Hlavní obsah

Zarostlý dvorek proměnila majitelka v oázu ve středomořském stylu

Novinky, Jana Nesvadbová

2. 10. 2017, 6:12

Naše čtenářka Jana z Velkých Pavlovic je ten typ člověka, který nedokáže sedět s rukama v klíně a s pocitem, že má všechno hotové. Ve svém okolí je známá tím, že neustále něco vymýšlí a předělává. Pokud se pro určitý nápad nadchne, nenechá mnohdy kámen na kameni. A nad výsledkem pak okolí upřímně žasne. Tentokrát si vzala na mušku dvorek, který byl zarostlý lebedou. Ten nyní vypadá, jako kdyby jej přenesla z jiné části světa.

Čtenářka zvolila kombinaci přiznaných cihel, čistě bílé omítky a dřevěných dvířek. Vše doplňují prvky v modré barvě. Inspirace středozemní architekturou je patrná na první pohled.

Článek

Jana už v minulosti vlastními silami a samozřejmě s pomocí šikovných řemeslníků vybudovala ve městě penzion. Ten ale před nedávnem pronajala své kamarádce, protože péči o něj už nestíhala, a dělat věci polovičatě není jejím stylem.

Nezbytným doplňkem, který pomáhá vytvořit dokonalou iluzi dvorku u domku v malé rybářské vesničce, jsou použité sítě.

Dvorek u svého obchodu se rozhodla proměnit před rokem. Jak ale píše, tak hladká práce s ním bohužel nebyla, na rozdíl od penzionu. Speciálně se zedníky se vyloženě natrápila, nakonec musela požádat o pomoc jiného, aby po nich věci dokončil a některé i předělal.

„Jsem ráda, když se lidem moje nápady líbí a když se jimi inspirují. Nezlobím se. Konec konců já sama jsem se inspirovala v předchozích počinech například u Gaudího. Pro nový vzhled dvorku mi byla zase inspirací Ischia a Santorini,“ svěřila se nám Jana.

Dvorek není velký, majitelce se na něj i tak podařilo umístit vše, co potřebuje - venkovní krb, skříňky a pracovní plochy na přípravu pokrmů a posezení u stolku.

Středozemní ráz je na jejím dvorku na první pohled patrný. A každý, kdo na pobřeží Středozemního moře strávil byť jen pár dní, si podobné chvíle nepochybně ihned vybaví. Jana totiž skvěle vystihla nejenom tamní charakteristický stavební styl kombinující přiznané cihlové zdivo se sněhobílou omítkou, ale i typicky hladké, oblé tvary, které využila na venkovní peci.

Právě střídání čistě omítnutých stěn a neomítnutého cihlového zdiva působí velice autentickým dojmem.

Vše doplňují dřevěná dvířka skříněk, která jsou zmenšenou kopií dřevěných dveří v mnoha úzkých stinných uličkách malých přímořských městeček. Samozřejmě nechybí ani keramické obklady a především - prvky v modré barvě. Za pozornost stojí nejenom keramika, ale i dřevěný lodní kufr.

Se zedníky měla paní Jana práci, nakonec musela objednat jiného, který práci svých předchůdců opravil.

Aby iluze byla opravdu dokonalá (a ona opravdu je), Jana nelenila a vlastnoručně si vyrobila i poslední detaily - sítě, jež roztáhla nad dvorkem a jimiž vyzdobila i stěny.

Původní podoba vchodu do sklepa a východu ze dvorku před proměnou.

„Mám tu výhodu, že vždycky všechno vidím v duchu už hotové, takže si klidně i rok - dva předem sháním věci tak, aby se mi hodily, a teprve pak se pustím do práce. Vymalovat, udělat mozaiky, natřít, co je potřeba, vytvořit obrázky, ušít doplňky a vše sladit dohromady zvládám hravě. A popravdě, to je to, na co se obvykle nejvíc těším,” uzavírá svůj dopis Jana.