Tři fáze rekonstrukce dodaly bytu více prostoru i komfort

Panelový byt již dříve prošel dvěma zásadními rekonstrukcemi, při kterých se bouralo, rušily některé příčky a také jádro, zabírala se chodba kolem výtahu. Výsledkem těchto úprav byl hodně otevřený prostor, došlo ke sjednocení podlahových ploch. Místo původních oken rodina pořídila okna z europrofilů.

Úprava čtyřpokojového panelového bytu se dvěma jádry pro čtyřčlennou rodinu a jednoho psa začala proměnou dispozic a lehkým bouráním. Uzavřený zůstal pokoj pro děti, kde se aspoň příčka posunula, aby se trochu zvětšil, a nejmenší místnost, kterou si na spaní nechali rodiče. Příčka mezi kuchyní a největší místností vzala za své stejně jako předsíňka před ložnicí. Prostorná předsíň a velkorysý úložný prostor vznikl záborem části veřejné chodby kolem výtahové šachty, kde se také položila nová dlažba, a nechal udělat účelný nábytek na míru.

Po pěti letech přišla rekonstrukce číslo 2, kdy se vyzdívalo jádro a to druhé se zrušilo. U vstupu do bytu z nové předsíně zůstalo pouze samostatné WC, druhé se sloučilo s novou koupelnou. Byt tehdy dostal položením „plovoucího“ lamina v provedení světlý buk novou podlahu, nově vzniklá plocha se tak sjednotila a uklidnila.

Manželé byli natolik silní, že nepodlehli žádnému sentimentu, a do nového prostoru přišlo i nové vybavení, starý nábytek z jiného prostředí neměl šanci. Nepodlehli ani danosti bytu, klidně přesunuli kuchyňskou část na druhou stranu bytu, což jim sice usnadnila druhá přítomná stoupačka, ale i tak to chtělo trochu fantazie a odvahy.

Také se ale nespokojili s koupeným hotovým zbožím, vždy ho podrobili vlastní úpravě a přizpůsobili vzhled potřebám bytu i svým. Vždycky přemýšleli i o těch nejmenších detailech, důkazem je například velmi šikovná užitečná skříňka „do stoupačky“ na otočném pantu.

U kuchyňských spotřebičů vsadili na kvalitu, a u dalšího kuchyňského nábytku na vlastní kreativitu. Skříňky si sami navrhli a nechali zhotovit na zakázku, stejně postupovali i při řešení světelné atmosféry bytu. Úplně stejný přístup, tj. koupený nábytek, vlastní úprava a řešení osvětlení zvolili i po letech, kdy života běh změnil počet obyvatel v bytě, a bylo třeba bydlení přizpůsobit potřebám těch, kteří zůstali.

Po dokončení všech výše zmíněných úprav zbyly z původních čtyř místností tři: jeden velký společný prostor, zahrnující kuchyni, jídelnu a obývací část, ze zbývajících dvou větší místnost dostaly dcery, ta poslední malá se stala jakousi provizorní ložnicí rodičů, ve stísněném prostoru byly i velké úložné skříně. Byt odlehčil fakt, že se při novém řešení našlo místo na hned několik komor.

První samostatná komora s pračkou a veškerým důležitým příslušenstvím je určena na praní, je tu i agregát centrálního vysavače. V druhé velké komoře je další lednička a také velký mrazicí box, potravinová spíž, trezor, který pojme všechny fotoaparáty pána domu, a ještě se tam vejde leccos, co je zrovna třeba někam dát. Do třetice je v předsíni velká úklidová komora, tady se shromažďují nejen úklidové prostředky, ale uklízejí se sem i sezónní boty, a schovává se tu i dlouhá hadice centrálního vysávání.

Když se dcery odstěhovaly, rodiče se s nadšením a mladistvým elánem vrhli na úpravu uvolněného pokoje: „Je to vlastně naše první ložnice,“ konstatuje majitel, „protože dvacet let jsme ji de facto neměli.“

Celý prostor vyřešili citlivě, aby se nemohl dostavit ten známý pocit stísněnosti z původního místa na spaní. Vybavili vše z vybraných komponentů IKEA, které pak ještě doma upravili a podle svých představ a potřeb jinak sestavili. Celkové barevné ladění doladily textilie, ložnice má příjemný lehce tmavší tón hnědé. Není tu úmyslně žádné centrální osvětlení, manželé se rozhodli pro jiné řešení: všude je plno lokálních halogenových svítidel, která pomáhají vytvořit velmi klidnou, teplou a nepřesvětlenou atmosféru.

Oba se shodli na tom, že řešení by mělo být co nejjednodušší a také nejlevnější, a lze říci, že záměr vyšel stoprocentně. Z původní provizorní ložnice je dnes velká šatna s rozkládací sedačkou, kde mohou příležitostně přespávat hosté.

Další podstatnou změnou prošlo domácí pracoviště. Již předtím manželka pracovala doma, její muž většinou také, potřebovali k tomu obří grafický monitor, velký skener, tiskárnu a další komponenty. K proměně došlo ze dvou důvodů: postupně vzrůstaly pracovní nároky majitelů bytu a zároveň je vedla snaha o ještě větší provzdušnění této části obytného prostoru. Nakonec oba problémy řešil jeden jediný komplexní zásah. Je to nové technické vybavení, které je prostorově mnohem úspornější.

Velký a především hluboký grafický monitor, který potřeboval ke své práci pán domu, nahradily dva ploché, rovněž samotné počítače se smrskly na minimální objem a bezdrátová laserová tiskárna i s kopírkou se vešly do knihovny.

Po technické stránce byla pro větší komfort uživatelů vytvořena domácí počítačová síť, takže obě dvě pracoviště maximálně sdílejí všechna zařízení. Manželé se hned dohodli, že pracoviště ponechají ve společné multifunkční místnosti a novým řešením se jim podařilo, že ani při vyšších nárocích nezaplnili další prostor, spíš naopak. Na jednom společném prostorném stolu se ještě podařilo ponechat pro vlastní práci co nejvíce volného místa.

I když se tady nijak zásadně nepřestavovalo, proti původnímu uspořádání vypadá nově zařízený prostor opticky mnohem větší. Způsobil to odlehčený velký stůl, minimalizace nábytku a zařízení, využití knihovny pro multifunkční tiskárnu. Co šlo zkrátka někam ukrýt, to se ukrylo. Počítač je integrovaný do podstavce, pracovní police zakrývá roletka, zásuvky jsou zastrčené pod stolem – i proto tento poměrně velký kus nábytku působí tak vzdušně.

Po několikaměsíčním provozu a postupném vychytání drobností oba manželé konstatují, že jim při práci nic nechybí, nic nepřekáží a vše je prakticky po ruce. Život se tu odchodem dětí nezastavil, naopak, dostal novou dimenzi a k tomu si vlastními silami připravili i příjemně vybavené místo k pohodlnému a přitom dynamickému žití.