Článek
Čím upoutává pozornost, je nezměrné úsilí mnoha lidí, kteří pro něj vybojovali šanci na záchranu a celkovou obnovu. Nyní je sídlo na prodej, a to ne právě za hubičku, jeho majitelé jej nabízejí za 80 miliónů korun.
Rezidence z červených cihel, která v současnosti patří k nejlepším a nejhezčím obytným domům v kraji, je označována za architektonický skvost. Postavili ji v letech 1756 až 1758 podle návrhu britského architekta sira Roberta Taylora, na jehož díla lze narazit prakticky ve všech koutech Británie.
Sídlo bylo do roku 1931 v soukromých rukách, ovšem po smrti posledního majitele jej koupila místní hrnčířská společnost, která na pozemcích vystavěla novou vesnici pro své zaměstnance a také novou dílnu. Samotný dům měl různá využití, ovšem jeho význam a stav upadaly. Zejména od chvíle, kdy se zjistilo, že dřevěné části napadla dřevomorka.
Rozlehlá kuchyně je vybavena tak, aby v ní bylo možné navařit dostatečné množství jídla pro všechny strávníky v sídle.
Na počátku 80. let minulého století byl dům už zcela zchátralý. Kvůli nedalekým důlním pracím byl navíc podmáčený a na mnoha místech se propadal, takže mu hrozil kolaps. Dřevěné podlahy byly pryč, schodiště se rozpadla a propadly se i stropy.
Společnost, která sídlo vlastnila, proto žádala, aby mohla nechat budovu zdemolovat. Protože je ale objekt zapsán na Seznamu budov zvláštního architektonického nebo historického významu, a to v kategorii 1. stupně, byla svolána veřejná diskuze na téma jeho záchrany.
Jídelna. Interiér domu byl plně opraven, vymalován a vyštukován.
Za symbolickou libru jej tehdy koupila společnost SAVE Britain's Heritage, která se zaměřuje právě na záchranu významných architektonických objektů v zemi.
Po právních tahanicích s Národní radou pro těžbu uhlí, která původně přislíbila a poté odmítala zaplatit za škody způsobené poklesem stavby, k němuž došlo kvůli důlní činnosti, se nakonec mohli architekti a restaurátoři pustit do záchranných prací.
Jeden z přijímacích pokojů. Kromě moderních topidel jej lze vytápět i pomocí krbových kamen na dřevo.
Oproti původně předpokládaným pěti rokům trvaly opravy exteriéru nakonec osm let. Jedním z nejdůležitějších kroků bylo vsunutí betonové desky pod dům, což má zabránit dalším eventuálním propadům. Práce skončily na počátku 90. let. Tehdy přišel čas, aby se sídlo dostalo opět do zodpovědných soukromých rukou, které se postarají o obnovu interiéru.
Noví majitelé, kteří sídlo koupili v roce 1992, zajistili rekonstrukci vnitřku domu. V průběhu pěti let nechali opravit všechny zdi a stropy a vybudovat nová schodiště. Dům byl znovu kompletně vymalován, vyštukován a zařízen. Takto obnoven se po desetiletích konečně vrátil ke své původní kráse i účelu a slouží opět jako rodinné sídlo.
Ani v ložnicích nechybí moderní topidla doplněná krby.
Objekt s celkovou plochou podlah 1339 m2 nyní disponuje devíti ložnicemi, z nichž některé mají vlastní koupelnu. Hlavní ložnici doplňuje šatna. V domě je čtveřice přijímacích pokojů, které fungují jako obývací pokoje, velká kuchyň a další prostory. K sídlu náleží mj. také garáž, stáje, zahradní domek a oranžerie. Na rozlehlém, udržovaném pozemku je rovněž výběh pro koně.
Jedna z koupelen
Rekonstrukce a obnova tohoto domu jsou považovány za jeden z největších úspěchů při záchraně britského architektonického a kulturního dědictví.
