Už 15 let spojuje Eurotunel Londýn s kontinentální Evropou

Projektu dala v roce 1986 zelenou Dohoda z Canterbury, která mimo jiné poprvé vymezila hranice mezi Británii a Francií na „zemském povrchu“, uprostřed budoucího tunelu.

Výstavba začala na obou stranách a v zimě 1990 se britská a francouzská část propojily. „Welcome to France (vítej ve Francii),“ řekl tehdy anglicky francouzský dělník svému britskému kolegovi, když si přes proraženou díru podali ruce. „Bonjour, mon ami (Dobrý den, příteli),“ odpověděl Brit a zvolal: „Vive la France! (ať žije Francie!).“ Obě země tak byly opět spojeny od poslední doby ledové.

Eurotunel otevřeli 6. dubna 1994 britská královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand, první rychlovlak vyjel z Londýna směr Paříž v listopadu.

Společnost Eurotunnel, která tunel provozuje, se nejednou potýkala s finančními problémy. Před třemi lety dovedlo zadlužení firmu až k bankrotu, před kterým ji ale zachránila restrukturalizace. Společnost tak v roce 2007 poprvé v historii dosáhla malého operačního zisku, a loni to již bylo 40 miliónů eur (1,1 miliardy korun).

Firma Eurostar, která v tunelu provozuje veřejnou vlakovou dopravu, musela na britské straně od počátku bojovat s kolejemi. Až do roku 2007 si rychlovlaky na ostrovech musely vystačit s „normálními“ kolejemi, na francouzském úseku se naopak řítily až třísetkilometrovou rychlostí, aby zpoždění dohnaly.

Tunelem od doby jeho otevření cestovalo přes 230 miliónů lidí. Eurostar před dvěma lety převálcoval letecké dopravce a dosáhl téměř 70procentního podílu na celkovém počtu cestujících mezi Londýnem a Paříží.

„Rád říkám, že tunel je 39 kilometrů dlouhý a tisíc let hluboký. Ukazuje, jak blízcí a zároveň jak vzdálení si jsme,“ podotkl s odkazem na historickou rivalitu mezi Londýnem a Paříží britský spisovatel Stephen Clarke. Podle něj se z tunelu stalo „skryté schodiště“, které lidé využívají k tomu, aby si „k sousedům“ odskočili na fotbalový zápas, koncert, dobré jídlo nebo třeba za romantikou.