V pražské Troji se degustuje víno ve Fibonacciho spirále

S pěstování vinné révy v pražské Troji započal Karel IV., tradici pak přerušila třicetiletá válka. „A když se stavěl viniční zámeček, to je asi tři sta let zpátky, našel se tu viniční lis, takže tu musela být opět réva. Potom to tu zpustlo a terasy byly osázeny ovocnými stromy,“ vypráví o historii pozemku jeho současná majitelka Lenka Vydra Šmídová.

Mělo jít především o jabloně, a tak toto místo získalo svůj současný název Jabloňka. „Ale fakt je, že když jsme to koupili my, nebyla tu jediná jabloň, byly tu meruňky, hrušně a podobně,“ směje se.

S manželem získali zdejší čtyři hektary plochy v roce 2007. Zahrada byla zanedbaná a ze zámečku byla skoro ruina, na které se podepsali squateři a bezdomovci. „Líbila se nám ta lokace, výhled, máme vztah k historii. Zrekonstruovat zámeček tak byla jasná věc. Je to památkově chráněná budova, s památkáři jsme neměli problém, všechno jsme udělali, jak chtěli,“ vypráví Novinkám.

Po rekonstrukci domu se pustili do kultivace zahrad a rozhodli se navázat na zdejší vinohradnickou tradici. První tři stovky hlav Tramínu červeného a Ryzlinku rýnského vysadili v roce 2013. Při úklidu okolí však narazili na překvapení – odkryli zbytky historických kamenných teras. Využili je tak jako základ pro obnovu vinohradu v jižním svahu pod zámečkem.

Přeměnu místa vložili do rukou studia Marco Maio Architects pod vedením portugalského architekta Marca Maia žijícího dlouhodobě v Praze, se kterým se již manželé z minulosti znali. „Když jsem přišel na místo, nebylo zde vůbec nic kromě prudkého kopce, kamenných balvanů a vinných stromků,“ popisuje Maio tehdejší podobu svahu.

Pod spletí teras, v nejnižším místě, se navíc našly zbytky zakřivené půlkruhové zídky nápadně připomínající Fibonacciho spirálu – tvar, který fascinoval a inspiroval již mnoho umělců. Architekti tento jedinečný vzor využili a vystavěli zde kamennou zeď kopírující stopu té původní.

„Vinařství potřebovalo nějaké relaxační místo, chtěli jsme tak z toho udělat vinařský ochutnávkový prostor. Prvotní projekt ve tvaru šneka se stáčel a měla tu protékat voda, to se nám ale zdálo příliš honosné. A tak Marco přišel s touto obměnou, kterou vidíme dnes,“ ukazuje kolem sebe Šmídová.

Střed spirály, ve které společně při povídání stojíme, tvoří terasa s venkovním, nezastřešeným posezením. Do opěrné zdi jsou vloženy masivní dveře z cortenu – oceli odolné proti povětrnostním vlivům – a vedou do malého baru sloužícímu k servírování vína. V protilehlé zdi stojí podobné dveře, které při otevření rámují výhled na řeku a město.

Degustační prostor je pro majitele a návštěvníky vinařství oázou klidu, chráněnou před okolním ruchem metropole pod vinicí. „Jakmile se od zámečku vydáte na cestu vinicí, při sestupu dolů se pomalu a přirozeně stáčíte, aniž byste to vnímali. Najednou se ocitnete ve vedené spirále a při příchodu na terasu zjistíte, že se díváte nahoru do kopce na krásně zelenou vinici, která navazuje na kamennou opěrnou terasovou zeď zaoblenou jak jinak než do finální spirály. O městu za vámi nevíte,“ popisuje Maio.

Do projektu, který jeho studio realizovalo v letech 2018 až 2022, použili architekti kámen, dřevo a beton. Stavbu, jež se nachází v prudkém svahu a na nerovném terénu, nebylo podle něj jednoduché realizovat.

„Například cortenové dveře váží půl tuny. Jak sem chcete dostat takový kus materiálu, když nemáte helikoptéru?“ směje se architekt. „Museli jsme je sem snést po částech a ty postupně spojit v jeden celek. Ve výsledku to vůbec nepoznáte, jsou úplně beze spár. Celý proces zabral více než půl roku,“ přibližuje.

Celý projekt zvaný jednoduše Fibonacci se zalíbil i odborníkům, například v roce 2023 získal v rámci České ceny za architekturu jedno z ocenění za způsob, jakým je zde elementární stavební prvek (zídka) povýšen na umění. Vinici a spirálu si mohou zájemci prohlédnout například během tradiční jarní akce Pražské vinice, kdy se vinařství Jabloňka pravidelně otevírá návštěvníkům. A možné je samozřejmě domluvit si i soukromou degustaci.