Článek
Ačkoli je byt v šestém podlaží secesního domu, nebylo v něm ani památky po jeho eleganci a kouzlu. Poslední patro bylo totiž dostavěno až v 60. letech minulého století.
Rekonstrukce tedy začala vybouráním veškerých příček a úplně novým rozčleněním vzniklého prostoru. Letní domov vznikl na ploše 170 m2, k nimž patří ještě dalších 10 m2 v podobě zajímavě řešené terasy.
Novinkou je obnovení terasy a její rozšíření směrem do interiéru.
Barový stolek z interiéru pokračuje jako venkovní stůl na terase.
Architekti si pohráli s volbou barevné a materiálové palety. Matná, světle šedá cementová podlaha, přírodní dřevo, terakotové obklady, každá koupelna ve své vlastní barvě plus dva různé odstíny v chodbě osvěžují jinak čistě bílý interiér.
Novinkou je obloukové okno vedoucí na terasu.
Novinkou je obloukové okno vedoucí na terasu.
Prvky vytvořené z bílých kovových trubek se objevují po celém interiéru. Návštěvník se s nimi poprvé setká hned za vchodovými dveřmi.
Klient si přál, aby v bytě byly čtyři ložnice. Architekti tři z nich zařídili vlastní koupelnou, ve čtvrtém případě se z ložnice chodí do společné koupelny, která je hned vedle. Jídelna byla z původního místa přesunuta a stala se součástí velké společenské zóny pro každodenní život zahrnující dále obývací pokoj a jídelnu.
Část společenské zóny sloužící jako obývací pokoj. Pastelové tóny modré, zelenkavé a růžové se opakují na obkladech v koupelnách jednotlivých ložnic.
Společenskou a klidovou část bytu od sebe oddělují velké dřevěné otočné dveře.
Novinkou je zcela nový prostor určený k odpočinku. V minulosti k bytu totiž náležela terasa, která byla později uzavřena velkými hliníkovými okny a zastřešena. Architekti se rozhodli ji znovu otevřít a zároveň i víc propojit s bytem.
Ubrali proto část z obýváku a proměnili ji v plynulé pokračování staronové terasy. Podlahu na daném místě zvýšili tak, aby se dostala na stejnou úroveň s exteriérem a vše sjednotili tradiční terakotovou dlažbou, jíž jsou obložena i zděná sedadla lemující obvod interiérové části terasy. Druhým sjednocujícím prvkem je dřevěné žebroví na stropě.
Nejmenší ložnice se musela obejít bez vlastní koupelny. Se společnou však ale sousedí.
Společná koupelna má zdi obložené tmavomodrými dlaždičkami.
Ložnice s růžovou koupelnou
Čtveřice ložnic je zařízena stroze, ovšem se všemi potřebnými detaily. Jejich společným rysem jsou dlouhé závěsy od stropu k podlaze, které oživují pokoje a zároveň filtrují nebo přímo eliminují světlo z exteriéru.
Stoličky vyvedené ve stejných barvách, jimiž je vymalovaná chodba, slouží jako noční stolky. Koupelny jsou od ložnice odděleny pouze velkými skleněnými přepážkami, a tak jejich obklady vnášejí do interiéru ložnice veselé barvy.
Struktura z bílých kovových trubek, na nichž je uloženo umyvadlo koupelny a zavěšeno otočné zrcadlo, vzniklad na zakázku podle návrhu architektů.
Všechny ložnice a také obývací pokoj zdobí grafiky holandského výtvarníka Sigrida Calona, které podle názoru architektů nádherně ladí se stylem interiéru.
Architekti při návrhu interiéru použili několik zajímavých ozvláštňujících prvků. Je to například nově vytvořené obloukové okno otevírající se na terasu. A také pod ním umístěný krátký barový stolek, který přirozeně pokračuje na terase jako venkovní stůl.
Protipólem k dřevěným lamelám na terase jsou mohutné otočné dveře srozumitelně oddělující od sebe denní část bytu a klidovou, noční. Ústředním detailem, který se vine napříč celým interiérem, jsou bílé kovové trubky. Tvoří nožky barového stolku, spočívají na nich umyvadla v koupelnách, lze je objevit v šatnách.
Členění bytu a rozvržení barev
