Článek
Vnímání místa, ve kterém se dům nachází, zejména pak menší velikost stavebního pozemku, dovedlo architekty Martina Junka a Adama Ciglera z ateliéru Chrama k závěru, že je vhodné volit rozšíření stávajícího domu v co nejmenší stopě, aby nebyla plocha zahrady zmenšována a dělena další stavbou.
Architekti celou přístavbu umístili na pozemek tak, aby byla pokud možno skryta pohledům z veřejných prostranství a nijak nenarušovala stávající celek starší a nové části domku. Navrhli tedy jakousi přístavbu k přístavbě. Už z tohoto slovního spojení je zřejmé, že řadu přístaveb nechtěli dále prodlužovat, ale spíš ji zakončit výrazově zcela jinou, přesto do celku zapadající stavbou.
Rodinný dům zpestřil tvar střechy přístavby
Střecha přístavby svým organickým tvarem evokuje klobouk houby. Tímto pojetím se nová stavba stává jakýmsi „chorošem“, který se přirozeně spojuje s existujícím domem – podobně jako houba přirostlá ke stromu. Přístavba využívá stávajících prostorů v přízemí budovy a zásadně je mění, včetně nosné konstrukce, a přemisťuje vstup do budovy z jihu na sever.
Architekti se snažili co nejvíce využít oslunění z jihozápadu a vybudovat v tomto směru co největší plochu zahrady určenou k pobytu. Vedle přístavby vznikla ještě „severní“ zahrada, která je spíše okrasná a vytváří jakousi komornější „klášterní“ zahradu.
Stavba patří mezi loňská přihlášená díla do soutěže Česká cena za architekturu.
