bije špýchar v Prostředkovicích, obci na půl cesty z Vídně do Prahy po císařské silnici a dnes těsně vedle mezinárodní silnice první třídy. Stovky kamiónů projíždějících denně kolem jsou největší zhoubou pro zdivo narušené trhlinami, kde o kritickém stavu napovídá také výrazně vychýlená severní zeď. Průšvihy z Jihlavska uzavírá vílanecká fara.
Na Pelhřimovsku nelze nezačít zámkem v Červené Řečici. Žalostný svědek nedotažených církevních restitucí s přívěškem dalších sporů dnes volá po investici obdobně jako nešťastný brtnický případ.
Smutné konce farností
Další zářezy okresu lze najít na adrese fary v Horní Cerekvi, zemědělské usedlosti Bělá v Koberovicích, barokní fary ve Vojslavicích nad Želivkou, fary ve Zhoři u Pacova či bývalého klášterního mlýna u želivského kláštera. Na Žďársku čekají na zachránce venkovská stavení, ovšem ne ledajaká.
Například roubenka s kamennou hospodářskou částí v Českém Herálci, pozoruhodně zdobená venkovská usedlost v Bukově u Bystřice n. P., roubenokamenná pazderna v Borovnici u Jimramova nebo roubenka v Ubušíně.
Na seznamu jsou i dva mlýny. Vodní v Chlébském a mlýn s pilou v Trhonicích u Jimramova. Tamtéž smutně čeká na lepší osud i další průmyslový objekt – rozpadající se šachtová vápenická pec.
Havlíčkobrodsko má na seznamu zástupce dva. Jedním je polozbořená myslivna Liboháj na Chotěbořsku, druhým klasicistní konírny zámeckého areálu v Pohledu.
