V padesáti si postavili menší dům bez radiátorů a se zahrádkou. Jsme tu celý rok jako na chatě, lebedí si majitelé

Odkud pocházíte a proč jste se rozhodli stavět?

Zdeněk: Pocházím přímo odsud z města, jsem patriot a nikdy bych jinam nešel. Když jsem se ve 22 letech oženil s manželkou, která pochází z vedlejší vesnice, dostali jsme zanedlouho podnikový byt a v něm jsme bydleli v nájmu až do té doby, než jsme se rozhodli pro dům. Tedy 26 let.

Jitka: Byt, ve kterém jsme bydleli, nám ale nechtěli odprodat. Část sídliště prodali, ale zrovna tu, ve které jsme bydleli my, prodat nechtěli. Museli bychom zůstat až do důchodu v nájmu, což se nám moc nelíbilo. To byl hlavní důvod, proč jsme se rozhodli stavět.

Zdeněk: Řekli jsme si, že buď budeme do důchodu platit nájem, nebo hypotéku. A hypotéka nebyla tak tragická, stihli jsme ještě dobu s nízkým úrokem 2 % a desetiletou fixací. Na standardu nám to neubralo, naopak jsme si polepšili, a sice splácíme, ale splácíme naše.

Jak jste našli pozemek?

Zdeněk: Už před několika lety jsme si kousek od bytu pořídili zahrádku u řeky a asi sedm let jsme si ji pronajímali od Lesů ČR. Říkal jsem si, že je to pěkný rovný kus země a dalo by se tady jednou něco postavit. Já totiž vždycky přemýšlím tak o tři kroky dopředu. Celé jsme to tady zkulturnili a vyčistili, odvezli jsme odsud asi deset kontejnerů rumiště a různých pozůstatků i z vedlejší stavby. Vedle totiž sídlí podnik. A začali jsme jednat s lesním správcem o odkoupení.

Byl to celkem boj, protože nám to původně prodat nechtěl, nakonec se zvýšeným úsilím se nám to ale podařilo. Pozemek měl 920 m2, ale směnou pozemků se sousedícím podnikem (museli jsme je vyměnit kvůli příjezdové cestě), nám zůstalo 760 m2. Což je akorát, a hlavně ta lokalita je pro nás úžasná.

Smělo se tu stavět, když to byla zahrádkářská oblast?

Zdeněk: Bylo to tady dříve vedené jako sportoviště, pozemek jsme koupili a chtěli ho přeměnit na stavební parcelu. Musela ale proběhnout změna územního plánu, na kterou jsme čekali šest dlouhých let. Jinak bychom se do stavby pustili dřív. Říkal jsem si, že pokud do svých 50 let dům nepostavím, tak už do toho nepůjdu a zůstaneme v bytě. Ale nakonec se to povedlo.

Po schválení územního plánu jsme tu mohli postavit cokoliv, žádné omezení jsme neměli. Jsme tady v podstatě výjimka, vedle už asi nikdo nic nepostaví, takže se sousedy nebudeme mít žádné problémy.

Jak to bylo s přípojkami?

Zdeněk: To byla jedna z nejdražších položek stavby. Elektřina nebyla tak strašná, ale napojení na vodu a kanalizaci měří 42 metrů a dali jsme za to skoro 200 000 Kč. Plyn jsme nechtěli, nechtěl jsem žádný kotel nebo karmu, chtěli jsme jen podlahové topení a kachlová kamna. A to byla dobrá volba.

A proč právě dřevostavbu?

Jitka: Zaprvé aby to bylo rychlé, zadruhé hrála roli cena. Prostě když už jsme se rozhodli na stáří stavět, tak to pro nás byla nejschůdnější varianta.

Zdeněk: Když jsem si dělal průzkum, dřevostavba byla rychlá, a hlavně tepelněizolační vlastnosti má nejlepší. Zaplať pánbůh, že se nám to potvrdilo, je to úplně úžasné a všem bych to doporučil.

Jak jste si vybírali stavební firmu?

Zdeněk: Zjišťoval jsem si informace a dočetl se, že část dřevostaveb se staví tak, že se kostra staví rovnou na místě. Může to zmoknout, protože to třeba ani nepřikryjí, a to se mi nelíbilo. Chtěl jsem stavbu z hotových panelů.

Měl jsem předvybraných asi 10 firem, které realizují dřevostavby. Jedna mě zaujala tím, že začínala se stavbami domů ve Švýcarsku. Říkal jsem si, že když mají zkušenosti s novými technologiemi ze zahraničí a jsou už dlouho zavedení na trhu, tak že o tom asi něco vědí. Takže jsme si je vybrali.

Jitka: Shodou okolností náš dlouholetý kamarád zrovna taky stavěl dřevostavbu, asi rok před námi, a stavěla mu to ta stejná firma. Takže jsme viděli i průběh montáže. Firma v okolí stavěla ještě jeden dům, kam jsme se jeli taky podívat, a oba stavebníci byli moc spokojení. Takže jsme měli dvě přímé osobní reference, což pro nás bylo taky důležité.

Zdeněk: Kamarád nám dal kontakt na obchodního zástupce a rovnou jsme si domluvili schůzku. Vše nám vysvětlil. Že mají svou výrobní halu, kde panely vyrábí, udělá se základová deska, pak přijedou panely a do týdne je to pod střechou. Na všem jsme se domluvili, co jsme potřebovali, nám vysvětlil, zdůvodnil a pozval nás do výrobní haly do Uničova. Viděl jsem chlapy, jak na linkách vyrábí domy z precizně vysušeného dřeva, a veškerou technologii jsem si prohlédl od A do Z. Jsem strojař, takže mám rád, když je všechno tip ťop. Ve výrobě nás to jen utvrdilo v tom, že do toho půjdeme.

Jitka: Při výběru firmy pro nás hrál obrovskou roli i lidský faktor. Zástupce firmy přijel na místo, podíval se okolo a všímal si věcí, které bychom sami nevěděli. Hned nám ukazoval, kde je východ a západ, odkud bude svítit slunce, že to dáme dále od silnice a podobně. Hned na začátku nám řekl takové věci, které nás nadchly, protože nás ani nenapadlo nad tím takto přemýšlet.

Jakou máte skladbu stěny?

Zdeněk: Není tady ani gram polystyrenu, ten jsem nechtěl. Máme difuzně otevřenou stavbu, zvenku je omítka, pak izolace, OSB deska, izolační vata, vzduchová kapsa a pak už sádrokarton. Stěna má asi 30 cm. Fungujeme bez radiátorů, máme jen elektrické podlahové vytápění (odporové topné elektrické kabely) a kachlová kamna.

V difuzně otevřené a uzavřené skladbě stěny byl finanční rozdíl jen asi 75 000 Kč, takže skoro zanedbatelné. Do kvalitnějších materiálů nám stálo za to investovat.

Jaká máte kamna?

Zdeněk: Máme kachlová kamna s tím nejlepším terciálním spalováním, které je teď na trhu k dostání. Má to tři cesty spalování, velké přední sklo, takže teplo jde okamžitě do prostoru a zároveň se kachle za nějakou chvíli zahřejí, naakumulují a drží teplo dlouho.

Jitka: Kachlová kamna byla drahá, stála asi 57 000 Kč, ale za ty roky se to zaplatí.

Jste spokojení s touto kombinací vytápění?

Jitka: Ano, podlahovku používáme ale minimálně nebo jen v přechodném období.

Zdeněk: Rychlejší je zapálit sirkou v kamnech, navíc to teplo je mnohem příjemnější. Můžu říct, že na kamna jsme si hodně zvykli a je to úplně super. Báli jsme se, že se teplo nedostane do všech pokojů, ale není v tom vůbec problém. Tepelněizolační vlastnosti, doběh a udržení tepla jsou v dřevostavbě absolutně bezkonkurenční.

Když jsem se našeho stavbyvedoucího v srpnu při nastěhování ptal, kolik si mám nachystat dřeva na topení na zimu a jestli mi bude stačit 15 kubických metrů dřeva, začal se mi smát. Řekl mi, že až zjara někdy pojede kolem, staví se na kafe a zeptá se, kolik dřeva jsme protopili. No a za první zimu jsme spotřebovali asi 3,5 kubíku dřeva a podlahové vytápění jsme pustili jednou, když jsme jeli na týden na hory. Takže úplně úžasné.

Když přijdeme z práce domů, venku je –5 °C a v domě 20 °C, zapálíme v kamnech. Ani ne za dvě hodiny máme příjemných 24 °C a když dám večer do kachláků o poleno víc, máme 26 °C a chodíme nahatí.

A co přehřívání v létě, s tím problém nemáte?

Jitka: V létě, když byla extrémní vedra, jsme měli doma 24–25 °C. Když v noci vyvětráte a přes den zavřete okna, tak je v domě teplota příjemná. Zatím nemáme ani klimatizaci a žaluzie máme jen klasické vnitřní.

Kolik máte v domě místností?

Zdeněk: Máme dispozici 4+kk, ale pokoje jsou menší. My už jsme dům budovali s tím, že tady pravděpodobně zůstaneme sami. Zatím s námi ještě bydlí mladší syn.

Jitka: Chtěli jsme mít ale dostatek místností, ať mají vnoučata kde přespat, když přijedou. Máme na přespání dětský pokoj, pracovnu, v obývacím pokoji je rozkládací gauč. Pro dva až tři lidi takto velký dům bohatě stačí. Líbilo se nám, že jsme si mohli měnit dispozici podle svého a hýbat si různě s místnostmi.

A vybrali jste si typový projekt nebo individuální dům?

Zdeněk: Vybrali jsme si z katalogu domů, který firma nabízí, a to typový dům Isabela. Původně měl být beze změn, asi za měsíc se nám to ale rozleželo v hlavě a dali jsme požadavek na pár úprav v půdorysu, aby to bylo více podle našich představ. Chtěli jsme třeba prohodit technickou místnost s ložnicí, aby byla technická hned u vstupu, a ne až vedle koupelny.

A protáhli jsme celý dům dozadu, aby vznikl přesah střechy a my měli krytou terasu. Namaloval jsem to všechno a firma nám řekla, že to nebude problém. Vyšlo to o 104 000 Kč dráž, což už pro nás nebylo tak zásadní navýšení. Stavěli jsme naštěstí ještě před tím velkým zdražováním, vyšlo nám to všechno v ten správný čas.

Vybrali jste si ze standardů, které firma nabízela, nebo jste si připlatili?

Jitka: Vybavení interiérů a obklady jsme řešili zlatou střední cestou, vybrali jsme si ze standardu, co firma nabízela. Trendy moc neřešíme, máme rádi nadčasový design a jsme zvyklí na nějaký svůj styl. I podle toho jsme si vybírali. A některý nábytek jsme si přinesli i z předchozího bytu. Máme prostě rádi útulnost.

Zdeněk: Nešli jsme nijak do extrémů, spíš jsme se řídili střízlivostí a citem. Paní v koupelnovém studiu nám dokonce děkovala, že jsme jedni z mála, kdo se tam u nich nepohádal. My jsme se na všem domluvili hned, nejsme úplně nároční a naštěstí se shodneme.

Jak dlouho probíhaly přípravy na stavbu?

Jitka: V roce 2016 jsme podepsali smlouvu, pak tři čtvrtě roku trvalo vyřízení stavebního povolení (což je tady u nás standardní lhůta) a v roce 2017 se začalo se základovou deskou. Stavět jsme začali v roce 2018 a do půl roku jsme se stěhovali.

Zdeněk: Chválím firmu za to, že nám vyřídili veškerou potřebnou dokumentaci. Stálo to asi 25 000 Kč a nemuseli jsme se starat o nic, co se týče úřadů.

Jak to bylo se základovou deskou?

Zdeněk: Firma nám na rovinu řekla, že když si to zařídíme sami, bude to levnější. Bylo dobré počasí, takže jsme ji realizovali v prosinci.

Zvládli jste ji mít v dokonalé rovině? To je pro stavbu dřevostavby dost zásadní…

Zdeněk: Ano, základovku nám dělala místní firma a celá deska měla odchylku max. 3 mm, což bylo dostačující.

Kdy se začalo stavět?

Zdeněk: Desku jsme nechali vyzrát a firma nám řekla, že někdy v únoru by mohli začít stavět. Na Valentýna jsem přijel do práce a volá mi manželka: „Asi nám vezou barák, jede tady kamion.“

Jitka: V těchto místech je celkem neobvyklé vidět projíždět kamion…

Zdeněk: Řekl jsem ženě, že něco dodělám v práci, přijedu kolem půl deváté a podívám se, jak to bude vypadat. Protože jsem myslel, že než přijedou, než přijede jeřáb a vše vybalí, že to bude určitě trvat. No, přijel jsem o půl deváté a už byly postavené obvodové zdi domu a chlapi už dělali příčky a stropy.

To bylo v úterý. A stavbyvedoucí nám hned hlásil, že v pátek má začít pršet a sněžit, že se to musí do té doby zastřešit. A v pátek byl opravdu dům zaplachtovaný a začal padat sníh. Takže za čtyři dny jsme měli hotovou hrubou stavbu. Každý den jsem se jezdil dívat. Chtěl jsem u všeho být, abych věděl, co se tady děje.

Jak dlouho trvaly dodělávky a kdy jste se mohli nastěhovat?

Jitka: 14. února se začalo stavět a 8. srpna 2018 jsme tady poprvé přespali. Takže přesně za půl roku bylo hotovo. Velká výhoda byla, že jsme měli dům na klíč, takže nám firma udělala i dlažby, koupelnu, prostě všechno. To nám maximálně vyhovovalo. Dokonce tu bylo při předání i uklizeno!

Jen kuchyni jsme si řešili sami, ale v rámci stavby to zapadalo do termínů. Firmě jsme jen museli dát nákres, aby věděli, kde připravit vypínače a zásuvky.

Neměla firma dlouhé čekací lhůty? Tehdy byl docela stavební boom…

Zdeněk: Byl stavební boom, ale na čem jsme se domluvili, to dodrželi a žádný skluz neměli. Vyžádal jsem si od firmy harmonogram prací, abych věděl, co se bude dělat, na co se mám připravit, kdo bude na co navazovat a podobně. To mi dodali a podle toho jsme fungovali.

Celkově tu bylo asi pět chlapů a ti uměli úplně všechno. Jak hrubou stavbu, tak sádrokartony či podlahové topení. Potom přišel šikovný obkladač a ten dělal veškeré obklady. Byl tady aspoň 14 dní. Měli jsme pak ještě zvlášť elektrikáře a podlaháře. A úplně nakonec tu byl náš kuchyňář. Začátkem srpna nám dům předali. Do ruky nám dali složku, kterou jsem vzal a předal na stavebním úřadu, a tím byla hotová kolaudace.

A proběhlo vše bez problémů?

Zdeněk: Chyběla jedna jediná věc – potvrzení o napojení spalinové cesty z kamen do komínu. Za toto si firma zaslouží 300 bodů, vše rychle dodali a zařídili. Nemůžeme říct ani půl slova, opravdu od začátku do konce bylo vše tak, jak jsme se se všemi zúčastněnými domluvili. Všichni byli velice ochotní.

Měli jste nějaké reklamace nebo opravy? Museli jste po stavbě nebo pak v průběhu let něco řešit?

Zdeněk: Neměli jsme jedinou reklamaci v průběhu stavby ani doteď. Bydlíme tu už šest let a nikde nemáme jedinou prasklinu, že by se sádrokarton trhnul nebo rozestoupil. Myslím, že to je jedna z hlavních výhod výroby v hale – panely se postaví v hale z vysušeného dřeva, přijede to na místo, během tří dnů se to poskládá a hned i zastřeší.

Cihlový obklad na fasádě jste si vymysleli sami? Je to pěkný prvek, který se často nevidí, zvlášť na dřevostavbě…

Zdeněk: To jsme si vymysleli a dělali sami. Nejdříve jsme ho chtěli mít všude, ale nedoporučovali nám to, protože by dům přestal dýchat (je to difuzně otevřená stavba).

Jitka: Obložení prý může být jen na 20 % plochy stěn. Nemuselo by to nic udělat, ale že nám to nezaručí. Tak jsme to nakonec vymysleli takto. Je to i praktické, rohy jsou vyztuženější, můžete o ně opřít věci a podobně.

Dělali jste si ještě něco svépomocí?

Zdeněk: Dlažby okolo domu jsme si dělali sami a pak ještě kurník a zahradní domek. Je to taky dřevostavba, stavěl jsem ji s kamarády.

Váš dům stojí blízko řeky. Není tu záplavová oblast? Jak se to řeší, když dřevostavba stojí blízko u řeky?

Zdeněk: Byl trošku problém s hypotékou a pojistkou. Bankovní ústav, u kterého jsme zřizovali hypotéku, zavolal na městský úřad s dotazem, jestli tady za posledních 20 let byla nějaká povodeň nebo pojistná událost. Zjistili, že poslední velká povodeň tady byla naštěstí dávno, v roce 1780, kdy všechny pozemky v naší lokalitě byly pod vodou. Ale to bylo z důvodu, že tady vedla struha od mlýna. Dnes už struha není a žádné povodně nehrozí.

Jitka: Takže to v pohodě prošlo, jen platíme o něco vyšší pojistku (asi 5000 Kč ročně za pojištění domu).

Kolik vás stojí provoz domu? Kolik platíte za topení a elektřinu?

Jitka: Platíme měsíční zálohy na elektřinu 4000 Kč a 1500 Kč za vodné a stočné. Což jsou už aktuální ceny po zdražení. Celý rok si ale vyhříváme vířivku na 37 °C, což je nadstandard.

Zdeněk: Dřevo máme vlastní. I kdybych to přepočítal, za celou zimu i s přechodnými obdobími protopíme necelé 4 kubíky dřeva za rok a to skoro nepouštíme podlahové topení.

Co nějaké technologie? Neuvažovali jste třeba o fotovoltaice?

Zdeněk: Ne, nechtěli jsme nic. Na moderní technologie moc nejsme. Máme bojler na teplou vodu na 120 l, a to nám stačí.

Úložných prostor máte dostatek?

Jitka: To je jediná věc, kterou jsem si asi nerozmyslela dobře. Třeba koupelna je až zbytečně velká, mohli jsme místo toho udělat malou šatničku.

Zdeněk: Manželka mi teď trochu okupuje pracovnu. Kdybychom stavěli znovu, protáhli bychom dům asi o metr, aby tu mohla být šatna. Říká se, že teprve až při stavbě druhého domu se všechno vychytá. Ale to se nás už netýká.

Je ještě něco, co byste změnili, kdybyste znovu stavěli?

Zdeněk: Pro ten účel, řekněme na stáří, je dům plně dostačující jak prostorově, nákladově, na údržbu, tak i z hlediska dostupnosti. Takže bychom neměnili nic.

Co vaše okolí? Byl někdo, kdo vás od dřevostavby odrazoval?

Jitka: Ano, byli. Ale jen pár takových těch zatvrzelých klasiků.

Zdeněk: Ale já jsem to měl všechno nastudované, včetně protipožárních předpisů. Je to hodně srovnatelné se zděnou stavbou.

S čím jste tady nejvíce spokojení a co vám dělá největší radost?

Zdeněk: Já jsem nejvíce nadšený z kamen a tepelněizolačních vlastností dřevostavby. To, co jsem od toho čekal, se naprosto potvrdilo. Stačí nám to i prostorově a jsme prakticky jako na chatě, máme tu zahrádku a výhled do zeleně. Je to oáza klidu.

Jitka: Ta lokalita je úžasná. Jsme skoro ve středu města, a přitom je tu ohromný klid. Jsme kousek od řeky, ale dál od hlavní silnice, nic nám tady nechybí a jsme opravdu spokojení. Dřív jsme tu měli zahradu, kde jsme trávili čas od jara do podzimu. Teď tu můžeme žít celoročně.

Autor: Petra Srncová, www.drevostavitel.cz