Vše prodali a vydali se na pestrobarevnou jízdu světem

Manželé Penny a Pete Djordjevicovi z australského Queenslandu se vzdali všech vymožeností, které jim přinášel život ve městě. Měli prosperující firmu, rodinný dům a zdánlivě jim nic nechybělo. Kromě pocitu volnosti. A klidu. Před osmi lety si proto řekli, že už mají všeho dost.

„Prodali jsme veškerý majetek a koupili malý autobus, Toyotu Coaster, pojmenovali ho Billie a celý jeho interiér vymalovali,“ prozrazuje Penny v rozhovoru pro deník Metro. Na cestách strávili pět let. Pak si pořídili parcelu v Queenslandu, na níž svůj autobus natrvalo zaparkovali.

Zatímco na cestách se menší autobus snesl, pro bydlení na jednom místě to chtělo najít něco většího. A tak hledali na internetu, až na sociální síti našli nabídku prodeje 12metrového školního autobusu. Koupili jej za 10 500 australských dolarů (asi 164 tisíc korun). Vozidlo bylo třeba renovovat a upravit na obytné, čímž strávili přibližně 700 hodin.

Na opravy a zařízení používali převážně recyklované materiály a předměty. Stěny svého nového domova obložili překližkou z přepravních kontejnerů a nábytek vyrobili z výplní plotových polí, které sehnali z druhé ruky.

Ač to všechno může na první pohled znít a vypadat velice romanticky, Penny upozorňuje, že život ve školním autobusu s sebou nese některé nevýhody. Předně je to samozřejmě omezené množství úložného prostoru. Jejich autobus navíc není zařízen nijak zvlášť luxusně, a tak v opravdu horkých australských létech těžce postrádá klimatizaci.

„Chybí mi lednička normální velikosti. Používáme kempinkovou lednici, která funguje dobře, ale bylo by hezké v ní mít police. Také mi chybí mrazák a velká televize, na které bych mohla koukat na filmy. Můžeme se na ně dívat v telefonu nebo na notebooku, ale to není ten pravý zážitek,“ říká Penny.

S velkou dávkou upřímnosti pak doplňuje, že nejhorší je chození na toaletu. „Máme venkovní záchod a sprchu. V létě není problém chodit v noci ven, ale v zimě, když je chladno, vítr a prší, to musíme pojednat jako hodně rychlý výlet,“ přiznává.

Navzdory tomu všemu je však šťastná, a jak říká, neměnila by ani za nic: „Můžeme cestovat, kdy chceme, a nemusíme řešit drahé opravy domu, nekonečné zahradničení nebo problémy se sousedy. Milujeme svůj životní styl. Život v autobusu je fantastický. Je báječně útulný, snadno se uklízí a udržuje v čistotě, může být mobilní, pokud se tak rozhodneme, a je pro nás skvělým životním prostorem.“

Manželé dále pokračují v sezonních pracích, například na farmách, a přitom si užívají výlety po Austrálii a její poznávání. Svou parcelu využívají jako základnu, kam se vždycky vrací. V současné době je jejich autobus modrý. Plánují jej ale přebarvit a ozdobit velikou malbou. A také si chtějí pořídit markýzu, pod níž by měli zastíněný venkovní prostor.