Článek
V době, kdy se stodola postavená okolo roku 1800 dostala do rukou architekta Arenda Groenewegena, nikdo už objekt určený pro skladování sena a nářadí nevyužíval. Tedy, kromě páru vzácných výrečků.
Původní stav
Podstatou zadání a hlavní snahou architekta bylo zachovat původní vzhled stodoly při vytvoření moderních kancelářských prostor uvnitř. Úhelným kamenem projektu bylo prosvětlení interiéru. Vzhledem k charakteru střechy ve spojitosti s nízkou boční fasádou to nebyl úkol nijak snadný.
Architekt tento oříšek nakonec rozlouskl tím, že původní černá prkna „rozevřel“ a vytvořil z nich cosi jako žaluzie. Díky tomu do interiéru proniká příjemné filtrované světlo. Náklon prken je neměnný, byl vypočítán tak, aby v zimních měsících propouštěla co nejvíce téměř horizontálního světla, zatímco v letních měsících sloužila jako regulérní stínící prvek.
Původní vzhled stodoly zůstal zachován, její účel se ovšem radikálně změnil.
Veškeré rozvody jsou chytře ukryty ve stěnách.
Aby plocha kanceláří byla co největší (280 m2), jsou veškeré elektrické rozvody schované ve stěnách a objekt je vytápěn podlahovým topením. Toalety, komora, ovládání ventilačního systému a další "drobnosti" jsou ukryty ve společné krychli uvnitř interiéru.
Vstupní dveře jsou, stejně jako celý interieé, moderní. Původně byla stodola koncipovaná tak, že se jí projíždělo s vozem skrz.
Z původní stodoly zůstalo zachováno tolik, kolik jen bylo možné. Je to především dřevěná kostra, černé nízké fasády a střecha. Naopak základy, podlahy a obklady bylo nutné vyměnit.
Ve středové krychli se ukrývají toalety a komora, plus ovládání ventilace.
Dostatek světla a vzdušnost, to byly hlavní cíle proměny stodoly v kanceláře.
Proměna stodoly odpovídá představám zadavatele, přitom však ponechává dostatek prostoru pro eventuální další úpravy v budoucnu, jestliže se nějaký nový majitel rozhodne využívat ji jinak.
Mimochodem, výreček má nový domov pod hřebenem opatřený vlastním vchodem.
Půdorys nového interiéru
Nákres řešení nového interiéru stodoly
