Vila Jägersro je bezpečným domovem v divočině

Při hledání ideální lokality našli architekti Saga Karlssonová a Edouard Boisse bývalou loveckou chatu, kterou už nešlo zachránit. „Skončili jsme s rozpadlou chatou, ale s naprosto fantastickým místem,“ vzpomíná Boisse.

Jejich vila Jägersro, která chatu pro lovce nahradila, se nachází na pozemku o 9000 m2 v přírodní rezervaci Vättlefjäll, zhruba půl hodiny jízdy od Göteborgu.

Její černá fasáda z vertikálních dřevěných lamel záměrně kontrastuje s přírodou, přičemž objekt působí elegantně, až tajemně.

V prvním plánu architekti pomýšleli na skleněnou budovu, do níž by pohledově vstupoval exteriér, a pocitově se tak propojil s interiérem.

Po jedné noci táboření na daném místě a kvůli obavám z noční temnoty však nakonec zvítězila představa „introvertního“ domu, který kombinuje bezpečí, jednoduchost a moderní estetiku.

Vila poskytuje teplo a přístřeší, aniž by ohrozila spojení s velkolepou okolní přírodou. „Splnili jsme si sen o bydlení v lese a výhled na stromy a jezero si užíváme i z pohodlí domu. Proto nikde nemáme žádné obrazy. Okna pro nás rámují přírodu – je to jako naše osobní umělecká galerie,“ usmívá se stavitelka a architektka Saga Karlssonová.

Rodinný dům pro čtyři osoby má obytnou plochu 162 m2, působí však daleko velkoryseji. Místnosti totiž přecházejí jedna do druhé, aniž by se drahocenným prostorem plýtvalo na chodby.

Do středu stavby architekti zakomponovali obdélníkové atrium, které otevírá pohled na nebe a zaplavuje obytné i odpočinkové prostory denním světlem a měsíčním svitem. Je prosklené ze dvou stran. Díky němu i velkým proskleným plochám mohou slunce a měsíc během své pouti malovat na zdi interiéru abstrakce ze světel a stínů.

Sestoupíme-li po schodech do hlavní obytné části, otevře se nám vzdušný prostor a pohled na jezero orámovaný černě natřenou dřevěnou konstrukcí. Hlavní obytná zóna – kuchyň, jídelna a obývací pokoj – se nachází v jediném otevřeném prostoru orientovaném na ranní slunce. Večerní světlo se do místnosti dostává přes vnitřní nádvoří. Napravo je soukromá zóna s nižšími stropy a prostory pro spaní a práci.

Leštěné betonové podlahy sjednocují místnosti stavby a současně pomáhají odrážet světlo. Středem kuchyně je samostatně stojící nerezový ostrůvek, který architekt Boisse popisuje jako „materiál, jenž žije s počasím – některé dny vypadá šedě, jindy září“. Stojí před řadou dřevěných skříní, které sahají od podlahy ke stropu a evokují les nacházející se kolem domu.

Dvě ze tří ložnic mají jihozápadním směrem výhled na hustý zelený porost. „Tady během odpočinku pozorujeme losy a jeleny,“ říká architekt. Jeho dcera se však bojí tmy, a tak se rozhodla mít svůj pokoj obrácený do atria. Večer tak mohou rodiče ležet u sebe v ložnici a ona ve svém pokoji, přitom se dívají jeden na druhého a na dobrou noc si ještě zamávají.