Článek
V prvé řadě je to cenová bariéra. S tím souvisejí i projektové práce. Zvýšení tepelně-technické kvality domu naráží na bariéry ve smyslu, že projektant chce klientovi poskytnout co nejnižší investiční náklady.
A klient, protože je omezen financemi, samozřejmě příliš nepřemýšlí o provozních nákladech. Existuje tak mix reálných vlivů: z jedné strany nízké příjmy, které vyžadují i nízké finanční náklady, a z druhé strany nedostatečná informovanost a podpora finančními nástroji třeba i ze strany státu, která by pomohla překlenout nedostatek peněžních zdrojů dlouhodobými finančními podporami pro tento druh stavění tak, aby se budovy stavěly v co nejlepší tepelně-technické kvalitě.
Zásada, že nejlevnější gigajoul je ten, který se nespotřebuje, platí trvale. Otázka pouze zní, jakým způsobem toho dosáhnout a jak regulovat politiku výstavby. Že to jde, vidíme ve Francii, Rakousku, Švýcarsku, ale i ve Finsku a v dalších severských státech.
Vezmeme-li za základ nejrozšířenější rodinné domky, o kolik jsou náklady na nízkoenergetické stavění vyšší?
Pokud zahrneme i řízené větrání, které je naprosto nezbytné, protože obvodový plášť i otvorové výplně nízkoenergetických staveb (okna, dveře) jsou dobře zatěsněné, tak celkový nárůst nákladů by neměl přesáhnout 10 %.
Řízené větrání vychází u rodinného domku na 100–110 000 Kč, na druhé straně však ušetříme na otopné soustavě. Jestliže dům zaizolujeme, stačí nám poloviční plocha otopných těles ve srovnání s normálním rodinným domkem, postaveným na hraně normových požadavků.
Kdo jsou podle vašich zkušeností hlavní stoupenci energeticky úsporných staveb u nás?
Historicky, před pěti šesti lety, to byla určitá skupina intelektuálů, rekrutující se z matematiků, fyziků, z biologů, kteří se s tím většinou seznámili při studiu anebo při zájmové činnosti. To ovšem není cesta. My bychom dnes potřebovali, a to považuji za kritické místo, vzdělávání projektantů v tom smyslu, aby uměli klientovi vysvětlit výhody nízkoenergetického stavění a byli schopni nabídnout mu i několik způsobů finančně ekvivalentního řešení.
Problémem je, že projekty jsou velmi slabě oceňovány, protože v této společnosti se duševní práce podceňuje. Když si řeknete za čerpadlo místo čtyř pět tisíc korun, klient ho klidně koupí. Když si řeknete za projekt místo dvaceti dvacet pět tisíc, je kolem toho spousta řečí, protože každý si myslí, že do toho projektu vidí.
Přitom já mohu vyprojektovat stejnou tepelně-technickou kvalitu zdi, kdy jednou ji navrhnu jako jednovrstvou s příslušnými tepelnětechnickými vlastnostmi a tato stěna bude o 30 % dražší, anebo ji udělám sendvičovým způsobem, což je daleko levnější. My jsme si to vyzkoušeli třeba ve Svitavách, kde jsme tento sendvičový způsob navrhli pro rodinné domky a kde jsme se dostali na velice nízké hodnoty.
Jaké jsou základní předpoklady dosažení úspor ve spotřebě energií v domech pro bydlení? Záleží jen na izolaci?
Základem je stavba. To znamená obvodová konstrukce a všechny vnitřní konstrukce, kudy může utíkat teplo. Musím ji navrhnout tak, abych co nejvíce omezil tepelné mosty. Další rezervy jsou v otopné soustavě a v ohřevu teplé vody. My v naší konzultační činnosti prosazujeme vysoce účinnou tepelnou soustavu ať na vytápění, nebo na ohřev teplé vody, ale zároveň co nejjednodušší z hlediska provozního i z hlediska údržby.
Dnes lze získat zdroje s vysokou provozní účinností, technologie velice pokročila. To samé je důležité provést při instalacích rozvodů teplé vody. Ideální je, když je ohřev teplé vody blízko výtokových míst. To ovšem nelze vždycky dodržet, a proto je velice důležitá tepelná izolace rozvodného potrubí.
Ve vyhlášce je jasně psáno, že tloušťka izolace by se měla rovnat dimenzi potrubí. Mám-li coulové potrubí, mělo by být minimálně 25 milimetrů izolace. Přitom izolace je ze všeho nejlevnější. My jsme dnes šťastni, když se u rozvodů teplé vody dostaneme na tepelné ztráty pod 50 %, a to jde o moderní rozvody.
Už jste se zmínil o nucené výměně vzduchu.
Řízené větrání spočívá v tom, že trvale zabezpečí přívod hygienicky nutného množství vzduchu. O tom, jaké toto množství je, se dnes v Evropě široce diskutuje, ale odborná veřejnost a hygienici se shodují na půlnásobné výměně. To znamená přivádět každou hodinu množství vzduchu odpovídající polovičnímu objemu místnosti. Samozřejmě do venkovní teploty minus 5 °C.
Pak už se větrání míchá nebo uzavírá. Mikroventilace nebo štěrbiny na oknech jsou řešením pouze tehdy, není-li jiná možnost, jako třeba v panelových domech. Je to však zejména z medicínského hlediska neuspokojivé řešení a nezabezpečí to dokonalý odvod škodlivin.
Máme dva druhy škodlivin. Vlhkostní škodliviny, které mohou vést ke vzniku plísní, a za druhé škodliviny v podobě růz -ných odérů. Teprve řízené větrání může z domu udělat nízkoenergetickou stavbu. Pokud nemáte řízený přívod čerstvého vzduchu a nebudete využívat teplo z odváděného vzduchu, samotná izolace nestačí.
Stát zatím nízkoenergetické stavění nepodporuje. Vidíte v tomto směru nějaké náznaky změn?
Osobně jsem skeptický. V dané situaci se u nás těžko najde nějaký mechanismus podpory bydlení. Ukazuje se to i v programu panel. Potíž je v obecné filozofii, která mezi částí politiků stále přežívá.
Bydlení považují za soukromou věc, nikoli za záležitost hodnou státního zájmu. Ať si to každý vyřeší, jak chce. V tom jsme velkou raritou. Například i tak konzervativní stát, jako je Švýcarsko, zavedl stimuly pro kvalitní stavění a stavby respektující zájem státu na omezení spotřeby energie dokážou Švýcaři vhodně finančně motivovat.