Hlavní obsah

Železobetonová konstrukce domu v piniovém lese nevyčnívá, je s ním v symbióze

Dům na Costa Esmeralda, pár kilometrů od argentinského města Piramar, na první pohled vypadá, jako by sem spadl z nebe nebo jako by jej ruka Stvořitele jednoduše posadila na písek mezi stromy. Ve skutečnosti žije syrová železobetonová konstrukce v symbióze se svým okolím.

Foto: Daniela Mac Addenová

Železobetonová střešní deska na bocích plynule přechází ve fasádu. Ložnice jsou osvětleny nízkým pásovým oknem nad podlahou – dovnitř proniká denní světlo, ale nikoliv zvědavé pohledy kolemjdoucích.

Článek

Pás piniového lesa, oddělený od Atlantického oceánu panenskými písečnými dunami, považují architekti Luciano Kruk a jeho přítelkyně Jekaterina Künzel za opravdový klenot.

Foto: Daniela Mac Addenová

Při umístění domu na pozemek se architekti snažili maximálně zachovat okolní stromy. Některé dokonce přímo prorůstají plochou terasy.

Foto: Daniela Mac Addenová

Střecha v podobě železobetonové vany přímo vyzývala k vybudování bazénu. Jsou tu dokonce dva. Betonová stěna s širokým oknem slouží jako zábrana proti větru a ponechává otevřený výhled do okolí.

Poté, co v této lokalitě realizovali nevelký rezidenční projekt z pohledového betonu, rozhodli se postavit si tu v podobném stylu i dům pro sebe, pro rekreační využití, krátkodobé pobyty s přáteli, případně i k pronájmu. Pozemek zakrytý hebkými větvemi štíhlých pinií, v mírném svahu s výhledem na oceán, byl pro návrh domu zcela určující.

Foto: Daniela Mac Addenová

Dům na Costa Esmeralda, pár kilometrů od argentinského města Piramar

„Chtěli jsme navrhnout dům v harmonii s okolím, kde každý, kdo tu bude pobývat, bude cítit maximální sounáležitost s jedinečnou atmosférou místa,“ vysvětluje Luciano.

„Proto jsme zvolili otevřený koncept a jako materiál pohledový beton. Na ostatních stavbách jsme si ověřili, že tento materiál vydrží dlouhodobě odolávat místním drsným podmínkám – vlhkosti, větru, mořské soli a slunci –, a přitom nemění svůj vzhled. Jeho struktura také krásně zapadne mezi kmeny stromů, do stínu spodního patra lesa.“

Nohama pevně na zemi

Dům je záměrně umístěn dále od pláže i příjezdové cesty, obklopen clonou borovic, aby bylo zachováno soukromí. Vzhledem k terénnímu převýšení přes dva metry architekti zvolili koncept jednoho obytného podlaží nad polozapuštěným suterénem, s plochou střechou, která je využita jako pobytová, protože zde si lze užít slunce, krásný výhled na oceán i soukromí.

Foto: Daniela Mac Addenová

Nástup do domu vede z lesa přímo „středem“ a v téže linii se vychází i nahoru na střechu. Schodiště tak slouží i jako světlovod.

Foto: Daniela Mac Addenová

Hlavní obytný prostor prochází celým domem a je na dvě strany otevřený do lesa. Linie centrálního schodiště jej rozděluje na jídelní část a sezení. Sounáležitost s lesem symbolizují přímé výhledy i výrazná struktura prken na nosných konstrukcích.

Čtvercová dispozice je symetricky uspořádána, což přináší snadnou orientaci a pocit vnitřní harmonie.

Foto: Daniela Mac Addenová

Světlo přichází do hlavního obytného prostoru také úzkými prosklenými štěrbinami ve stropě. Výhled do šerého lesa v kombinaci se slunečními paprsky shora vytváří v interiéru zvláštní a stále se měnící atmosféru.

Do domu se vchází zespoda po centrálním schodišti. Příchozí symbolicky vystoupá z tmavého stinného lesního „podhoubí“ do velkého otevřeného společného prostoru, který tvoří společenskou část domu.

Schodiště ji rozděluje na kuchyňskou část a relaxační zónu. Les díky dvěma plně protilehlým proskleným stěnám doslova prochází celým domem.

Foto: Daniela Mac Addenová

Dům sám o sobě architekti pojali v podstatě jako monolitní sochařské dílo. Proto v interiéru stačí jen pár zajímavých solitérů, například křesílka a stolek, který lze složit z kostek z tropického dřeva.

Po stranách jsou umístěny čtyři ložnice vybavené vlastními koupelnami a šatnami. Díky rohové poloze má každá ložnice naprosté soukromí. Ústřední schodiště dále pokračuje na střechu s bazénem, dřevěnou palubou a sprchou.

Foto: Daniela Mac Addenová

Koupelny se obešly bez obkladů a dlažeb, betonový povrch je jen impregnován proti vodě. Hladká bělostná keramika krásně vynikne na hrubé šedé betonové struktuře.

Vybavení interiéru je minimalizováno, aby si hlavní pozornost získala příroda venku, a z velké části redukováno na betonové konstrukční prvky – stoly, pracovní desky, úložné prostory tvoří niky v betonových stěnách. Část vybavení architekti navrhli z přírodního dřeva. Dřevěná struktura zůstává v celém domě všudypřítomná a dominantní, v podobě otisků dřevěného bednění na betonových stěnách, schodišti i stropech.

Foto: Daniela Mac Addenová

Půdorys domu

Světla a stíny

Světlo jako jeden z prvků, které ovlivňují vnímání prostoru a vytvářejí vnitřní architekturu, nabývá na významu zejména v objektech s vnitřní členitostí nebo hlubokou dispozicí, jako je tomu zde.

Kromě dvou plně prosklených stěn sem přichází také dvěma úzkými dlouhými horizontálními pásy na východní a západní fasádě. Protože prochází ložnicovými prostory, jsou umístěny na východní straně nad podlahou, na západě nahoře pod stropem. Tím je zajištěno dostatečné denní osvětlení i ochrana soukromí – na to, co se v domě děje, není zvenku odnikud vidět.

Foto: Daniela Mac Addenová

Bariéru mezi domem a lesem tvoří jen sklo a tenké hliníkové okenní profily. Přesahující betonový strop chrání terasu před deštěm a ložnice před přehříváním.

Foto: Daniela Mac Addenová

Ložnice s okny nahoře mají výhled na moře. Osvětlovacím tělesem je i vložený blok schodiště, který do středu dispozice, do společenské části domu i do spodního podlaží, přivádí světlo dopadající shora.

Foto: Daniela Mac Addenová

Výstup na střechu po jednoramenném schodišti bez zábradlí by české stavební úřady sotva povolily, ale jak je vidět, může bez problémů fungovat.

Na vnitřních betonových površích pak sluneční paprsky v průběhu celého dne rozehrávají neustále se měnící a neopakovatelný sled světelných efektů s různým jasem a intenzitou. Podobně jako světlo v lese, které se prodírá mezi změtí větví a kmenů stromů.

Foto: Daniela Mac Addenová

Sezení na zahradě je stylově sladěno s domem. Betonový stůl ani lavice není třeba uklízet ani natírat a jejich životnost se počítá na staletí.

Luciano Kruk (1974)
Vystudoval architekturu na univerzitě v Buenos Aires, kromě projektování se věnuje pedagogické činnosti na řadě univerzit v Argentině, Brazílii, Mexiku, ve Španělsku i v Itálii. V letech 2000–2012 byl partnerem architektonické kanceláře BAKarquitectos, v r. 2012 založil vlastní architektonickou kancelář Luciano Kruk Arquitectos. Zabývá se především projekty obytné výstavby a urbanistickými návrhy. Získal řadu významných architektonických ocenění, v r. 2015 byl zástupcem Argentiny na mezinárodním festivalu Architecture Week v Praze.

Jitka Pálková, www.mujdum.cz 

Technické údaje

Plocha pozemku: 1 100 m2

Zastavěná plocha: 224 m2

Konstrukce: betonové základové pasy, železobetonový monolitický skelet, prosklené plochy – izolační dvojskla v hliníkových rámech, plochy posuvné a pevně zasklené

Autor: Luciano Kruk

Spoluautor: Jekaterina Künzelová

Související témata:

Výběr článků

Načítám