Vlhkou fasádu zkrotí sanační omítka a hydroizolace

Vlhkost přichází od země, proto trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti. Jakmile do nemovitosti vstoupí vlhkost, dojde ke korozi stavebních materiálů.

Voda je ničí hned dvěma způsoby. Zaprvé při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný stavební materiál. Zadruhé se do zdiva dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách a omítce. A začnou se na zdech tvořit vlhké mapy se solnými výkvěty.

Sanační omítka se aplikuje jako ta běžná, jen je třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva.

Pamatujte, že původní omítku zasaženou vlhkostí je nutné odstranit minimálně 80 cm nad viditelně postiženým místem. Odstraňte ji co nejrychleji, aby se vlhkost nedostala zpět do zdiva. Teprve poté aplikujeme sanační omítku a následně sanační štuk, který je prodyšnější obdobou klasického štuku. Nikdy se nedává klasický štuk!

Sanačních omítek je více druhů. Tradiční hydrofobní dobře odolávají srážkové vlhkosti a hodí se do exteriéru. V interiéru jsou nutné takzvané hydrofilní omítky, díky nimž nedochází k omezení difuze do vnějšího prostředí. Tepelně izolační omítky pak ovlivňují teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. Tento typ je ideální na sezonně využívané objekty.

Není-li společně se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém. Jednou z možností je injektáž. Ta ochrání spodní část stavby, která je vzlínající vlhkostí nejvíce postižena.

Pro injektáže se používají kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. Tam, kde je vlhkost přítomna, se vytváří hydroizolační membrána.

Injektáž se provádí do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Do zdi silné 45 cm tedy vyvrtáme otvory dlouhé 40 cm. Před provedením injektáže vyfoukáme stlačeným vzduchem prach z otvorů.

Jsou různé typy fasád, ale pro objekty, jež bojují s vlhkostí v konstrukci, je ideální takzvaná provětrávaná fasáda. Systém spočívá ve vytvoření provětrávané mezery mezi izolační vrstvou a vnějším obkladem, která zajišťuje odvod vlhkosti. Jako povrchovou úpravu lze použít obkladové materiály: různé lamely, cementovláknité desky, keramické obkladové prvky či fasádní sendvičové obkladové panely.

Fasáda musí být dostatečně těsná, aby dovnitř nevpustila vodu, ne však natolik, aby se v ní voda držela. Důležité je, aby nevytvářela prostředí podněcující vznik řas a plísní.

Kromě odolnosti, mechanických vlastností a náročnosti na údržbu řešíme u fasády rovněž vzhled. Řešíme zejména barvu a nejde jen o estetický pohled na věc. Barva má na dům i praktické dopady. V době klimatické změny a s přísunem sucha se nevyplácí dávat přednost domům s tmavým odstínem. Přehřívají se, uvnitř v interiéru je nesnesitelně a zahřívá se i okolí. Proto odborníci doporučují jednoznačně světlejší odstíny.

Klasikou jsou tenkovrstvé omítky, ale oblíbené jsou designové podoby zateplených fasád. Třeba kombinace obkladu a omítky (v imitaci dřeva, cihly, betonu apod.). Mezi moderní libůstky patří i obklady z tvrzeného skla, vrací se i omítky s kousky slídy. Efektu třpytivých plošek se dá dosáhnout foukáním flitrů do čerstvé fasády.

Samozřejmě i starší nemovitosti potřebují novou fasádu ve spojení s moderním zateplením. Zachovat historizující design není žádný problém, vždy je důležité vnímat styl, typ, lokalitu, energetickou náročnost a účel objektu.