Článek
Andrea Pearmanová a Richard Coleman původně provozovali jezdecké centrum v Suffolku. Na důchod se rozhodli změnit styl podnikání. Chtěli si koupit loď, tu opravit a proměnit na ubytovací zařízení, které by pronajímali. Umístěná měla být na malém jezírku. Ovšem záhy se ukázalo, že nebudou schopni zajistit, aby se výška jeho hladiny neměnila a že by s tím bylo příliš mnoho starostí. Proto přeorientovali svou pozornost na jiný typ dopravního prostředku - na vlaky.
Vyhlédli si vagon britské železniční společnosti GWR (Great Western Railway), který byl vyřazen z provozu v roce 2021, a ten upravili tak, že v něm vytvořili dva pokoje k pronájmu. Jeden nese jméno Penzance a je určen pro přespání čtyř osob, druhý s názvem Paddington je dvoulůžkový.
Proměna vagónu v jejich podání nespočívala v brutálním „vykostění“ celého vagonu a vestavění zcela nového interiéru. Se svým projektem cílili od začátku na milovníky železnic a tomu také úpravu vozu přizpůsobili. Z vagonu tak odstranili pouze nezbytné vybavení, které věnovali místní železniční společnosti, aby je mohla využít k opravám ještě sloužících vozů.
Dva a půl roku nebylo jisté, zda majitelé veškeré investované peníze nevyhodili oknem.
Dovolenou ve vagonu často pořizují manželky strojvůdcům jako překvapení.
Pro pohodlí budoucích nájemníků upravili zejména hygienické zázemí, což mimo jiné znamenalo přemístit potrubí pro odpad.
„To bylo peklo. Protože podlahy a spodek vagonů nejsou určeny k tomu, aby se do nich vrtalo,“ vzpomíná pro britský web Daily Mail Andrea Pearmanová. „Všechny nátěry jsme sladili s původními, aby pokud možno nikdo nedokázal poznat, co je původní a co nové. Je to pořád část vlakové soupravy,“ dodává.
Vagón je vybavený vířivkou, klimatizací, toaletou a sprchovým koutem. Patří k němu malá zahrádka s nádherným výhledem do okolní venkovské krajiny. Bezprostřední okolí vagonu je stylové. Oplocení je vyrobeno z ocelových krytů větracích průduchů a ze zásobníků na vodu je venkovní pohovka.
Celá akce vyšla majitele na spoustu peněz. Už samotný vagon je vyšel na 3000 liber (88 000 korun), jeho doprava z Yorkshiru na pozemek u vesnice Little Downham pak na rovných 10 tisíc liber (294 tisíc korun). K tomu připočtěme 25 tisíc liber (736 tisíc korun) za proměnu každého z pokojů. Je jasné, že majitelka nijak nepřehání, když říká, že to byla černá díra na peníze. „Tím spíš, když se ze získání stavebního povolení stalo takové drama,“ podotýká.
Vagon stojí uprostřed venkovské krajiny.
Jeden konec vagonu je zařízený jako pokoj pro dva, ve druhém se pak mohou uložit ke spaní čtyři lidé.
Neudržitelné umístění
Že by stavební povolení vůbec potřebovali, je původně ani nenapadlo. Tím, že jde o pohyblivý objekt bez pevného ukotvení do země, majitelé s klidným svědomím nechali vagon odvézt na svůj pozemek a začali s jeho úpravami. Teprve později zjistili, že potřebují stavební povolení, a tak si o jeho dodatečné vydání v roce 2022 zažádali.
Zdálo se, že by mohlo jít jen o formalitu. To se ovšem spletli. Úřad pro oblast Východního Cambridgeshiru totiž „stavbu“ zamítl s tím, že je „neudržitelně umístěna“.
„Původně to zamítli proto, že tam ten vagon není potřeba a oni že nepodporují další výstavbu na venkově. My jsme ale mezitím už měli otevřeno a přijímali jsme hosty, takže jsme mohli prokázat, že je po něm poptávka,“ vypráví majitelka vagonu, ve kterém jedna noc vyjde na 175 liber (5151 korun).
Nakonec se tedy s partnerem Richardem Colemanem rozhodli, že úřadu dokáží, že umístění vagonu uprostřed venkovské krajiny má smysl a že tam po čase nezůstane bez využití jako šrot. Podali si tedy novou žádost o stavební povolení se zpětnou platností a tentokrát k ní připojili i veškerou dokumentaci o mezitím uskutečněných pronájmech potvrzující velký zájem ze strany klientů.
Vagon je zařízený převážně nově, zůstaly v něm ale zachované i části původního vybavení.
Zařízení hygienického zázemí bylo prý peklem.
Překvapení pro mašinfíry
„Máme například jednoho hosta, který pro GWR pracoval a k nám se vrací. Už jsme ho tu měli třikrát. Pracoval přímo v tomto vagonu. Máme i spoustu strojvedoucích, jejichž manželky jim pobyt v našem vagonu zarezervují jako překvapení. Když sem pak přijedou, jsou unešeni. Původně jsme vůbec netušili, kolik lidí tak fanaticky miluje železnice. Naši hosté to tu ani nechtějí opouštět,“ probírá se vzpomínkami provozovatelka ubytování ve vagonu.
Po dvou a půl letech stavební povolení mají. Úřad nakonec usoudil, že „další důkazy předložené jako součást žádosti prokazují, že ubytování odpovídá potřebě rozvoje ve venkovské oblasti“.
„Návrh je považován za přiměřeného rozsahu a neměl by mít žádný významný nepříznivý dopad na charakter a vzhled území, ani na charakter či množství dopravy, která by byla generována,“ zařehtal nakonec úřední šiml.
