Tomáš Třeštík má funkcionalistickou „chatu“

Návrat do krajiny dětství Tomáš Třeštík dotáhl k dokonalosti. Cesta k současnému cíli začala ve chvíli, kdy jeho rodiče koupili starou chatu. Po různých rekonstrukcích náš hostitel dospěl k rozhodnutí vše zbourat a postavit moderní, celoroční bydlení.

„Tátova prateta někdy ve dvacátých letech minulého století koupila domek s pozemkem. Se strýcem potom domek přestavěli. Můj táta sem jezdil celé dětství od padesátých let. Pak jsme se narodili my se sestrou a na Vyžlovku jsme jezdili také jako na chatu. Někdy před třiceti lety přikoupili rodiče od staré paní domek v sousedství, kde je dnes ségra. A asi před dvanácti lety jsme koupili podobně pozemek s chatkou (rodičům šlo hlavně o pozemek) od sousedů, kteří se již o tak rozlehlou zahradu nechtěli starat,“ usmívá se při historickém okénku Tomáš Třeštík a děj posouvá rovnou do současnosti.

„Bylo to v době, kdy jsem začal chodit s Radkou (dnes bývalou ženou a úspěšnou spisovatelkou). Po různých – marných – opravách jsem se rozhodl chatku zbourat a postavit od základů nové stavení, včetně přívodu chybějící vody. Když jednou přijel kamarád a viděl hrubou stavbu, tak se ptal, jestli tu stavím pneuservis. Nedivil jsem se mu. Od začátku jsem chtěl bungalov s rovnou střechou a místnostmi se samostatnými vstupy na zahradu, ale je fakt, že to zpočátku vypadalo dost stroze.“

I když byl Tomáš Třeštík s konečným stavem spokojený (dokonce si pochvaloval i spolupráci se stavební firmou), nabyl dojmu, že celku něco chybí.

„Až mi došlo, že průčelí vypadá jako čepice bez kšiltu. Napravila to stejně moderní pergola, která rozšířila obytný prostor a zútulnila zápraží – myslel jsem si na ni od začátku, jen nevěděl jakou – dřevěnou, zastřešenou…“

Kovová konstrukce bioklimatické pergoly je zastřešena nastavitelnými dálkově ovládanými lamelami. Příjemně se tu sedí s počítačem i hoduje u jídelního stolu. Bonusem je i výhled na les.

„Výhodou bylo i to, že jsme stavěli na místě, které jsem znal a věděl jsem, jak na něm postupuje slunce, kam se rád koukám a kam se naopak koukat nechci. Architektura a bydlení mě baví a rád o tom přemýšlím,“ vysvětluje Třeštík a dodává, že pozemek není tak malý, aby potřebovali patro. Návrh začal kreslit se svým tátou, na kterého podle svých slov hodně dá.

„Nehledě na to, že vystudoval architekturu. Žádné zásadní rozpory mezi námi nevznikly a máme podobné uvažování, líbí se nám stejné věci,“ říká fotograf.

Původní ideu s půdorysem do „L“ dali k dopracování kamarádce architektce Kateřině Stárkové. Pak šel návrh ještě k dalšímu kamarádovi, Petru Fialovi ze studia Archibase, který má projektovou kancelář a vtiskl všemu náležitosti konečného projektu.

„Dostavbu pergoly jsem nechával na poslední chvíli, ale táta myslí dva kroky dopředu. Takže barák má do domu dva hlavní vstupy a zápraží – ze dvou stran. Naštěstí jsme stavební materiál stihli pořídit za předcovidové ceny. A snad ještě větší klika byla na stavbyvedoucího, kterého nám doporučil známý. Pan Jaromír Vojkůvka byl klidná síla,“ konstatuje Tomáš Třeštík s tím, že se všechno stihlo. Navíc nebyly žádné vícenáklady, což je podle něj neuvěřitelné.

„Navíc vydýchal i naše několikrát změněné představy a sám nám za pochodu radil s detaily – a míval pravdu. Dodnes jsme přátelé a budu se na něj obracet i příště, pokud tedy budu ještě někdy něco stavět,“ dodává Tomáš Třeštík s vědomím, že takovou zkušenost k nezaplacení má dnes málokdo.

Na Letné bydlí Tomáš Třeštík od dětství a pořád rád. Baví ho to ale i na kraji lesa. „Jsem ve věku, kdy už mě neustálé cestování až tak neláká a nemám ani potřebu být někde na horské samotě. Vyhovuje mi i to, že je tu rodina – to je boží. Příroda za plotem a do výborné pizzerie Vyžlovka, která patří kamarádům, to mám dvě stě metrů, takže tam dojdu pěšky,“ říká s tím, že má rád i cestu na místo autem, kterou má také spojenou s dětstvím.

„U Mukařova prostě podvědomě vypnu mozek a už odpočívám, i když vím, že sem občas jedu pracovat. Je tu jiná atmosféra, pohoda a jinak se mi tu uvažuje. Výhoda je, že se večer mohu v letenském bytě rozhodnout a za čtyřicet minut tu jsem. Navíc moji práci dost dobře nejde plánovat. Vím, že v létě tu chci být s dětmi čtrnáct dní v kuse, ale jak to vyjde, nevím,“ uzavírá známý český fotograf.