Veřejnosti nepřístupná Vršovická vodárna od Jana Kotěry otevírá na víkend své brány

Na začátku dvacátého století nebylo tehdy městu Vršovice povoleno připojit se k projektu Káranské vodárny, která byla společným zdrojem pitné vody pro Prahu. Autoři proto směřovali stavbu do okolí Vltavy. Vhodné místo pro čerpací stanici našli v Braníku na pravém břehu řeky.

Samotná vodárenská věž pak stojí v Michli. Velkolepá stavba s prvky secese je dominantou svého okolí. V době vzniku vybrali vršovičtí radní takové místo, aby byla věž odkudkoli dobře vidět. Vysoká je šedesát metrů a každý Pražan ji může zahlédnout z pražské magistrály.

Vodárenská věž v sobě spojuje jednoduchost a funkci. Fasáda je z režného zdiva, které Kotěra využil i při stavbě druhé věže v Třeboni. Kromě zdiva uplatnil také kontrastní zeleně glazované cihly ze zeleného pískovce.

Štíhlou věž korunuje měděná střecha s vodojemem ze železného plechu. Jednoduchou eleganci stavby zvýrazňují aleje topolů na příjezdové cestě.

Stavba je příkladem toho, že i komplex průmyslové budovy může být ztvárněn esteticky.

„Voda se již nečerpá do věže, ale do podzemního vodojemu, který dnes slouží jako rezerva pro případ nouze,“ svěřil Novinkám průvodce Martin Bělohradský.

Věž našla své využití i v dobách komunismu, avšak dnes na něj stále čeká. Oproti zmiňované stavbě v Třeboni, ve které se nyní nachází galerie. „Za komunistů sloužila vodárna k obraně nebo v případě, že by došlo k napadení země,“ doplňuje průvodce.

Vršovická vodárna není lidem běžně přístupná, o víkendu 7. a 8. srpna ji ale budou moci zájemci navštívit v rámci akce neziskové organizace Open House Praha. Ti nejodvážnější budou mít možnost vylézt až nahoru po žebříku, který je ovšem lehce nestabilní. Cílem celého festivalu je popularizovat architekturu široké veřejnosti.